Stín Sebevraha

Stín Sebevraha

Stojím na okraji a přepadnu snad,
skupina lidí mě pozoruje v touze.
Létam si vzduchem a smrt nemám rád,
usměvem a vránama bych pobavil pouze.
Skok byl jen minulost,vzpomínka ze slasti,
jsem hnijicí mrtvola pohřbena v hlíně.
Umřel sem ve stěstí,umřel sem ve vlasti,
kterou mám radši i když žil sem bidně.

Proč já to ukončil a skočil jsem hned,
pocity své jsem skryl pro svůj svět.
Než našel jsem odvahu, já užil si let,
na pohřbu našel jsem růžový květ.
Lásce mé ztracené padali slzy,
vše na světě přebolí, věříš li tomu.
Smrt si nás najde a to už brzy,
má duše jen přeje si vrátit se domů.

Nikomu nepřál bych tak dlouhy let,
vidíte jen, jak život byl krásný.
Nejde to bohužel již vzít na zpět,
skončím v pekle pro úmysl jasný.
Ztratím se tam dole bez světla snadno,
najít cestu do nebe již nebude možné,
Zahravát si s osudem již není radno,
tma rozdíly zakryje a vše je totožné.
Strach mám jen z bolesti dalšího pádu,
z dalšího pokusu zkratit si noc.
Ja žiju volně, nepoddám se stádu,
skočil bych klidně ale není nás moc.