Prší

Často prší,

jdu bez deštníku,

kapky vrší

se v kapesníku,

padá na mě žal.

Slunce svítí

jenom ve dne,

luční kvítí

s nocí bledne

a já bych si přál,

aby světlo za tunelem

sny svázané mantinelem

vypustilo na svobodu,

jako pouští z vodovodu,

kohout vodu do džběru,

abych mohl bez váhání

přinést srdce ve své dlani,

říci, co mne roky souží,

netopit se v slzné louži,

najít v tobě důvěru,

abych někde v budoucnosti

kvůli svojí zbabělosti

bez víry a bez naděje

nevrhal se na koleje

jako chromý ze schodů.