Jsem...

Jsem šedá skála v chladném moři,

jsem bledý oheň, co z posledních sil hoří,

jsem motýl, jemuž někdo setřel pel,

smutná jako pták bez křídel.

Jsem jako hvězda, co za rozbřesku plane,

chladná jak vítr, jenž směrem od hor vane,

jsem špička ledovce, kapka vody v poušti,

temný les, vlk, co číhá v houští.

Jsem cesta, která nemá cíl,

jsem nekonečné množství chvil,

čas, co stále neúprosně plyne,

květina, jež uvadá a hyne.

Jsem střepem z kouzelného zrcadla,

jediná slza, jež z andělské tváře upadla,

jsem jako zbytek mlhy ranní,

smuteční vrba, co nad jezerem se klaní.

Jsem chladná jako rosa ranní,

čistá jak nebe za svítání,

jsem osamělý strom uprostřed lesa,

těžký kámen, co do hlubin klesá.

Jsem noční stín i slunce svit,

rozkvetlá zahrada i prázdný byt,

jsem příroda, jež pod sněhem dřímá,

však jen duše má tyto pocity vnímá.