Prsten Claddagh

Dívám se na prsten, co jsi mi dal,

a je mi, jako bys vedle mě teď stál.

Stále jej nosím a vždy ho budu mít,

i když už s tebou nemohu dál být.

Dvě ruce jsou na stříbrném kroužku,

znamenají přátelství a dávají mi trošku,

jen trochu malou naději,

že setkáme se později.

Jen tam i srdce, co lásku znamená,

má láska k tobě je stejně neměnná

jako stříbro, co smutně září,

když ležím sama na polštáři.

Koruna se třpytí nad tím vším,

ona je věrnost a já vím,

že ať cokoli se mi stane,

mé srdce tě milovat nepřestane.

Kolik jen věcí, slov a vět,

co jsou pro mě celý širý svět,

skrývá se v tomto prstenu,

krásné chvíle, na něž nezapomenu.

Budu dál žít a přestanu si zoufat,

budu dál žít a stále v srdci doufat,

že znovu spatřím tvé uhrančivé oči

a ucítím, že vše se se mnou točí.

Že zas jako dřív mě sevřeš v náručí,

a vlahá noc nám soukromí zaručí.

Že znovu něžně políbíš mé rty,

že nebudu sama, neb se mnou budeš ty.

Po tobě mi jen ten prsten zbyl,

když ho mám, cítím, jako bys tu byl,

prosím tě, vrať se ke mně zpět

a buď jak dřív pro mě celý svět.

Já dám ti všechno, co jen mám,

nechci být sama a ty nemusíš být sám,

mé srdce bije a chce ti býti blíž,

má ústa čekají, kdy je políbíš.

Chci tě mít tady, vedle sebe,

s tebou pozorovat hvězdnaté nebe,

já chtěla bych svůj život za to dát,

slyšet tě říkat: „Mám tě rád.“