Lodě pod hladinou

Rána jsou zase tak mokrá a šedivá

jako tehdy

když jsem přestala doufat

že seberu studené perly ze dna moře

to jsem ještě nosila

rolničky na kotnících

abys slyšel

až budu přicházet

to jsem ještě nosila

srdce ukryté v sobě

až později

jsem ho nechala roztrhat zvířetem

to ses ještě smál

spíš jen tak usmíval

předstíravě

protože jsem přestala nechtít být šťastná

to jsem ještě chytala řeky

do dlaní

a ony mi klouzaly skrz prsty

a mizely i se svými loďmi kamsi pod hladinu

Teď už nic z toho není

Jen ta kovově vlhká rána

A jed.

Doufám v to stejně jako ty.