Třídní sraz po dvaceti letech

Když jsem ze sebe pomocí televizní obrazovky odčerpal poslední zbytky energie, šel jsem si lehnout. Byla skoro půlnoc. Cestou do postele jsem musel překročit několik hald špinavého prádla, a tak jsem si předsevzal, že zítra už určitě uklidím, co kdyby třeba přišla nějaká návštěva. Zkrátka standartní pozdní večer. Nemohl jsem usnout, bylo mi tak nějak horko.Slyšel jsem nějaké zvuky -jakoby škrábání. Nebylo mi to moc podezřelé, myslelo jsem, že je to něco u sousedů. Když v tom, z ničeho nic prasklo sklo v balkonových dveřích, a dovnitř vešly dvě postavy v černém. Evidentně zloději. Hned otevřeli první šuplík v kredenci, kam jsem si schovával složenky, a všechny je vysypali na zem. Předstíral jsem spánek, ale tajně je pozoroval a rozmýšlel, co dělat. Jsou dva, a chrastí nějakým železem. Já mám po ruce budík, mobil, a zastřihovadlo na nehty. Na bitku si moc nevěřím, když jsem chodil na karate, tak trenér při mojí první katě ostatním cvičencům řekl : " Můžete se potichu smát". Najednou se ozvala obrovská rána. " Jau!Doprdele! Kam sme to vlezli? Neni tu co ukrást, jenom všude bordel jak v prdeli, ty pičo". ozvalo se zpod piána. " Neřvi tady, debile", řekl druhý hlas. Oba hlasy mi byly nějak povědomé. Rozhodl jsem se jednat. Rychle jsem na posteli vstal a vykřikl: " Přesně tak, vy zmrdi, tady nic není, táhněte odsuď!" A současně jsem rozsvítil lampičku. Klepal jsem se jak osika. Oba se lekli a zůstali stát na místě. Když jsem si je prohlížel, poznal jsem svoje spolužáky Frantu a Standu. Oni mě samozřejmě poznali taky. První se vzpamatoval Franta " Ty vole, to je Láďa! No Láďo, ty vole, co tady děláš?" "Já tady bydlím". " Tý pičo, no tak to je úlet, hahaha", vylepšoval situaci Standa. " Tak nic no, tak teda smotnem brko a pudem. To sme se dlouho neviděli, co, dvacet let už to asi bude. Jak žiješ?" , pokračoval potom v konverzaci. Nevěděl jsem, jak reagovat. Octli jsme se v kuchyni u lahváčů a zapáleného jointa. " Tý vole, ty tady máš teda solidní bordel. To by chtělo nějakou buchtu, co ? Máš ňákou? Nemáš, co? To je hnedko vidět! Dyť já se u toho piána málem zabil!" , rozhořčoval se Standa. " Tak mu ňákou dohodíme, ne, když jsme se tak pěkně potkali, ať na tom neni škodnej, hehe".V podobném duchu se hovor nesl asi dvě hodiny. Potom se oba návštěvníci zvedli a chystali se už odejít, abych se stihl vyspat a mohl jít ráno svěží do práce. " A za tu díru v balkonovejch dveřích soráč,Láďo, já ti sem pošlu šváru, ten to zasklí", řekl mi Franta na rozloučenou. Ráno jsem zjistil, že mi chybí foťák

---