Mezi nocí a dnem

Vracela jsem se domů ze školy.Spolu se svou kamarádkou jsem přemýšlela o tom,co napíšeme  za  na téma:Jaká byla  v našem životě nejhorší událost.Tuto úlohu jsme dostaly od našeho profesora Češtináře jako slohovku na pondělí.Byl pátek a celý víkend byl před námi.Měly jsme moc času na to,abychom si důkladně rozmyslely o čem tak asi naše slohové cvičení bude.Ještě jme ani pořádně nevěděly,co o víkendu podnikneme.Jana navrhovala výlet do Krušných Hor.Mně se ale moc nechtělo,proto jsem její plán zavrhla.

                  Večer jme šly do kyna na film.Přišly jsme do kulturního domu a zakoupily si lístky.Měly jsme štěstí.K prodeji se nabízely poslední dva.Hlediště bylo v předu zaplněné,musely jsme si tedy sednout do poslední řady.Kolem nás seděli samé ,,zaláskované" páry. Při filmu se stále líbali a tak jsme z jeho děje pořádně nic neměly. Jana do mne stále šťouchala a tak se to nějak stalo, že můj pohled zavadil o zadní sedadlo. Tam jsem si všimla nějakého kluka. Seděl mezi dvěma sedadly. Na jednom sedadle  seděla jaká-si tlustá dáma v přiléhavých, růžových šatech s volánky asi tak z 50.let  a na druhé straně dva ,,muchlující" se milenci. Ten kluk byl pěkně utiskovaný. Všiml si,že je vedle nás ještě jedno volné místo: Ahoj,holky! Nemohl bych si, prosím, sednout vedle vás? Zeptal se a na jeho obličeji vykouzlil milý úsměv. ,,Jasně" :řekla jsem, aniž bych se rozmýšlela. Celý večer jsme ,,prokecali".  Tomáš,jak se nám po chvíli představil, vyprávěl o svém posledním fotbalovém zápase. Prý jeho družstvo dalo sedm gólů. Nám však  fotbal nic neříkal, pro nás byl dočista ,,Španělskou ulicí". Celkem jsme se s ním nudily. Po konci filmu jsme vyšly ven. Ještě jsme pak chvíli, ve večerním šeru, povídaly před budovou kyna. Tomáš za námi přišel. ,,Chtěl jsem vám,holky,poděkovat za báječně strávený večer... Za vaši ochotu jsem vás chtěl zítra pozvat na zmrzlinu...Šly by jste?" Zeptal se nás. Nevěděly jsme,co mu na to máme říct. Najednu stranu bych šla a moc ráda, ale... byla jsem tak trošku stydlivá ,,osůbka." Chvíli jsme přemýšlely…. ,,Tedy,jestli nemáte v plánu už něco jiného…?" pokračoval. Rozhodly jsme se nazávěr, že půjdeme. A tak jsme souhlasily.

              Další den jsem se pořádně ,,ohákla", navoněla se máminým parfémem z Holandska  a na hlavě jsem vykouzlila docela pěkný a veselý účes. Vyšla jsem na ulici, zamkla zasebou vchodové dveře a vykročila směrem k domu mé kámošky Jany. Jana vykoukla z okna. ,,Sorry, ale nám dnes přijede babi, nejdu ven". Řekla mi má nejlepší kámoška po pozdravu. Tak jsme se rozloučily a mně nezbylo nic jiného, než jít na schůzku s Tomášem sama. Moc se mi nechtělo, navíc jsem byla trochu naštvaná na svou kamarádku, že mě v tom takhle nechala, ale jelikož jsem zvyklá sliby plnit, šla jsem.

              Sešli jsme se na rohu kavárny. Nyní jsem mohla využít možnosti a Tomáše si důkladně prohlédnout na denním světle. Byl vysoký, štíhlý, měl černé, dlouhé, lesklé vlasy a modré oči. Oblečen byl do značkového oblečení. Červenou mikinu,modré kapsáče a černé ,,Adidasky". Působil zcela dobrým dojmem. Usmíval se na mně. Omluvila jsem se za svou kamarádku. Znovu se mile usmál a zavtipkoval, že se takový ,,prohřešek" z kamarádčiny strany jistě ještě nějak omluvit dá... Tak,...jdeme?" Pobídl mne. Vešli jsme vchodem do malé, útulné kavárničky, kde to příjemně vonělo vanilkou a jiným kořením s pronikavým aromá. Sedli jsme si ke stolu. Tom se začetl do nápojového lístku. Brzy k našemu místu přiběhla číšnice: ,,Tak co to bude?" Zeptala se. Tomáš objednal čokoládový pohár a dvoudecku koly. Když slečna odešla, zadíval se mi zpříma do očí. Začla jsem se téměř doslova topit v krásných, modrých, azurových očích. ,,Kolik ti je?" Zeptal se mně, když jsme si sklenkami nápoje ,,přiťukli" na seznámení. Sedmnáct- odvětila jsem. Mně je Osmnáct. Odvětil a znovu se usmál. ,,Promiň, prosím,že jsem vás včera otravoval s tím fotbalem. Jsem do něj moc ,,zažranej". Někdy si nemůžu připustit, že každého tento sport nebaví... Hraju ve velkém mužstvu.Teď už za dospělé. Jde tam o hodně." ,,To nevadí" ,řekla jsem mu. ,,A jaké jsou tvé další koníčky?" Zeptala jsem se. ,,Docela rád lyžuju,hraju ,,basket" a můžu i adrenalin..."  Vyprávěla jsem mu o mých koníčcích. Patří mezi ně koně, čtení, kreslení a plavání... Mimo jiné taky basket a házená.

               Po poháru jsme se rozhodli, že se půjdeme projít do parku. prošli jsme okolo kašny. V parku mně Tomáš najednou chytil za ruku. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Do mého těla proudilo příjemné teplo z Tomášovi ruky a jemně mnou proudila elekika.Bylo to příjemné. Chvíli jsme se procházeli po parku. Sedli jsme si na lavičku. Zavál studený vítr... Byl poslední letní den. Začala mi být zima: ,,Budu muset jít" …řekla jsem Tomášovi. ,,Půjčím ti mikinu…chceš?" Snažil se mně zadržet. Oblékla jsem si pod bundu Tomášovu mikinu. Byla mi velká, ale teplo mi v ní bylo. Tak  jsem s Tomášem strávila celé odpolene. Večer jsme se loučili až v devět hodin. Tomáš mně doprovodil až k domu. Pustil mou ruku.Objal mne. Cítila jsem,jak rudnu. Přiblížil se ke mně obličejem a políbil mne.Líbal mne a pokoušel se mi do pusy strčit jazyk. Líbal tak krásně!Pokoušela jsem se mu vše oplácet v co nejlepším.Dělala jsem vše,jako on. ,,Markéto!"ozvalo se volání z našeho okna.Rychle jsem se vyvlíkla z Tomášovi náruče. ,,Máma…" zašeptala jsem vyděšeně.,,Uvidím tě, ještě,někdy?"Zeptal se mně Tom.Domluvili jsme se na zítřejší den ve tři hodiny.Pak už jsem rychle odemykala a řítila se domu.

              ,,Kde jsi, celý den?!"  Zeptala se mně máma ustaraně. (Pokaždé omě měla veliký strach a když jsem jí odporovala, naprosto vždycky mi odpověděla:,,To poznáš, až budeš mít své děti!")  ,,Dobře víš,že máš chodit v osm!" Okřikla mně místo pozdravu. ,,Mami…je mi už sedmnáct. Nebudu tě pořád poslouchat jako malej fracek!" Odpověděla jsem ji stručně a srozumitelně.(Alespoň podle mého mínění.) ,,To ale neznamená, že když se dohodneme, že máš přijít  domů v osm, tak že se vrátíš v deset! "Chtěla jsem jí říct, něco odpovědět, něco jako...že se nejspíš zmýlila, že chtěla říct v devět,  ale radši jsem byla ticho a šla do koupelny, abych si napustila plnou vanu vody a ponořila se do ní. ,,Ty nebudeš jíst?" -slyšela jsem mámin hlas. ,,Nemám hlad!" Odsekla jsem a ponořila si hlavu do vody,abych se odreagovala. Relaxovala jsem a hlavou se mi honily vzpomínky na dnešní den. Jana bude koukat, až jí bude vypravovat co všechno zažila. Tomáš je  táák kouzelnej! ...Umyla si vlasy šamponem,opláchla a vysušila. Na konec je vyfénovala. Když byly vlasy vysušeny, odlíčila se pleťovým mlékem.Po dokončení všech zkrášlovacích ,,manévrů" ,,odtančila" opět už celkem v dobré náladě  do obýváku.

                 Byla puštěná televize, dávali jeden z večerních pořadů a na křesle seděl táta. ,,Kde je máma?" Zeptala jsem se. ,,Před chvílí odešla,má noční." Odpověděl táta a odkašlal si. ,,My bychom si měli spolu promluvit." Nevěděla jsem, co mu mám na to odpovědět, ani očem chce debatovat... ale byla jsem plně rozhodnuta, že se mu se vším svěřím. Ostatně, už od malička se mnohem raději svěřuji tátovi, než mámě. Sedla jsem si k němu na gauč a čekala, co se bude dít. Táta uchopil do dlaní mou ruku- :,,Markét,ty máš kluka?" Zeptal se mně na rovinu táta. Svou otázkou mě sice trochu zaskočil, ale řekla jsem mu jasné: ,,ano!" A trošku jsem tou ráznou odpovědí překvapila sama sebe. Ještě k  mému, většímu podivu to přijal úplně v pohodě a řekl: ,,Dobře,Markétko,jsi už velká holka. Nemůžu ti to... rozmlouvat, nedej pánbů... zakazovat, jen dej na sebe, prosím tě, pozor. A pevně doufám, že sis vybrala správně!" Řekl mi táta. Snažila jsem se  ho přesvědčit o naprosté pravdě. Alespoň jsem si myslela,že Tomáš bude TEN NEJ... KLUK, jakého já jsem si mohla přát a s jakým jsem mohla chodit. ,,Ale, Markét…dej si pozor, abys dodržovala domluvy. Zvláště dohody, které si ujednáš s maminkou! Bylo by to vůči ní velice nefér, když bys jí dělala   podrazy a starosti. Mobil máš, tak když budeš vědět, že se někde zpozdíš  dej vědět." ,,Ale tati… já jsem teprve pouze dneska přišla pozdě, jindy už se budu snažit, aby se nic takového nestalo." S tím jsem se s tátou rozloučila a šla do svého pokoje. Na mobilu jsem našla nepřijatý hovor a zprávu:  AHOJ LASKO, MOC MI CHYBIS! NAPIS, PROSIM. TOM. Zpráva mně  překvapila. Kde vzal moje číslo? Odepsala jsem: AHOJ TOME, TAKE JE MI POTOBE SMUTNO. HEZKY SE MI VYSPINKEJ. PA, M.

                   Sobotní ráno bylo slunečné. Vstala jsem z postele ještě před sedmou.Šla jsem do kuchyně  a hledala něco k snídani.Dva jogurty,rohlíky,chleba,sirečky…..nic moc!Hlad mám jako vlk a v ledničce pouze sirečky,které tak nesnáším!Rozhodla jsem se,že si něco koupím.Odkráčela jsem do chodby a čapla jsem po tašce.Ohnula jsem se pro boty,..když v tom si všimnu máminých lodiček a kabelky.Připravených u sebe,lodičky vyčištěné a na šatní skříni visí mámin kostýmek.Vždyť má jít dnes máma od sedmi do práce!?Podivila jsem se.Zakroutila jsem hlavou a šla na nákup.Ulice byly ještě poloprázdné.Před Kauflandem stálo pár aut,nějací lidé okolo Kauflandu procházeli.Vzala jsem si košík a šla do obchodního domu.Sotva tam vejdu,všimnu si,že se nějaký chlap snažil ukrást pár kusů dámského oblečení.A však na jeho smůlu ho chytili a nyní ho pokutují.Při pohledu na něj jsem se musela smát.Malý,legrační chlapík pod hromadou oblečení.Projela jsem okolo regálů s pečivem a namířila si to k houskám.Nabrala jsem i pár žemlí.Pak ještě salát a okolo regálů s oblečením jsem šla ke kase.Všimla jsem si docela pěkný sukně.Když bych měla u sebe víc peněz,určitě bych si ji koupila.Zaplatila jsem a odcházela jsem zpátky domů,když v tom slyším známý hlas,jak na mne volá.Otočím se.,,Tome,co tady děláš?"Usměji se na mého kluka.,,Co,co bych tady dělal?Nakupuji!"Zasmál se od ucha k uchu Tomáš.,,Dáš mi pusu?"Začal se na mě legračně sápat.,,Kuš!  holoto!"Okřiknu ho z legrace.Je tááák sladkej,že ho pusa stejně neminula.,,Jo,kdes vzal moje číslo?"Zeptám se ho.,,To je tajný!Zamrká na mně Tomáš a vlepí mi ještě jednu pusu.,,Co teď budeš dělat?"Zeptal se.Řekla jsem,že se právě chystám jít domů a trochu posnídat.Usmál se.Rozloučili jsme se,a já pomalu kráčela k domovu.Odemkla jsem dveře bytu a koukám,že na zemi už mámina kabelka a naleštěné botky nejsou.Vešla jsem do kuchyně.Přes židli byla pověšena mámina pracovní kabelka.Všechno mi to vrtalo hlavou.Bylo po sedmé,máma by měla být v práci,ale nevzala si s sebou  její pracovní kabelku,ve které má opravdu potřebné věci do práce.Táta už byl vzhůru.,,Ahoj,tati!Kam šla máma?"Pozdravila jsem.,,Markéto,vždyť víš,že má v sobotu pracovní šichty."Odpověděl mi táta.,,No,ale do práce chodí v černém saku a ne v kostýmu,obouvá si obyčejné boty a nebere si kabelku do společnosti,ale kabelku pracovní!"Řekla jsem mu na to.,,Prý mají v práci nějaký kongres,nebo něco takového.Nepracují..."Vysvětlil mi táta.Vybalila jsem tašku s nákupem a namazala si housku sýrem.Z kelímku jsem vyndala vlašský salát a sedla si ke stolu.

               Odpoledne mně vzal Tomáš na oběd.Měli jsme poobědvat v restauraci        „Ü bílého jednorožce“Vešli jsme do restaurace v naprosto dobré náladě.Vybírali jsme stůl,kam bychom si sedli.Jak jsem se tak rozhlížela,všimla jsem se malého stolku na kávu úplně v rohu místnosti.A za ním… za ním seděla máma!Ale ještě ke všemu tam nebyla sama.Vedle ní seděl ten zazobanec ten chlápek,kterého už jsem dnes viděla…a to v obchodním domě.Ano,byl to přesně ten,co tam kradl tu hromadu oblečení…Máma a on se k sobě měli jako dvě hrdličky.Rázem mi vše začalo do sebe zapadávat.Máma vůbec nešla do práce,ale měla rande s tímhle uťáplym dědkem s velkym pupkem. Máma se na něj smála a on jí drze oblíbával tvář.Jak mně matka zpozorovala,rázem jí ztuhl úsměv na rtech a rychle ho od sebe odstrčila.Chytla jsem nic nechápajícího Toma za rukáv a vyběhla jsem s nim před hospodu.,,Co se děje?"Zeptal se mně udiveně Tomáš.Nevěděla jsem,jak mu to mám vysvětlit.Řekla jsem mu,že jsem alergická na zakouřená prostředí.Šli jsme tedy do parku,sedli si na lavičku.Tomáš mně objal kolem krku.Byla jsem z té mámy špatná.Rázem pro mne ztratila veškerou cenu.Podvádí mého tátu,lže,řekne,že jde do práce a místo toho…Tomáš na mne poznal,že mne něco trápí:,,co se stalo,kopretinko?"Zeptal se mně.Už jsem se neudržela a rozbrečela jsem se.Tomáš si mně k sobě přivinul.Všechno jsem mu vyříkala.Jemně mne políbil do vlasů a utěšoval mne.Bylo mi u něj moc krásně.Otřel mi slzy z obličeje a vzal mne za ruku.Nechala jsem se vést.Šli jsme po sídlišti,minuli jsme řadu paneláků.,,Chceš jít k nám?"Zeptal se mně.Přikývla jsem.U jedné z bytovek jsme se zastavili.Tomáš odemkl dveře a vešli jsme do chotby.Zamířil přímo k výtahovým dveřím.Přivolal výtah.Byl u nás co nevidět.Vešli jsme.Tom stiskl osmé tlačítko.Výtah se rozjel a Tomáš mně zahrnul spoustou polibků.?

                  Po chvíli se výtah zastavil.Otevřeli jsme dveře a zůstali stát na chodbě.Tomáš odemkl a vešli jsme do útulného,velkého bytu.U dveří ležel krásný koberec zřejmě z Japonska,šatní skříně byly ze vzácného cedrového dřeva,plovoucí podlaha se táhla po celé ploše chodby.V obýváku křišťálový lustr,drahá švédská pohovka,Stůl z dubového dřeva,na něm drahé mísy se stříbrným vzorkem květů a uprostřed stolu stála velká,drahá,zřejmě ručně malovaná čínská váza.No,ty si žiješ!Řekla jsem  Tomášovi a trochu jsem mu to bohatství záviděla.Tom jen pokrčil rameny:,, Táta dělá právníka a máma je modelka.Když se sejdou jejich platy…ale nevídáme se moc často.Jsou stále v práci."kývala jsem hlavou:,,hlavně,že se máš dobře."Odpověděla jsem mu.,,Bídou zrovna netrpím,ale už od dětství jsem doma většinou sám.Do mých desíti let tady s námi bydlela babička.S tou jsem se tady měl výborně.Hrála si se mnou,hlídala mne,chodili jsme na procházky…Přesně,když mi mělo být deset zemřela na selhání srdce."Tomáš domluvil a sklopil hlavu.,,Teď mám vlastně jen tebe."Pokusil se o chabý úsměv,ale bylo na něm vidět,že se mu stýská.Sedla jsem si vedle něj na gauč.,,Dáš si čaj?"Zeptal se.Souhlasila jsem.

                      Popíjeli jsme zelený čaj s medem z broušených podšálků.,,Až to dopiješ,půjdeme se podívat do mého pokoje."Prozradil mi Tom.Byla jsem docela zvědavá.Tomášovi zvonil mobil:Ano?,,Romi,nezlob se,ale já nemám právě teďka čas….jo.Hm,..jo.Čau!"Domluvil.,,Á…sakra...zase má něco kámoš s počítačem.K večeru se tam u něj budu muset stavit.Řekl naštvaně Tomáš.Půjdeš se mnou?"Zeptal se.,,Jasně,jestli můžu…"řekla jsem.,,Jasně,že jo!"Odpověděl mi Tomáš a smál se.Dopili jsme čaj.,,Tak jdeme?"Zeptal se .Zvedli jsme se a šli přes dlouhou chodbu do Tomášova pokoje.,,Zavři oči!"Nakázal mi.Zavřela jsem oči a nechala se vést.Po pár krocích Tomáš zašeptal:,,můžeš!"Otevřela jsem oči.To byla krása!Tmavomodrý koberec,velká postel s úložným prostorem,psací stůl s pěti zásuvkami,čtyřmi poličkami.Na stole stál počítač s dotykovým monitorem a laiserovou tiskárnou.Na pravé straně pokoje jsme si mohli všimnout plastového okna s fialovými závěsy.Skříně z borovicového dřeva byly přelakovány na černou barvu.Po zdech byli rozvěšeny plakáty zpěváků.Úžasem jsem otevřela pusu dokořán.,,Tééda…"zakvílela jsem.,,Líbí?"Zeptal se.,,Moc!"Přesvědčila jsem ho.Sedla jsem si na postel.Tomáš zapnul věž.Pokojem se rozléhal Metal,který se spojil s vůní eukalyptu.Hodila jsem po Tomášovi oranžovým polštářkem.Tomáš mi to oplatil.Vypukla polštářová válka.Asi po čtvrthodině boje jsme oba padli vysíleni na postel.Tomáš se rozesmál.Já po něm taky a když by nás někdo slyšel,určitě by si myslel,že jsme se do jista zbláznili.Tomáš si ke mně lehl blíž.Začal mně vášnivě líbat.Jeho polibky jsem mu oplácela.Při tom jsme se děsně smáli.Tomáš mi začal pomalu svlékat tričko.Líbal mně po celém těle.Sundal mi podprsenku a pohrával si s mými ňadry.           

 Svlékl si mikinu.Líbal mně na břiše,na prsou,na uších,na čele…připadala jsem si jako v sedmém nebi.Začal mi svlékat kalhoty.Nechala jsem se.Líbal mně na stehnech,na kyčlích.Sundal si své kalhoty a chytl mně za kalhotky.Tázavě se na mně podíval.Pokynula jsem očima.Opatrně mi svlékal kalhotky a při tom mně něžně líbal na podbřišku.Poprvé jsme se spolu milovali.I když to trochu bolelo,byl to snad ten nejhezčí zážitek v mém životě.Chtěla jsem o tom vyprávět tátovi,ale věděla jsem, že by to bylo dost trapný a tak jsem si to nechala jako to největší a nejintimnější tajemství.

                    Večer jsme byli s Tomem u Miloše.Tomáš mu mě představil.Miloš si mně prohlížel dost s odstupem.Zřejmě jsem nebyla jeho typ.Mně to ale vůbec nevadilo.Nejsem tam přece kvůli němu,ale kvůli Tomášovi.Toho jsem silně obdivovala,po všech stránkách.A to i tehdy,když se pustil do mechanizace počítače.Upravoval data,odstraňoval viry a zabezpečoval programy.Když jsme odcházeli,byl počítač zase jako nový.Rozloučili jsme se v půl deváté.Asi půl hodiny jsme se líbali před naším domem.Když jsme se rozcházeli,Tomík mně upozorňoval,že teda zítra v půl jedné v parku.Moc se nám domů nechtělo,ale z okna mně už vyhlížela starostlivá maminka,která mně stále měla za sedmiletého fracka a tak jsem radši rychle běžela,abych zítra vůbec mohla ven.

                      Uvědomila jsem  sem si,že jsem se úplně vykašlala na Janu.Na svou nejlepší kámošku jsem zapomněla kvůli vlastní lásce.Doma jsem si všimla,že mám na mobilu přijatou zprávu.Přečetla jsem si ji:Maky,ty ses propadla do zeme?Zprávě jsem se od srdce zasmála a hned jsem odepsala:Sorry,ale spíše se vznáším v oblacích se svou novou láskou.Odeslala jsem ji.Asi po pěti minutách mi přišla další zpráva:A kdopak je ten tvuj pan vyvoleny ? Odepsala jsem:Pamatuješ,v kyne na Tomase?Odpověď mi přišla hned,jak jsem poslala zprávu svou:Jezus ty chodis s takovym typem?Tahle zpráva mně naštvala.Copak je Tomášek nějakej blbec?Napsala jsem ji:No,moc mi ho nezavid,ja to poznam hned!Ty nemas zadnyho kluka tak bud radsi ticho. Jana se nejspíš urazila,protože už neodepsala.V jedenáct mi ještě přišla zpráva od Tomáše.Při zprávě:Mej se krasne  a hezky se vyspinkej,myško!Tom…mi bylo nádherně teplo u srdce.Moc jsem se těšila na zítřejší den.

                        Ráno jsem se upravila,nalíčila a už jsem očima popoháněla čas.V půl jedné jsem vyběhla před dům,že počkám na Tomáše venku.Bylo třičtvrtě na jednu a Tom nikde.Bylo mi to divný a tak jsem se rozhodla,že půjdu svému miláčkovi naproti.Zazvonila jsem na zvonek u Tomášova bytu.Otevřela mi dlouhá,štíhlá žena s dlouhými,černými,kudrnatými vlasy.Měla snědou plet a dívala se na mě krásnýma,tmavohnědýma očima.Pochopila jsem,že je to nejspíš Tomášova mamka.A tak jsem ji pozdravila a zeptala jsem se,jestli je doma Tom.Žena mi odpověděla:,,Ahoj,ráda tě poznávám,Markétko!"..Najednou se rozplakala.Musela se obrátit a místo ní přišel ke dveřím Tomášův táta.,,Je mi líto,Markétko,ale Tomáše včera večer v jedenáct srazilo auto.Vracel se s kamarády z nočního tréninku…"Myslela jsem,že do mě někdo vrazil obrovskou,ostrou kudlu.Vytryskly mi slzy.Tomášek je mrtvý!,,..Markétko,jestli chceš,pojď dovnitř!"Nabídl mi Tomášův táta.Řekla jsem,že musím domů.Rozloučila jsem se a odešla.Domů jsem vtrhla jako velká voda a praštila sem sebou na postel.Plakala jsem do polštáře.Hlavou se mi motaly vzpomínky na Tomáše,všechno se mi vracelo zpátky.Proč jsem šla tenkrát s Janou na ten pitomej film,proč jsem ho vlastně potkala?!Nikdy jsem ho neměla potkat!Vyčítala jsem.Šla jsem za Janou.Silně jsem stiskla jejich zvonek.Jana vykoukla z okna:,,hoří,nebo co?"Zeptala se a na oko se zlobila.Všimla si,že brečim.Rychle vyšla ven.,,Co se stalo?"Zeptala se starostlivě.,,Tom…Tom…je mrtvej!"Zavzlykala jsem.,,Co že?!"Vykulila na mne oči.Všechno jsem ji vysvětlila.Kamarádsky mně objala",,Klid,pláčem to nevyřešíš!Když by sis oči vyplakala,nic tím nevrátíš a život půjde dál.Tomáš by si určitě taky nepřál,abys plakala!"Snažila se mne uklidnit.Já jsem pochopila,co by chtěl Tomáš.Jen jedno-abych byla Šťastná.Vrátila jsem se domů.Pršelo a přišla jsem si tak,tak moc osamělá a jako by na nic.Měla jsem zase jednou po dlouhé době ten divný,jakoby dusivý pocit,který člověk mýá většinou jen tehdy,když je opravdu nešťastný a to je většinou právě tehdy,když mu zemře nejbližší člověk.Ale stále mnou někde hodně hluboko v srdci hlodal také pocit,že je Tomášek stále se mnou.

              Ráno jsem šla se svou kámošku jako každý všední den do školy.Vstala jsem o něco dřív,protože jsem si uvědomila,že jsem zapomněla napsat tu slohovku.Na téma-,,Jaká byla nejhorší událost v mém životě" jsem začala nadpisem-,,Když mi odešel kluk."

               Ze slohovky jsem sice dostala jedničku,ale to mi nepomohlo zapomenout na Tomáše a dovršil to ještě rozvod mých rodičů..Táta se totiž nějak dozvěděl,že matka už dlouhou dobu ,,táhne"s tím ,,páprdou"z Kauflandu.Nic mě ten den nevrátilo do dobré nálady.Holky mně rozesmívaly,pokoušely se mnou navázat hovor,ale nedařilo se jim.Brzy se  toho vzdaly,ale já si však uvědomila,že jestli se totálně vykašlu na svět a budu ho ignorovat,ztratím všechny kámošky.Tak jsem se časem trochu vzpamatovala.Chodila jsem častěji ke koním,začala jsem žít nový život.Na diskotéce jsem poznala Kamila,ale na Toma jsem nikdy nezapomněla a zůstal mi v srdci jako ten můj nejlepší kluk.A to do doby,než jsem prodělala těžkou operaci páteře.Spadla jsem z koně.Hned mně odvezli do špitálu,kde mně i hned umístili do operačního sálu.Ležela jsem na operačním stole omráčena narkózou.Před očima jsem z ničeho nic uviděla žluté světlo.Něco mi napovídalo,že mu mám jít vstříc.Bylo mi dost špatně.Ale čím víc jsem se přibližovala světlu,tím více jsem cítila zvláštní úlevu a na konec…na konec jsem se znovu setkala se svým miláčkem Tomášem.               

                                       ?  Konec  ?