Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDeník zabijáka - Koule Trojboj
20. 04. 2009
4
5
2752
Autor
Muamarek
Nesnášel jsem to věčné ponižování,
posměšky za každým očuraným rohem,
tu nemožnost mít rád,
dusivý smích
nenávistné lhostejnosti,
tu silikonovou povýšenost
nacpanou do hadrů
druhé cenové kategorie
obtažených luxusní rtěnkou
podtrhávající celý kýč.
V těch smyslných očích
plných naprosté prázdnoty
a pohrdání vším,
co není pozlátkem
a co nekřičí z reklamních výloh,
jsem četl,
nejsi ze stránek módních časopisů,
jsi podřadné zboží,
nic značkového,
nic, co bych měla chtít,
tak mě tím ubíjela…
Což neviděla hloub
než na špičku pilníku,
jímž si přejížděla
nehty, co zaryje do první kořisti?…
Ne, nezaryje,
to ostří mého nože okusí hloubku
jejího mělkého těla,
kde krev není krví,
jen patokem sloganů
a neschopnosti číst v jiném jazyce,
než co jí kdo naučil…
Byla první,
a proto se k ní vracím,
ty druhé jsou její plagiáty,
více méně stejné,
ostřejší, tupější,
sobečtější,
snad i hezčí,
ale vždy je srovnávám s tou první,
s tím překvapeným výkřikem
a děsem ve vagině,
ne, ta měla jít až nakonec,
a ne jako první…
Budu ji hledat ve všech dalších,
ale je jasné,
že není ta, kterou by to mohlo skončit,
protože tou to začalo.
Nepohřbil jsem ji však,
jen jednou zavraždil,
jen jednou – a ona se vrací,
stále stejně protivná,
stále stejně ponižující,
stále stejně sexuálně vyzývavá a nechutně koketní…
Na řadě je další,
ještě o tom neví,
ale ne,
tu si ještě nechám,
je totiž jako ta první,
je to její sestra…
posměšky za každým očuraným rohem,
tu nemožnost mít rád,
dusivý smích
nenávistné lhostejnosti,
tu silikonovou povýšenost
nacpanou do hadrů
druhé cenové kategorie
obtažených luxusní rtěnkou
podtrhávající celý kýč.
V těch smyslných očích
plných naprosté prázdnoty
a pohrdání vším,
co není pozlátkem
a co nekřičí z reklamních výloh,
jsem četl,
nejsi ze stránek módních časopisů,
jsi podřadné zboží,
nic značkového,
nic, co bych měla chtít,
tak mě tím ubíjela…
Což neviděla hloub
než na špičku pilníku,
jímž si přejížděla
nehty, co zaryje do první kořisti?…
Ne, nezaryje,
to ostří mého nože okusí hloubku
jejího mělkého těla,
kde krev není krví,
jen patokem sloganů
a neschopnosti číst v jiném jazyce,
než co jí kdo naučil…
Byla první,
a proto se k ní vracím,
ty druhé jsou její plagiáty,
více méně stejné,
ostřejší, tupější,
sobečtější,
snad i hezčí,
ale vždy je srovnávám s tou první,
s tím překvapeným výkřikem
a děsem ve vagině,
ne, ta měla jít až nakonec,
a ne jako první…
Budu ji hledat ve všech dalších,
ale je jasné,
že není ta, kterou by to mohlo skončit,
protože tou to začalo.
Nepohřbil jsem ji však,
jen jednou zavraždil,
jen jednou – a ona se vrací,
stále stejně protivná,
stále stejně ponižující,
stále stejně sexuálně vyzývavá a nechutně koketní…
Na řadě je další,
ještě o tom neví,
ale ne,
tu si ještě nechám,
je totiž jako ta první,
je to její sestra…
5 názorů
jejdavilda
27. 04. 2009
ten prolog je otrasny.
to co nasledovalo...aspon teda ta prva strofa...bolo to take surove. dojem mi trocha kazil zvysok.
ale bohu vdaka za dobre momenty v basnach