Písmák Básník
Kdo smí se básníkem nazývati.
Snad každý, kdo umí verše psáti.
Či jen ten, jemuž dán byl talent shůry,
srdce plné citu, však vmysli kruté stvůry.
Samota
Salon je pustý chrám,
rozpité skvrny vnátěru,
rozum přepadá stihomam,
tísnivá agónie večerů.
Nářek ztrápené duše
Den je noc a noc je den,
růžové líčko, bílý sen
hřebem je na skráň přilepen
a čeká jen.
Už nevěřím na zázraky
Slunce se sklonilo kobzoru,
dětství spí dávno na marách,
za bezstarostností jsem zavřela závoru,
ze snů zbyl jenom prach.
Vyznání
Slunce se skrývá vočích tvých,
zlatavé jiskry znich na mě září,
vždy vykouzlí na mých rtech smích
dotek tvých prstů na mé tváři.
Křídla
Mít tak křídla,
jako mají ptáci,
lásku bych nabídla
a pomoc vtěžké práci.
Romeův žal
Nač setrvávat vžití, moje paní,
když život je jen pomalé umírání,
bez tebe kráčel bych světem sám,
vydaný napospas temnotám.
Bludný koráb
Jsem jako koráb věčně bloudící,
brázdící nekonečný oceán pustých dnů,
moře zmatků a nesplněných snů,
pro křehkost života se soužící.
Výkřiky
Je ticho, jen tikot hodin
pravidelně ruší klid,
klidný dech hučí jak vítr zrovin,
tlukot srdce jak slyšet zvony bít.
Prsten Claddagh
Dívám se na prsten, co jsi mi dal,
a je mi, jako bys vedle mě teď stál.
Stále jej nosím a vždy ho budu mít,
i když už stebou nemohu dál být.
Jsem...
Jsem šedá skála vchladném moři,
jsem bledý oheň, co zposledních sil hoří,
jsem motýl, jemuž někdo setřel pel,
smutná jako pták bez křídel.
Motýl
Já spatřila jsem motýla,
on duhová křídla měl,
já ruku bych mu nabídla,
však nechtěla jsem mu setřít pel.