Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePost quadragesima
09. 04. 2009
1
1
1794
Autor
Jan Šuránek
Končí se období ztišení, samoty a hledání sebe sama v bezvědomí.
Nyní již zbývá
pouze umýt ruce v křišťálové vodě nejčistší krve
a po nohou nechat téct krev z nejsvětější vody.
Oblékám se v roucho černé
pomalu zapadá slunce svit
a já odcházím
tak jako před rokem
v místo pokoje a milosti,
to mi je největší ze všech slastí.
Tvá slova jsou mi Pane útěchou,
ale slza mi ukápne pokaždé, když tvrdíš stále to samé,
že budeš muset trpět za nás,
kteří na tebe pliveme,
stále se proti tobě a sobě samým dopouštíme chyb.
Zůstaň se mnou!
Neopouštěj mne,
chci ti říct to důležité slovo,
malou téměř bezvýznamnou frázi.
Avšak, už tě odvádějí a já zůstávám sám. Sám uprostřed pouště.
Nyní již zbývá
pouze umýt ruce v křišťálové vodě nejčistší krve
a po nohou nechat téct krev z nejsvětější vody.
Oblékám se v roucho černé
pomalu zapadá slunce svit
a já odcházím
tak jako před rokem
v místo pokoje a milosti,
to mi je největší ze všech slastí.
Tvá slova jsou mi Pane útěchou,
ale slza mi ukápne pokaždé, když tvrdíš stále to samé,
že budeš muset trpět za nás,
kteří na tebe pliveme,
stále se proti tobě a sobě samým dopouštíme chyb.
Zůstaň se mnou!
Neopouštěj mne,
chci ti říct to důležité slovo,
malou téměř bezvýznamnou frázi.
Avšak, už tě odvádějí a já zůstávám sám. Sám uprostřed pouště.