Jaro je návykový

Zakódováno uzlovým písmem

Jako malá jsem

čekávala

na muzikanty s budíčkem

a nadšeně pak zamávala

JARU

ač na Vysočině bylo chudičké

 

Jako dospívající

na Beltaim svíci

a polibek druhý den

musela jsem mít

(Totak, uschnout! Musím se nechat políbit)

 

A jako dospělá

že jaro přijde

už jsem věděla

protože v těle

velké změny

a velké srdce

velké ženy

A neúnosné přetížení

(city?)

 

Pocity babky zjara?

Vždyť ještě nejsem

až tak stará

A před zamženým

zrcadlem

dokážu smlouvat

se svým snem

 

Až jednou v rakvi

spočinu

na jaře vykvetou mi

na hrobě

pampelišky...

 

Mám totiž JARA

plné

spořitelní knížky!

 

---