Pan X

Náhodné setkáním dvou osob, pana X a paní Y (to nemá nic společného s chromozomy, jedině že by paní Y byla transvestita, ale i to je v mé moci). Pan X si jako velmi citlivý člověk hned všiml nevšední krásy paní Y a byl okamžitě puzen vyznat se jí ze svých citů. "Ó, vy čarokrásná, uchvatitelko mého srdce, sluneční paprsku hřející mé líce, živá vodo mé vyprahlé duše, rytme mých veršů." Ano, pan X byl básník, ne nijak originální sice, ale přece jen básník. A teď, když v sobě cítil ten ohromný vnitřní přetlak, nedokázal mu dát průchod jinak než odhalením celého svého básnického srdce: "ve vašich očích vidím žár a ten mě spaluje, ten žár je tak podivný, že spaluje mě víc, když ho nevidím, vaše ústa jsou balzám, jehož je mi třeba a"...a žvanil dál, pokud si myslíte, že byl opilý, dávám vám za pravdu, byl jak dělo - starý zvyk básníků. A co paní Y? Přece tam celou dobu jen tak nestála a neposlouchala opilé žvanění nějakého vagabunda? Ač se to ale zdá jakkoliv podivné, jsou hrdinové románů často nuceni poslouchat dlouhé monology svých kolegů z knihy, aniž by se aspoň jedinkrát pokusili zasáhnout. Tak tomu bylo i tentokrát, neboť těžko naleznu jiný důvod, který by paní Y nutil poslouchat ty nesmysly. A kdo vlastně byla ona dáma? Paní okolo třiceti, velice atraktivní se slibně rozjetou kariérou v...může to být marketing, reklama, televize, na tom konečně nezáleží. Paní Y byla již pátým rokem vdána. Její manžel, velice časově vytížený, měl též slibně rozjetou kariéru (příkladná rodinka) v nějakém atraktivním odvětví. Paní Y byla bezdětná a již delší dobu pociťovala jakési neurčité zklamání, měla neodvratně sílící pocit, že jí něco uniká. Jednoduše: nudila se. Na tom ostatně nebylo nic divného, mnoho lidí pociťuje, jak jim jejich život uniká do jakési šedé zóny průměru. Paní Y byla momentálně rozčilena žebrákem (v jejích očích, pan X si o sobě nic podobného nemyslel), který jí neustále otravoval svým žvaněním a zápachem (taktéž velice subjektivní pocit). Paní Y nehodlala ztrácet čas, kvapně se otočila, beze slova odešla a nám tak zůstalo odepřeno potěšení z jejího, jistě překrásného, hlasu. Pan X byl naštěstí bystrý mladík a dobře si všiml firmy na autě, jímž paní Y ojížděla. Teď už můžeme s jistotou říct, že paní Y byla realitní makléřka, velmi úspěšná, pochopitelně. Pan X nebyl pouze bystrý, ale i velmi vášnivý a tvrdohlavý. Rozhodl se, že když už našel lásku, bude ji následovat, kam bude třeba. Z toho lze usoudit, že pan X byl opravdu opilý a - co si budeme nalhávat – nevyhýbal se ani jiným látkám vábícím jeho múzy. Nicméně, v současné chvíli pan X zmobilizoval všechny své síly a odebral se do nejbližší telefonní budky, kde z telefonního seznamu zjistil další informace o firmě paní Y (hlavně tedy telefon a adresu). Protože pan X nevlastnil mobilní telefon (ať už proto, že na něj neměl peníze, nebo proto, že se nechtěl nechat svazovat moderní technikou) a ani se mu nechtělo utrácet peníze v automatu, rozhodl se, že navštíví firmu osobně. Byl to výborný nápad, zbývalo už jen si upravit zevnějšek, který paní Y viditelně odpuzoval. Tady byl problém. Pan X byl člověk bez místa trvalého pobytu. Neměl možnost se umýt, oholit a navonět a neměl do čeho se převléknout. Ale to všechno byly pro pana X směšné překážky ve srovnání s tím, jaké štěstí ho potkalo. A protože bylo teplé léto, rozhodl se vykoupat v řece, zbývalo holení, šampón a nové oblečení do kterého by se převlékl. Pan X chtěl zapůsobit, ale nechtěl utrácet. Naštěstí měl zkušenosti s takovýmito problémy a rozhodl se pro jediné, opravdu dobré řešení - krádež. S krádeží neměl pan X morální problém, dovedl si ji ideologicky ospravedlnit. Pan X nikdy neokrádal jednotlivce, vždy jen společnosti, čím větší a nadnárodnější tím lépe. Pan X s nimi tímto způsobem bojoval. Podle četnosti půtek se opravdu neměli moc v lásce, podle jejích výsledků dostávaly společnosti tvrdě na frak. Pan X a společnosti se rozkmotřili již dávno. Na vině byla jejich nenasytnost (těch společností pochopitelně). Pan X nebyl nenávistný člověk a rozhodl se zpočátku zakročit jen mírně, přestal v nich nakupovat. Myslíte, že to pomohlo? Pan X každý den dlouho a pečlivě sledoval, zda již jejich nenasytnost klesá. Nic, naopak měl pocit, že jsou stále nenasytnější. To ho uráželo. Měl pocit, že se mu smějí, že ho chtějí ztrapnit, zlomit a takto zlomeného přivést zpět k sobě jako otroka konzumu. Otrokem pan X být nikdy nechtěl. Naopak. Miloval svobodu, cítil, že bez ní by nemohl vést plnohodnotnou existenci. Pan X byl všude dobře známým bojovníkem proti konzumu a tak vybrat vhodné bojiště (neboť jako zkušený voják věděl, že jen takové bojiště mu zaručí vítězství) bylo čím dál těžší. Naštěstí otevřeli za městem nové nákupní centrum. Pan X, přestože se řadil k undergroundu, neměl rád metro. Občas mu to připadalo komické, ale cítil v tom vlastní výjimečnost, na které tak lpěl, tak si ten pocit pěstoval. Do NOCi (nové obchodní centrum) vedla nejrychlejší cesta metrem. V panu X se teď praly dva pocity. Chtěl se co nejrychleji dostat do NOCi, pak k řece a pak konečně ke své milované. Na druhou stranu si chtěl uchovat vlastní osobnost a nebyl si jist, jestli mu ji jedna cesta metrem nevezme (byl opravdu hodně opilý). Nakonec se rozhodl jet metrem. Pokud metro opravdu nenávidí, tak jedna cesta mu tu nenávist přeci nevezme. Naopak se ve své nenávisti - po té záplavě negativních zážitků - jež očekával - jen utvrdí. A pokud by si svoji nenávist jen vsugeroval, nastane triumfální vítězství jeho vůle nad realitou. Pokud jeho vůle není dost silná, aby porazila realitu, nemá cenu si nic nalhávat a je lépe, dovědět se pravdu. Je to zkouška, kterou musí podstoupit a navíc to všechno dělá pro ni. Je až dojemné, jak se pro ni obětuje, doufejme jen, že to bude schopna ocenit. Pan X, pevně odhodlán provést svůj záměr, stál nad eskalátorem a kolem něho se prodíral dav lidí. Neurvalý spěchající dav, který vás klidně shodí na zem a ušlape. Pan X se začínal rozvzpomínat, proč metro nenávidí. Pan X se hluboce nadechl, přitáhl si bradu co nejvíc ke krku, nechal si v hlavě rozeznít známé melodie a vykročil. Došel až k nástupišti, čekal na vlak. Nástupiště se zdálo plné a stále proudili další lidé. Pan X si opět uvědomil, že důvod proč nenávidí metro, je nenávist k lidem. Ne že by to byl nějaký šílenec, jehož snem je vymítit lidstvo. To ne. Pan X miloval člověka a nenáviděl lidi. Nutno přiznat, že podle pohledů okolostojících byla nenávist vzájemná. Přítomnost pana X ostatní cestující obtěžovala. Pan X byl nemytý, zanedbaný v nepraném oblečení, páchl. Přijel vlak, pan X se s ostatními vecpal do vagónu. Cestující, kteří se na něho mačkali a na něž se mačkal on, mu neustále dávali svými úšklebky (alespoň si to myslel) najevo, že si jeho přítomnost nepřejí. Panu X se začal zrychlovat tep, rychle dýchal a potil se. Měl pocit, že slyší, co si o něm myslí. Ačkoli si vždy myslel, že má dost síly na to, aby tomu odolal, nedokázal to. Nedokázal se na nic soustředit. Na nic, co by přehlušilo kanonádu jejich myšlenek. A ta se stále zrychlovala společně s jeho tepem. Konečně vlak zastavil. Pan X na nic nečekal, vyběhl ven. Jakmile se octl na čerstvém vzduchu, zastavil se a začal zhluboka dýchat. Potřeboval se něčeho napít. Koupil si ve stánku pivo, sedl si na lavičku, začal přemýšlet. Vypadá to, že nenávist k metru je silnější než láska k Paní Y. Znamená to, že tak hnusná a neosobní věc jako je metro v něm dokáže probudit silnější cit než paní Y? Pan X byl z toho zmatený. Cítil se na dně a tam taky skutečně byl. Veškeré nadšení a veškerá euforie, které v něm byli, náhle vyprchali. Pan X cucal pivo a cítil, jak se ochlazuje. Když dopil, zvedl se z lavičky, došel do blízkého marketu, aby si koupil krabici vína. Byl na dně, vzal tři. Šel do blízkého parku, sedl si, pil, snažil se alkoholem přehlušit tok svých myšlenek (nebo aspoň změnit jeho směr), které začínaly být k nesnesení. Po alkoholu mu nebylo vždy lépe, stávalo se, že se po něm cítil ještě mizerněji. Ale vždy tu byla šance, že mu bude lépe. Tu šanci nikdy nedokázal nevyužít. A ještě jednu nespornou výhodu měl alkohol. Rychleji s ním ubýval čas a taky dával zapomenout, aspoň na chvíli, aspoň na chvíli. Když pil třetí krabici, dostalo se mu konečně klidu. V hlavě mu zněla hudba a zítřek viděl ve světlých barvách. Byl rozhodnut, že vyjede hned z rána, dokud je v metru málo lidí (pan X byl přesvědčen o tom, že ráno moc lidí nejezdí, naštěstí ale na druhý den vycházela sobota). V mysli si už představoval, jak předstoupí před paní Y, zapřede s ní rozhovor, ona se bude smát, on se bude taky smát a všichni budou šťastní. S touto myšlenkou usnul. Ráno ho probudil chlad a bolest hlavy. Vstal, vydal se k metru, cestou se mu udělalo špatně a vrhl, poté se mu ulevilo a v klidu došel až k metru. Ještě bylo zavřeno, probudil se opravdu brzy. Měl žízeň. Koupil si ve stánku horký čaj a pomalu ho srkal, s každým douškem se cítil lépe. Konečně otevřeli, vešel s několika netrpělivci dovnitř, nastoupil do připraveného vlaku, posadil se, snažil se vychutnat si jízdu. Vlak sebou prudce trhl a vyrazil. Pana X obstoupilo teplo, začal usínat. Celou cestu prožil v příjemném polospánku obklopen svými fantaziemi a dojetí do cílové stanice se podobalo vytrhnutí ze sna. Pan X došel před obchodní centrum a zjistil, že většina obchodů otvírá až v devět. Potraviny měli od sedmi, zbývalo přes čtyřicet minut. Sedl si na obrubník parkoviště, začal užívat ranních paprsků, které postupně nabývaly na síle a čím dál příjemněji hřály. Pan X seděl, nastavoval jim své tělo, mhouřil oči, cítil se dokonale šťasten. Tedy až do chvíle než pocítil hlad. Podíval se na hodiny na parkovišti. Ještě 20 minut. Pan X vstal a začal se procházet. Postupně našel devět lahví od piva. Nic moc, ale aspoň může bez obav do potravin a něco si tam transparentně koupit. Pan X přemýšlel. Je zvyklý již chodit pouze do potravin, něco si koupit a něco strčit do kapes. Nyní viděl, že je to chyba. Příliš svolil ze svých nároků na odpor proti konzumu. Pouze se hmotně zabezpečuje. Toho se zhrozil. Nyní viděl, že nad ním mezinárodní korporace opět vítězí. A co hůř, ve své hloupé touze po přežití se na nich stal závislý. Dostaly ho. A nyní je opět potřebuje, aby dosáhl štěstí v osobním životě. Ucítil pachuť včerejšího vína, odplivl si. Už otevřeli. Vydal se dovnitř. Možná, že to není tak jasné, jak se mu před chvilkou zdálo. Historii píšou vítězové. Je to přeci on, kdo využívá jejich zdroje a udržuje se tak fit na rozhodující (nebo aspoň nějaký větší) útok. Trochu ve svém boji polevil, ale to je jen taktické přeskupení sil. Měl radost, jak se pěkně vymluvil sám sobě a hladově si prohlížel uzeniny. Teď si toho všiml. Obchod byl skoro prázdný. Takhle brzo ráno sem asi moc lidí nechodí. Měl si to uvědomit dřív. Všichni se, jak se panu X zdálo, soustředí jen na něj. V takovéto situaci nemá šanci provést svůj záměr. Pak si uvědomil další věc. V potravinách, pokud budou plné, se může chovat jako ryba ve vodě, ale v obchodě s oblečením bude všem hrozně nápadný, možná že ho hned vyhodí. Chodil nervózně po obchodě a přemýšlel. Stanul před vyrovnanými krabici s vínem. Ne to ne, musí mít jasnou hlavu, musí něco vymyslet. Polkl slinu. Nebude to tak těžké, prostě počká venku, až bude obchod plnější. Počká venku a dá si zatím víno. Ne, dneska musí být střízlivý…kecy, proč si nekoupit víno, stejně si ho odpírá jen proto, aby pak bylo sladčí. Pan X seděl opět na obrubníku parkoviště před obchodem, upíjel z krabice víno, žvýkal rohlík. Počká, až se obchod zaplní a půjde si pro zbytek. Všiml si, že v tom samém obchodě prodávají s potravinami i oblečení. Bude to hračka, jen bude muset ještě vymyslet, jak se zbavit čipů, které by ho mohly při odchodu prozradit. Napadlo ho, že by mohl jednoduše utéct, ale před pokladnami číhala ochranka a pan X neměl chuť dostat nakládačku. Mohl by také nějakým, vhodným způsobem odvést jejich pozornost a nepozorovaně v klidu odejít. Teď jde o to jak. Mohli by se zaobírat jiným zlodějem, nebo by mohl vypuknout požár, ke kterému by se všichni seběhli. Pan X ale netušil, jak svoje nápady zrealizovat a čím usilovněji přemýšlel, tím usilovněji pil. Náhle se před ním něco mihlo. Velký, žlutý, šeredný pes. Panu X bylo rázem jasné, že je to co hledá, jak ale přesvědčit psa, aby šel řádit do obchodu, určitě už má s takovými věcmi své zkušenosti, bude se zdráhat. Prozatím se s ním alespoň zkusí skamarádit. Nabídl mu kousek rohlíku, pes vděčně přijal a čekal na další kousek. Pan X zkusil namočit rohlík ve víně a psa tak opít, aby ztratil strach. Psovi ale víno nevonělo (ono se není moc čemu divit, uvážíme-li jakou značku vína pan X pil). Pan X vstal, koupil ve stánku pořádný kus teplé sekané, sehnal plastovou nádobku a v ní část vína do sekané zapracoval. Zkusil nabídnout psovi, chňapl po tom a očekával přídavek. Pan X byl spokojen. Pln uspokojení a pýchy na svoji genialitu dopil zbytek vína a usoudil, že obchod je pro jeho plán už dost zaplněný. Měl jenom strach, že až bude v obchodě, bude se ho pes stále držet. Bude muset zamířit nejdřív k uzeninám. Další důležitá věc je, aby pes nevešel do obchodu s ním, ale až po něm. Ale pan X už byl příliš netrpělivý, než aby vydržel ještě chvíli čekat, domyslet plán do všech podrobností, spolehl se na to, že pes udělá v obchodě dostatečně velký rozruch a po něm nikdo nevzdechne. Dal psovi sežrat zbytek sekané a chvilku čekal, co to s ním udělá. Za chvilku začal pes rozverně pobíhat okolo pana X a vesele poštěkávat. Pan X měl radost, společně vyrazili do NOCi. Pes cítil z pana X sekanou a ochotně ho následoval. Pan X se snažil jít co nejrychleji, co nejnenápadněji, nikdo mu přeci nemůže vyčítat, že za ním ten pes jde, není přeci jeho majitelem, nezodpovídá za něj, někde se na něj bůhvíproč přilepil, ale to není vina pana X, to se přeci může stát každému. Vybaven těmito logickými argumenty vstoupil pan X neohroženě do NOCi a zamířil do obchodu s potravinami. Lidé si ho sice všímali, psa zřejmě připisovali jemu, ale pan X si nevšímal jich a neohroženě vkročil do obchodu s potravinami. Tam se jejich cesty rozdělili, pes vyrazil za libou vůní grilovaných kuřat, pan X do oddělení s oblečením čekat na svou příležitost. Ze svého stanoviště mohl dobře pozorovat, co se děje okolo psa a díky tomu to můžeme pozorovat i my. Pes se rozběhl k pultu s grilovanými kuřaty a štěkotem se dožadoval své porce, prodavačku vyděsil natolik, že upustila už zabalenou porci kuřete a s výkřikem odběhla do zadu. Paní, pro kterou byla porce určena, už zřejmě na její koupi netrvala, začala opatrně couvat k mléčným výrobkům, přitom sebou táhla svého šestiletého syna, který se jako jediný psa nebál, považoval ho za vítané zpestření jinak nudně se jevícího sobotního nákupu. Snažil se matce vytrhnout a pohladit si toho psa. Pes se zatím dostal za pult a počal trhat papírový obal, v němž bylo kuře zabaleno. Mezitím se okolo pultu nahromadil hrozen nakupujících i prodavačů, každý zásoben spoustou dobrých rad, jak se v takových situacích zachovat. Pan X věděl, že přišla jeho chvíle, Vzal vyhlédnuté zboží a vydal se k pokladnám. Pokladní za kasami seděli, ale ochranka už byla u psa. Pan X se přiblížil k prázdné pokladně a dal se na útěk. Ozval se výkřik „zloděj“ a „utíká“, ale nikdo za ním neběžel. Pan X vyběhl ven a bezmyšlenkovitě pokračoval v úprku, když se unavil, zastavil, aby se vydýchal, zjistil, že se ocitl na sídlišti mezi paneláky a nikdo ho nepronásleduje. Po tváři se mu rozlil úsměv. "Kdes to našel," ozvalo se mu za zády nepříjemný hlas. "Co?", řekl Pan X nechápavě a otočil se. Před sebou uviděl dvě silně zanedbaná (zanedbanější, než on sám) individua. „Povidám, kdes to našel, mladej.“ Řeklo první z nich. „Tohle je náš rajón, smrade a všechno co tu je patří nám, tak koukej ty hadry navalit, než tě přetáhnu.“ Dodalo druhé pro upřesnění a výhružně sevřeo v ruce hůl, o kterou se opíralo. Pan X byl unaven předchozím během a i když by normálně těm dvěma v pohodě utekl, nyní se na to necítil. „To sou moje věci, už jsem s nimi přišel,“ řekl pan X a hned ho to zamrzelo. Nemusí se před nimi přeci nijak ospravedlňovat, navíc to ani nemá význam, ty věci mu chtějí sebrat tak jako tak. Jestliže si je chce uhájit, musí vystupovat tvrdě a nekompromisně. Ale to bude těžké, nezačal dobře a stále se vydýchává a jeho hlas zní proto trochu zajíkavě. Navíc jsou proti němu ve výhodě, jsou dva, jeden z nich má hůl, znají prostředí, možná tu někde mají kamarády. Bude muset jednat rychle. Pan X kopl toho druhého mezi nohy, vytrhl mu hůl, obořil se s ní na toho prvního, ten na nic nečekal, popadl nakopnutého kamaráda a za mohutného nadávání ho táhl pryč. Pan X věděl, že se zde nemůže dlouho zdržet. Chtěl co nejdřív k řece, ale zpátky do metra se mu nechtělo. Jednak neměl chuť se moc přibližovat k NOCi a jednak se mu nechtěla absolvovat jízda samotná, uvědomoval si, že by s ním jelo mnohem víc lidí a na jejich pohledy se po dnešních událostech vůbec necítil, ač si to nerad připouštěl, zahanbovaly ho. Doufal, že nalezne autobusovou zastávku a co nejrychleji se odsud dostane. Pan X nevěděl jistě, nachází-li se zde autobusová zastávka, ale věřil v dobrou dopravní politiku města. Po chvíli bloudění si pan X vzpomněl, že autobusové zastávky zahlédl poblíž metra, koneckonců, zamyslel se, takovéto umístění autobusových zastávek je přeci logické. Pan X stále doufal, že nějakou autobusovou zastávku nalezne i zde, sídliště bylo přeci dosti rozlehlé a pan X nevěřil, že by radnice nechala lidi z druhého konce sídliště každé ráno šlapat ten dlouhý úsek pěšky. Pan X bohužel nečetl noviny, o politice toho příliš nevěděl, proto ho ještě chvilku nechme snít ten jeho marný sen. Vždyť ty chvilky před procitnutím ze snu bývají ty nejkrásnější a jsou tím krásnější, čím je procitnutí bolestivější. Pan X došel ke konci sídliště, kde definitivně si uvědomil, že se zde žádného autobusu nedočká. Měl by se vrátit a odjet nejlépe metrem. Pan X ale neměl dnes náladu na vracení se, toužil jít stále vpřed až k vysněnému cíli. Netušil však kudy. Věděl jen, že návrat je nemožný, i kdyby se mu podařilo projít sídlištěm, bez toho aby narazil na ty dva, kteří už zajisté zburcovali kamarády a snaží se ho najít, tak věděl, že nedokáže jet metrem, že by z něho vysálo veškerou energii, kterou v sobě má, cítil, že se mu opět vrátily síly ztracené během a to, jak se vypořádal s těmi dvěma, do něj vlilo plno optimismu, díky kterému věděl, že když půjde stále vpřed, nic ho nezastaví. Jen se nesmí ohlížet. Pan X vkročil do polí, která se táhla za sídlištěm a vykročil směrem, kterým tušil řeku. Byl krásný slunný den, pan X litoval, že sebou nemá víno, kterým by si ho zpříjemnil. Pan X by byl rád, kdyby cestou nepotkal ani živáčka a mohl si prozpěvovat. Rozhlížel se krajinou a cítil se jako na výletě, vzpomínal na dětství, na výlety, jež absolvoval se školou, s rodiči a sourozenci. Vzpomínal na pozdější čundry s kamarády a cesta mu příjemně ubíhala, až došel k silnici. Projíždějící kamión ho svým hlukem okamžitě vrhl zpět do reality. Náhle bylo pryč dětství, rodiče, sourozenci i kamarádi. Pan X tam stál naprosto sám a díval se na hustý provoz městského okruhu. Rozhodl se jít souběžně se silnicí, neboť tak má největší šanci, že narazí na řeku. Pan X se cestou opět zasnil a tak došel k řece. Šel ještě kousek po proudu (směrem od okruhu), až našel příjemné zákoutí s mělkým písčitým břehem příhodně chráněné stromy. Pan X se svlékl, vstoupil do vody, po delším čase si užíval koupel. Když se vykoupal, oholil, převlékl, cítil se opravdu jako nový člověk, který se může směle postavit třeba celému světu. Pan X náhle neměl stání a okamžitě vyrazil zpět k městu. V příhodné chvíli přeběhl okruh a dostal se na autobusovou zastávku, Počkal si na autobus a jel do centra, kde sídlila firma paní Y. Když stál konečně před domem, ve kterém sídlila firma paní Y, kvapně si v hlavě rozmýšlel jak, ji osloví, co jí řekne. Když tu náhle ztuhl. Skrz skleněnou výplň dveří ji uviděl. Měla se k odchodu a jemu se zdálo, že míří přímo k němu, že nějakým šestým smyslem vytušila jeho přítomnost a je k němu puzena stejnou silou jakou on k ní. Otevřela dveře, vstoupila na ulici, zamířila jeho směrem, pan X se na ni široce usmál, ona ho obešla, došla k elegantně oblečenému muži, políbila ho, společně nastoupili do auta a odjeli. Pan X se na ně nechápavě díval a cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Najednou ucítil marnost veškerého svého počínání a strašnou prázdnotu své duše, kterou dnes nezaplní ani alkohol. Otočil se a zahanbeně odcházel.

---