Proč je třeba recyklovat

Prach prachu, popel popelu. Jednoduché cukry, prstencová DNA a dým vyfouklý pravým požitkářem opisují eliptickou dráhu kolem dvou ohnisek. Jedním je sedící postava na dřevěné židli, druhým rostlina, kterou nikdo nikdy nezalévá. Netečnost postavy a touha rostliny po vodě vytváří tak neuchopitelné prostředí, až jsou ho oba úplně plní. Postavu vyvedla z transu chuť na vysušené plody přímo v rovině jejích očí, rostlina má strah. Má strach z budoucnosti. Postavu budoucnost nezajímá. Dokáže sedět hodiny aniž by její pohled spočinul na objektech poletujících okolo. Přes nechuť svých ztuhlých nohou se postava zvedne. Jde k rostlině. Vezme si bobule, jednu po druhé rozkouše. Poté vytrhne rostlinu z jejích kořenů a odhodí ji na druhou stranu elipsy, za hranici života. Sedne si zpátky na židli a v tu chvíli začne jed působit.