Smekněte

Skončil podzim, přišla Paní Zima.

Mocná vládkyně sněhu a ledu.

Zalézá pod kůži, pod nehty z rána,

v poledne, v noci s ní ke smrti jedu.

Všude jsou záměty bahna a sutin,

šklebí se úsměvem černých vran.

Přišla a ovládla království všeho,

zve tě dál k sobě do umrlčích bran.

Vstoupíš a poznáš co je husí kůže,

nemůžeš setřást ten drůbeží stav.

Oheň tě poleje kostkami potu,

chaos je kastelán šílených hlav.

Klapotem střevíčků ve svistu větru,

vrznutí dveří sklopí tvůj zrak.

Ve zběsilém rytmu zní klapoty sanic.

Z odvahy zůstal jen omšelý vrak.

Cesty se zkřížily a zhroutil se svět.

za vlasy zvedne tě ke svému stínu.

Pozvedneš hlavu a spálí tě hněv.

Z jejího hrobu si kradeš svou hlínu.

Zvrhle se usmívá na krev tvých předků,

dobře víš, že ona přežije čas.

Zapálit, zmrazit a rozfoukat popel!

Smekněte na počest jednoho z nás.