Konec člověka

To bylo u konce člověka,

tedy jenom chvilku předtím,

než jeho konec byl.

Toho pozdního večera,

kdy na obloze svítilo již statisíce obligátních hvězd.

Po rozchodu s dívkou,

pár sklenicích piv.

Smutek stále nezaplašen,

jen tak trochu uspán asi.

Hlava v těch oblacích,

co hvězdy na nebi noci.

Svist nočních ptáků, netopýrů a havěti z hmyzu.

A chlad a klid,

ne mráz,

vítr větvemi stromů hrál

a tráva studila,

jak mrtvolné tělo na omak.

A nechce se domů,

není kam jít,

beznadějná slova raději ani nevyslovit.

To je konec člověka pro dnešní den,

bude jich ještě spoustu,

než skončí doopravdy jeho nekonečný sen.