Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když se srazí ventil s pístem v motoru JTD, kulháš jak Jákob, pereš se s Bohem

19. 04. 2009
7
4
1980
Autor
mperdik

často mi kreslil prstem do navigační mapy jako tenkrát do písku když přistihli farizejové cizoložnou ženu tenkrát jsem nic nevěděl o motorech JTD

Když se srazí ventil s pístem

je zle

přeskočí rozvody

uvízneš na dálnici

snadný pro srážku

oblékneš oranžovou vestu

zavoláš odtah

nadáváš na nejlevnější pojistku

co jsi sjednal

a čekáš

na téhle dálnici

daleko od domova

v zapadákově najmeš hotel

už vím,

že všechno v životě má smysl

že jen v osamělosti a ztišení

jde slyšet Jeho hlas

klepe na bránu tvého srdce

až ujistí tě

že dojedeš  kam máš

často  mi kreslil prstem do navigační mapy

jako tenkrát do písku

když přistihli farizejové cizoložnou ženu

tenkrát jsem nic nevěděl o motorech JTD

šůroval jsem v kasárnách podlahu

a odměřoval lidskou blbost

odstříháváním metru douhého

jak libavská zima

dnes vím, že můžeš všechno

položils mi národy Latinské Ameriky

pod mé nohy

jako koberec

a řekls  že mohu vejít

zprvu jsem se bál o konta

pak o harmonii v mých buňkách

jako bych nevěděl

že vše máš ve svých rukou

 

zakroužkoval jsi mi v mapě

čtyřicátý druhý kilometr D1

ale ve skutečnosti to nebylo

o kolizi ventilu a pístu

mohl ses semnou poprat

večer v hotelovém pokoji

kulhám jak Jákob

po té srážce

na cestě mezi

Nebem a Zemí


4 názory

mperdik
27. 01. 2012
Dát tip
díky Kichote, dlouho jsem na písmáku nebyl

Kichot
09. 01. 2012
Dát tip
Dát T* je asi jednodušší než hlubší kritika :-( Já nevím – jak to napsat? Prostě taky se mi kdysi srazily písty a ventily na dálnici, a já to tiše už předtím tušil, jak mi to v těch rozvodech podezřele cvakalo, jen zrovna jak na potvoru ne a ne to pertinaxový rozvodový kolo (vynález Pragovky) sehnat. Bylo to naprosto fatální – zrovna když jsem vezl autobus lidí do Taizé, bylo to v létě 1989, ostatní spali po náročné noci, právě svítalo. Sedl jsem si na nárazník a tiše plakal a přemýšlel, co jim řeknu, až se vzbudí. Nakonec jsme jeli stopem... Takže když si začnu číst nějakou básničku a hned první dva verše jsou o té srážce ventilů, najednou mi to v hlavě udělá "cvak" a rozvody v mozku mi přeskočí do nějakých jiných závitů – člověk se dostane do jakéhosi tranzu a pak se probudí, až když už je na konci básně. Tak jak potom vyprodukovat nějakou hlubší, objektivní kritiku? Cítím se jak zasaženej jelen...

Vaud
19. 04. 2009
Dát tip
zrovna jsem si vyhlídl Alfu JTD a takhle mi to kazíš :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru