Ze života kanibala

Raději už nebudu prologovat

Hospoda "U Kanibala"

Ano, vím

Bylo to před vánocemi

Co viděl jsem tě naposled

Tehdy bombardovali Irák

A tvá ňadra ladně rozrážela cigaretový dým

v začouzené hospodě

Sedlas si do svého křesla

(tvá tkáň voněla)

A já jako herec iluzorního divadla

držel v rukou uškrcené zrcadlo

a v něm pochodovalo na dvacet sviní

s fašistickým světonázorem

se vztyčenými prsty do vítězného V křičím:

Vítězství zmar!

Vítězství zmar!

Nevraživě jsi na mne pohlédla

A uražena z mé necudnosti odcházíš

Žádný úsměv, žádná tvář

Nasralo mě to

Tak stáhl jsem tě z kůže

A všichni ti štamgasti

radovali se z dobrého jídla

Ta hospoda se jmenovala “U Kanibala”

A právě bombardovali Irák

 

Najít si své maso

 

Už to zase na mě leze

Mám své divné stavy

Žaludek skučí přímo křičí hlady

Ovládán vůní živé stravy

Toužím zas někoho sníst

 

Dostal jsem chuť na něco nóbl

Tak vyrazil jsem do ulic

A cestou zabloudil do divadla

Koukám - a vidím jak u šaten stojí

A úplně sama

Oděná do kožichu mrtvého zvířete

 

Přistoupil jsem k ní

A požádal o kousíček času

Okouzlen z jejího hlasu

Tahám ji do hospod vyznávat lásku

 

Byla značně opilá

Když vedl jsem ji domů

A cestou se mi poblila

Na kmen podzimního stromu

 

Kdesi v půli ulice křičím:

"Ty jedna slepice,

sežeru tě z knedlíkem!"

Jen na mne pohlédla,

to byli jsme již za domem

Popoháním ji do schodů

ukojen svým úspěchem,

že našel jsem si svoje maso

A tvář mi září úsměvem

 

Už to zase na mě leze

Mám své divné stavy

Žaludek skučí přímo křičí hlady

Ovládán vůní živé stravy

Toužím zas někoho sníst

Dostal jsem chuť na něco malého

Tak vyrazil jsem do ulic

Bonbóny mám, žvýkačky taky…

---