Písmák Dva
Blesk, světlo, rámus . dnes
vnoci se setmělo
a smích ustal znenadání.
Plné ruce, ústa, přání
MUŽ - STROJ
Jsem stroj
soukolí kovových forem života
Poháněn touhou, strachem a vědomím
Že zítra je pozdě a dnes je dnes
PAMĚŤ
Schoulená vklubíčku dávných věků
Jak parazit obléká se do úspěchu
Jak parazit co střílí vroli klečícího střelce
Co hne se, zasáhne
Románek v Londýně
To jednou v Londýně,koupil jsem blondýně velkou rozkládací postel. Se slovy "paráda"vzal jsem ji na záda a šel. Tu postel, ne blondýnu,koupil jsem v Londýnu. Jak těžká demence v objetí milence, s postelí na zádech.
Linka života
SuckTak nějak ozvalo se v dáliSuckTo kdybych zapomnělSuckJsem ještě malé dítě uvězněné ve tměSuckNáruč rozpínám abys mi rozumnělDuckA po jezeře pluji tišeDuckJsme jedno stádo, ruka v ruceDuckA odlesk na hladiněFuck. Tak nějak ozvalo se v dáliFuck. Plesklo o mou hlavuFuck. To přítel dobrý zvedl ruceFuck.
Malíř
SpíVe spánku pohazuje hlavou a křičí sprostá slovaNáraz do skříně a probuzeníVyskočí a chopí se štětceRozmíchá barvy a malujeMaluje rukouMaluje posvátným kostelem i ztrouchnivělým statkemMaluje plnou i prázdnou studnouMaluje krásou venkova i nepořádkem městMaluje čistou přírodou i krutou civilizacíMaluje přetékajícími vědomostmiMaluje boky krásné sousedkyMaluje s nadšením průkopnických leti komárem vycepovaným domácím vězením A hleJsem tu já, ty i soused od naprotiJe tu vesničan v zablácených holinkáchI inženýr v bílé košili s našitým autogramem od maminkyUž domaloval, lehl si a usnulAby zaspal to co ztvárnil - realitu života.
Dnes v noci jsem se potkal
Dnes v noci jsem se potkala přistihl se, jak do očí si hledím. Zahleděl se, v hlubinách hledal pevný boda pak se polekal. V jednom oku černý ďábel v ohnivém odlesku svého peklapřikládal mé srdcepod měděný kotel plný horké krve. V druhém oku zaskrásný anděl v bílém hávuhladil duši mou, rozletným perem můzy.
To není zpěv ...
To není zpěv ptactvaTo je řevA na stromech sedí orliTo není zpěv ptactvaTo je vztekHlas marnění a vzpouryTo není zpěv ptactvaJen v raní rose slavík s bronchitidouTo není zpěv ptactvaJen nenávist se mísí s bídouCo užírá nás.
Záhadný svět
Jednota, už není jednotyA přece všechny hodiny na světě ukazují stejný čas- 24 hodin světa se zpožděním 10 minutUž není času, kterým by lidé měřili své krokyUž není peněz, jimiž by se upláceliNa nádraží sedí babka s nůší plnou popelaV hospodě sedí dělníci v černých halenácha pijí rudé pivoUž ani měsíc není vidětA to někdo říkal, že je nesmrtelný.