Touha

Nejisté krůčky v popředí se plouží,

 někdo tu po krvi neúprosně touží.

 Sžíravá myšlenka po krku  mu sahá,

 dívka v krvi ve vaně a úplně nahá.

Přetéká krev, co stéká po vaně,

 život té dívky je úplně na hraně.

 Bezvládně tam leží, a klepe se celá,

 vypadá jak bez života, je úplně bledá.

Třesou se jí ruce, strach ji zužuje.

 On jen její smrt vzrušeně sleduje.

 Sedí u ní blízko, do očí se jí dívá,

 sleduje jak umírá, jaké bolesti mívá.

Dělá mu to dobře, i když ho to mrzí,

 má rád totiž holky, co jsou hodně drzý,

 a pak se rád dívá, jak bezmocné jsou,

 zkouší to na ně s tou jeho hrou.

Myslí si, že jim pomáhá, a vtom ta chyba je.

 kvůli tomu, spoustu krve denně proleje.

 Někdy člověk potřebuje pomoc, když to nečeká,

 blízcí v nouzi nepomůžou, pomoc přijde z daleka.

 Ne všichni, co jsou nám blízko, hnedka musí špatní být,

 ale aby pomohli, tak k tomu, musí taky chtít.