Výkvět debility uprostřed noci

Velký Paul mi předepsal na jeden týden tolik literatury, jako máma na měsíc. Ležím s melancholií v Jirousovi, Dantovi a Alighierim a pak opět přemítám.

 Verš k verši sedá

krása nesmírná, 

ta mně zase jímá.

Korálky, křížky, gumičky

vy moje hračičky z dětství,

vaše stopy se do mně otiskly

a do dalšího listí zase přežívají

jak i sulfany v ústech mých přebývaly, 

zbytkový alkohol  semtamnádech z vodní dýmky

páni drazí vidíte taky ty blondýnky?

Oči dopsali, ruce uhly 

a já zase končím další sbírku,

další píseň

dveře se zavírají.