Svítá

Svítá.
Holky choděj domů a v hlavách maj naše klíny,
co jsme jim celej večer rvali do hlav.
A my zas máme v hlavách ty jejich klíny,
ale domů nejdem,
protože pořát nechcem přijmout fakt,
že ho dneska asi už nikam nevklíníme.

Svítá.
Holky usínaj, postel se s nima trochu houpe
a ty jejich rozsekaný hlavy se jim začínaj pomalu hojit.
A my si drásáme nitro zbytečnejma otázkama,
co jsme to zase posrali,
že jsme tu zůstali sami, jen se svejma unavenejma,
už tolikrát zneužitejma rukama.

Svítá.
Holkám už spánek vymejvá ty díry v hlavách
po našem šíleným a marným běsnění.
A my si dáváme ještě jednu, nebo jednoho,
i když bysme už radši taky měli jít domů,
čumíme do toho novýho, blbýho dne a říkáme si:
"Do prdele, že se to ale dělá kurevsky hezky!"

5.11.2000 železná Ruda