Anděl

 

Anděl

 

Ty pí*o!

Póčkej! Si hluchá jako pytel!

 

Krasavice se špínou za nehty se konečně otočila,

pak splynuli s nesourodým davem.

 

Kde se to tu furt bere?!

 

Dvě dvacítky,

obě „VOZOVNA  MOTOL“.

 

Lidé nechápou

a přebíhají z jedné do druhé…

 

Dva kudrnatí chlapi,

tři ušaté tašky.

Cigarety, chlast a pot

okolo nich, v nich

 

Vláčí své domovy přes koleje,

oči do nepřítomna.

 

Pohled „jinam“ se odrazí

od stříbrošedého sila kanceláří.

Mihotají se na něm slova

 

„Anděl … obojek … země … řetězy … nebe … vina …“

 

 

— ~ —

 

 

„Vážení cestující … 35 let … Kačerov … dveří … historickou soupravou …“

 

Zní nezúčastněně optimistický hlas z míst,

kde býval skutečný Anděl,

než právě kvůli metru padl.

 

 

Čí je to vina?

Padlí andělé s kudrnatými taškami … Cestující Kačerov, dveře 35 … Obojky let … Soupravy řetězů … Historická země … Vážení nebe …

 

Čí je to Anděl?

 

Růžové květy katalp nad tím vším mlčí – snaží se přežít…

Růžová pírka

neslyšně padají

na dlažbu hlučného Anděla.