Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKryonance
12. 04. 2009
1
3
1499
Autor
OffTheLip
Vždycky se vyplácí uzamknout
dveře k filtrační nálevce,
se sazeči nepohnout, z uzávěru povyplnout,
jen se hnout
z místa a sevření pomyslných pout.
A to i tehdy, když taje hrobu Atonova společníka
v žlutém stínu písečných pyramid
sápou dlouhé prsty na přísedícího všetlouštíka.
Krab se v prachu ožene po najádě,
dokonán proces stravy, navrací se do mládí,
je utažen šroub na stropě, pěna klesá dírou z měchu,
vojsko Cida je v pozadí, chemický proces tváře ladí,
hydroxidem koriguje stromořadí, vprostřed pokoje břízku pod krimplen vsadí,
chce si hrát, dál si hrát s předprogramovaným,
ze vzpomínek je řetěz, poběž za ním.
Amy a Sid, hrst kokainu, olovo do tváře,
kdepak dvacátá léta, to se člověk s lecčím nepáře,
dávka skrytá v mikrofonu, v odpojené baskytaře,
sázka na mrtvolnou image, půlstovkové honoráře,
každý žili v jiné době. Kdo je vinen? Tvůrce kalendáře.
Přelet nad hnízdem nadlíhně, pohled do nitra podsklepení,
výhoda v první minutě, ničivý drozdí hřbet překvapení.
Minihra, úkos a odveta, v hnízdě daně stejně neplatí,
není z čeho a není komu, paragon paperboy cestou ztratí.
V rozlehlých chodbách podzemní záře uran hýčkává zrak,
zakázaně uvolní to, čemu se lidově říká šlak.
Kdo tam kdy jedl, dobře ví, že pak září celá schránka,
tím je zdaněno i poslední, příslib finančního otesánka.
Přelet nad hnízdem uvolní kryt,
do kraje sype se brizolit,
geberit, cererit, rosickýit
a zlatá věc; to je chalkopyrit.
Občas se vyplatí rozdělit
ptáky na dravce či pěvce,
vždycky se vyplácí uzamknout
dveře k filtrační nálevce.
dveře k filtrační nálevce,
se sazeči nepohnout, z uzávěru povyplnout,
jen se hnout
z místa a sevření pomyslných pout.
A to i tehdy, když taje hrobu Atonova společníka
v žlutém stínu písečných pyramid
sápou dlouhé prsty na přísedícího všetlouštíka.
Krab se v prachu ožene po najádě,
dokonán proces stravy, navrací se do mládí,
je utažen šroub na stropě, pěna klesá dírou z měchu,
vojsko Cida je v pozadí, chemický proces tváře ladí,
hydroxidem koriguje stromořadí, vprostřed pokoje břízku pod krimplen vsadí,
chce si hrát, dál si hrát s předprogramovaným,
ze vzpomínek je řetěz, poběž za ním.
Amy a Sid, hrst kokainu, olovo do tváře,
kdepak dvacátá léta, to se člověk s lecčím nepáře,
dávka skrytá v mikrofonu, v odpojené baskytaře,
sázka na mrtvolnou image, půlstovkové honoráře,
každý žili v jiné době. Kdo je vinen? Tvůrce kalendáře.
Přelet nad hnízdem nadlíhně, pohled do nitra podsklepení,
výhoda v první minutě, ničivý drozdí hřbet překvapení.
Minihra, úkos a odveta, v hnízdě daně stejně neplatí,
není z čeho a není komu, paragon paperboy cestou ztratí.
V rozlehlých chodbách podzemní záře uran hýčkává zrak,
zakázaně uvolní to, čemu se lidově říká šlak.
Kdo tam kdy jedl, dobře ví, že pak září celá schránka,
tím je zdaněno i poslední, příslib finančního otesánka.
Přelet nad hnízdem uvolní kryt,
do kraje sype se brizolit,
geberit, cererit, rosickýit
a zlatá věc; to je chalkopyrit.
Občas se vyplatí rozdělit
ptáky na dravce či pěvce,
vždycky se vyplácí uzamknout
dveře k filtrační nálevce.