Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ poetické urny (6)
18. 05. 2009
8
7
1501
1.
chci napsat báseň
nevím zda to svedu
mám k dispozici vlastní počítač
i s klávesnicí
na ní abecedu
tak vzhůru mysli
a ty prste tlač
a sázej hezky po předchozím jiné
ať ze všech postískaných písmenek
vypadne
z úst co jako voda plyne
zahřívá vevnitř jako navenek
2.
večer jak z předpisu
tma okenice hladí
světlušky domovů
zle vábí - už je čas
přitlačit na pedál
jsou ještě vzhůru smradi?
umylas nádobí
a v síni vytřela´s?
uprostřed návratů
když rozpolceni šílí
za zády hurikán
a v cíli bezpečí
s pletenci vlastních cest
by rádi zatočili
možná - však není kdy
vést řeči bez řečí
na plotně sporáku
hovězí vývar vzkypí
už to má na háku
ten poražený vůl
odkud se bere dým?
měl smůlu či se připil
ten v autě před domem
hořícím - žití půl ...(?!)
3.
nezmizí
je tam když jdu kolem
pokaždé stejná poloha
cizí se štítí
blízcí? - bolem
ztvrdla jim srdce
proboha!
čím vším je nutno vykoupení
vin vlastních nebo po meči?
úniku není
soucit sice vynáší
zato neléčí
s mou vlastní myslí
co se stalo?
lhostejnost - víc se nehne ve mně
do krve ruce rozbolené
svým čelem dotýká se země
4.
stěny se hroutily
trhliny na šířku paže
v patách strach
na osmém podlaží
překáží fotel a sofa
bůhvíkam
s tím vším se propadám
se mnou ta poslední strofa
života
koho jím urážím?
s nocí jsme šprýmaři
po ránu ve snáři
symboly katastrof hledám
stěny dál beze stop
bezpečný klene strop
se nad mou hlavou
- ji zvedám
5.
stáhla se mračna
chvíle k usebrání
potmě a v tichu
dá se dojít až
tam do zázračna
napodobit ržání
s ohlávkou v ruce
jointem na kuráž
sledovat z dálky
Pegasův cval líný
brát supernovám jména básníků
verš zkoušet
svůj
až k dojemnosti jiný
svobodu vzdát
a nemít úniku
6.
účel si najde prostředek
a kde se vůle přidá
je požehnáno seshora
bůh klasa je či třída
kde zváží
zvedne pravici
a jako leden kyjem
nad vatrou mávnul zářící
vše stane se co si kdo přál
jen důkaz mít že žijem
7.
stane se
často přeslechneme
srdce
když k mysli hovoří
a uděláme co my chceme
to se pak problém vynoří
a nezbývá než kopat všude
kdo všechno za to může snad
- jediný problém přitom bude
že nechtěli jsme
n a s l o u c h a t
jindy zas měrou vrchovatou
se soustředíme na srdce
a pravdu jeho
/a prý svatou!/
bráníme stejně ve stoce
jak v chrámu
kde se tiše chodí
však nedojdeme do cíle
když jednou provždy nezřekneme
se zbytečných pár promile
srdce má důvod
který nezná rozum
byť bůhví jak by chtěl
a klání často nevítězná
na svědomí ne nepřítel
leč jen my sami často máme
tak proč se bouřit v emocích
když podezíravě se ptáme
myslí na pravdu o srdcích ...?
8.
Vrabec
ten malý
drobný ptáček
má taky srdce
ba i žluč
řekněme si to bez vytáček:
jsi nazlobený? - pěstí tluč
a máš-li rád
tak zpívej píseň
co ve vesmírném předivu
se svými tóny zazrcadlí
ani ti vrabci nevypadli
z hnízd
svého letu neznaje
tak nebuď bloud
- má obě vůle
člověk
byť dobře nezná je
9.
též listy ze stromů
mají svou dobu zrání
ukrytou v proměnách
barev
co nemá duha
než v kloubu se to hne
a s větrem
v třepotání
upadnou do trávy
- je právě samodruhá
jsi listem z kaštanu
tlíš v posvěcené zemi
svou vůní po hnití
má rozšiřuješ chřípí
jen co se ojaří
jak nový šlahoun vstanu
ty na mně vyrašíš
v kom míza
ten se vtípí
10.
žadoníš o city
v placeném obalu
jako bys grátis jich
neměla dost
horší než kopřivka
už je to pomalu
však
co s tím naděláš
vztyčíš-li most?
v lascivních obrazech
jeptiška zakletá
- kdo ale v tobě má
luštit ty taje
když si jde pro něhu
do všech tvých příběhů
a ty ho pustíš jen
ke prahu ráje
11.
domovy
ze slov
z vět
o vztazích vyprávět
o lidech
vtažených do iluzí
stačí?
- asi ano
za nocí beze snů
emoce prohánět
po verších
ať se ti druzí
mračí
ale ráno?
nahota prostoty
zastřená dvojsmysly
/jenom si nemysli
- o tebe naráží/
sejdem se v pasáži?
nedohráno
12.
pojď
zchumláme se do deky
a povídat si budem o ní
trávě
co ještě létem voní
a vonět bude navěky
zákoutí mysli nepřeberná
skrývají stovky příběhů
a srdce
jsou-li jim dost věrná
a ustavičně ve střehu
se s novou trávou
v život vzchopí
ten nepochopí
kdo by bál
se z bolesti si žerty tropit
pojď
zchumláme se
jde se dál
13.
den co den
škemráme o soucit
v modlitbách
určených Bohu
On jsme My
rád ho dá
- při braní
proč se ptát: mohu?
proč bez té důvěry
jež dary posvětí
obětí stávat se znova
nevnímat úmysly
- pod kůži střádané
nesmysly
zarytě chovat?
jak zrno hořčice
prý by nám stačila
víra
že stojíme za to
stát sami za sebou
a sebe milovat
a smysl pochopit
- má to
14.
pár očí
cesta kolem hlavy
pár uší
zvuky z nedohledna
pár rukou
s nocí na výpravy
po jednom těle
ústa jedna
jediný sval
jímž život vtéká
v něm vaří se to
sváří
laská
- nenávist jedna
jedna láska
tvář jedna
na ní
n-tá maska
víš vůbec
že to stejně bolí
spadne-li démant do soukolí
či neforemný oblázek
kde mezi zuby píseň zněla
těch kol
co náhle osiřela?
pár očí
proč ne ke slyšení
pár uší
proč ne k vidění
kde srdce k ničemu už není
a všechno bylo
m á m e n í
15.
milenko má
ukrytá ve své
tajnosnubné chýši
málo tě zná
kdo po řádcích tě čte
či hlas tvůj slyší
ty celá
v sebe samu zamotaná
jsi symfonie
mému světu daná
trojrozměrná
- jak jinak lze by bylo
mé srdce že se
ve tvém zrcadlilo
milenko má
je rozvernost mi vlastní
kde krásní lidé
jdou mi v ústrety
najdou svůj obraz
v některé z mých básní
snad odpustíš
mi něžné úlety
milenko má ...
16.
miluješ tvary jmen
úniky nikam
říkám si
vem to ďas
co bylo
bylo
jak vločka posedlá
dosedla
- pykám
za všechny básně tvé
v nichž bylo bílo
zpestřeno písmeny
jak selská výšivka
zmoudřelá naivka?
kdež!
stále táž žena
cudná i zkažená
na tvoji absenci
těžko si zvykám
17.
shořelou slzou
na jedné z mých řas
myšlenkou v síti
šedé kůry
zamotanou
bolestí
kterou uzdravuje čas
jen tak stranou
prach z křídla
vystrašené
noční můry
tím vším
a hlavně
JSI
18.
já jsem tě nechtěla
už s prvním setkáním
nad slunce jasnější
bylo
že je to nerovné
pár metrů od těla
to ale
bůh ví proč
zajiskřilo
v hlavě i v osrdí
je to pryč
netvrdím
že se mě netýká
o tobě kdejaká
náhodná zmínka
měl tě rád
nemyslí na tebe
nejspíš jen v noci
když spinká
19.
emoce
hrudní koš
rozvibrovaly
ztrácí se
velikán
říká si malý
zvětšil se
/paradox/
z maličkého
nespím
a přemítám:
síla jeho
v čem asi vězí
co víčka zvedla
od všech mých bolestí
nezahlédla
by žena
poutníka
bez dávky neřesti
kdo jiný
znal by dát
pár lekcí o štěstí?
20.
otázky
prosty odpovědí
se z času na čas vynořují
jak by krev cévám měly dát
bohatší tím
čím vzkypí ráda
a rozpumpuje orgán k žití
- strach z nálezů
či tíže ztrát
jen malověrní
nezachytí
***
proč ptá se
zda jí nechybí
poslední akord?
co kdyby
se v odpovědi doneslo mu
v té písni
již si vnesli domů
že schází
že je nestálá
melodie
co zůstala
bez něho správně ukotvená?
jaký je rozdíl
zpívá-li ji
muž
či snad v nitru duše žena
ji chová jako diamant
a v briliant ji myslí brousí?
a vůbec
- ještě vzpomenou si
oba na první nápěv kdysi?
sotva pár tónů předali si
už všechny struny popraskaly
na něž ji možné bylo hrát
desetkrát
stokrát
tisíckrát ...
21.
pro bolest srdce
nejspíš jsme se střetli
jen pohled letmý
v šedi příběhů
dotyků pár
a něhu k udušení
co kupila se s nocí
zlom - už víc tu není
než samota
co v tiché křeči svíjí
se bez pomoci
neúprosně v nás
s prokletým ránem
naposledy vstanem
čas vystaví zas
kol těl
zimostráz
22.
(S díky avox)
když už tě opouští síla
vzpomeň si
že taky pták
křídla má nejenom bílá
přestaň se krýt
za mindrák
- co bylo dávno už není
skončil ten prokletej čas
pro vlídnost a pochopení
zůstalo dost místa v nás
táta ti nesměle dával
lépe co nesvedl dát
snad za vším vězela máma
byl jsi kluk - a kolikrát
vůbec ti nebylo jasný
proč facky lítaly tmou
chtěl jsi a měl jsi být šťastný
v náruči lásky těch dvou
když už tě opouští síla
vzpomeň si
že taky pták
křídla má nejenom bílá
přestaň se krýt
za mindrák
- co bylo dávno už není
skončil ten prokletej čas
pro vlídnost a pochopení
zůstalo dost místa v nás
pro ségru chce se ti zvracet
skončila tam
kde to zná
ty už se nehodláš vracet
pěstí ti stín tvého já
při každý zpátečce hrozí
za mámu chceš-li se prát
bůh ví
že měli ji mnozí
- tátu to nemělo štvát?
když už tě opouští síla
vzpomeň si
že taky pták
křídla má nejenom bílá
přestaň se krýt
za mindrák
- co bylo dávno už není
skončil ten prokletej čas
pro vlídnost a pochopení
zůstalo dost místa v nás
ve slepých uličkách ztrácí
se tvoje naděje
vím
tak se mi zdá
že i v mracích
vídáš jen popel a dým
oblaka taky jsou bílá
stačí se dívat a chtít
věřit
že zbyla ti síla
odpustit
chápat
a žít
23.
vezměte si zpátky moje křídla
ke mně už se beztak nehodí
nabrala jsem z nezdravého jídla
pocit krásna v něm už nevzbudím
k čemu krásných básní namlouvání
když se ke mně zády otáčí
když necítím dlaň
když milování
v mysli jen mi vážně nestačí?
andělé
vy to víte lépe nežli já
nesmělé
výkřiky že jsou jen trapným zdáním
není mi dobře po těle
jak se mi zdá
myšlenkám na něho
se prostě neubráním
tak
neberte mi ještě moje křídla
vím
jednoduše - jsem teď zmatená
jsou moje přání pouhou koulí z mýdla
a jen co praskne
budu ztracená
když úkosem se na mě z dálky dívá
proč dělám
že ho vůbec nevidím
proč neslyším
že o mé kráse zpívá
proč za svůj stud se prostě nestydím?
andělé
vy to víte lépe nežli já
že celé
je to jen o síle namlouvání
loučí se noci probdělé
s mým druhým já
nic není krásnější
než jeho milování ...
24.
zatáhli roletu
loučemi rozžali
vatra se
jak koláč medový
šklebí
pro radost poetům
za slzy získali
plac pro svůj náhrobek
vysoko v nebi
jen co si vzpomenou
hned
v pravé poledne
stejně
jak uprostřed bezbřehé noci
na šíji zlomenou
múz sněm si usedne
srdce má každá z nich
dočista v moci
co hvězdným tulákům
nad srdce vzácnější
- schránu všech přání
i slepého strachu?
snad jen ten náhrobek
po cestě vezdejší
za hlavu v oblacích
a nohy v prachu ...
25.
slíbil mi všechno
neslíbil mi nic
pro samet v hlase
a pod kůží hic
brala jsem dary
skryté do doteků
jak proud se valil
- rozbouřenou řeku
měl v sobě
z čela
stékala v té chvíli
kdy krutý byl
v té vteřině i milý
mě učil řád
a k ženství prstoklady
svým srdcem hřát
i tělem
není tady ...
cosi mi chybí
popsat nedovedu
svůj zoban sup
vždy do živého zatne
možná že kdyby
neznal abecedu
vzpomínky zůstaly by
matné
leč básně jeho
tolik živé byly
jak sladkost slin
jež hltavě jsem pila
když uvěřila
vůni nahoty
- pln síly
nač ty drahoty?
zůstala složka nepopsaných skic
byť dohromady být
je víc
žel
není tady ...
26.
bolí mě zmatek
zkapalní se lehce
anglická mlha
za mnou
přede mnou
tak odchází prý
ten
co být už nechce
v místě
kde trávil svůj čas
nejednou
bolí mě přání
aby zase bylo
vše v souladu
s tím
co se běžným zvalo
proč usínání
se mi nezdařilo?
proč nevím nic
a co se vůbec stalo?
bolí mě hořko v ústech
z cigarety
poslední
co mi s popelníkem zbyla
nejspíš je marné
spojovat dva světy
kde chybí vůle
i k ní všechna síla
bolí mě všechno
co se krásné zdálo
a co se možná
ještě mohlo zdát
bylo to dost
či bylo toho málo?
má vůbec smysl
žít
a milovat?
27.
dny štěstí
drobných radostí
je vnímáme tak málo
jen mimoděk
pak s lítostí
se ptáme:
co se stalo?
když není komu zavolat
a slyšet jeho
HALÓ!?
kde najít správnou odpověď
když jsme tak vzdálení si
a nikde nikdo
kdo by dal
mi zprávu
kde jsi?
čí jsi?
myšlenky
jedna za druhou
se v nejistotě topí
nic nemám
co mě navede
na poslední tvé stopy
smím se jen s vírou domnívat
že najdu vysvětlení
že mě máš pořád stejně rád
a jiné nic v tom
není
28.
dobrou noc
krásnou ...
snad by byla
nebýt těch hodin samoty
a nejistoty
zvítězila
myšlenka
že už skončilo
co vlastně ještě nebylo
kde pramen slané vody prýští
a nejde ničím zastavit
lze těžko vidět věci příští
lze těžko doufat
těžko žít
dobrou noc
krásnou ...
proč to bolí?
co tohle všechno znamená?
ve váze dva zlomené stvoly
vadnoucích květů
bez jména
29.
žádný chlap nestojí
za tvoje slzy
ten co by za ně stál
plakat tě nenechá
že ztráta důvěry
tolik tě mrzí
chápu
vím
k prozření cesta je daleká
směj se a podívej
kolik je dveří
klíče v nich čekají
na dotek tvůj
po jednom sáhni a otoč jím
věřím
za těmi jedněmi
čeká ten tvůj
jediný
pravý
...
foukám ať nebolí
hladím tě písní
v tónech se poztrácí
všecek tvůj dnešní žal
každý z nás zápolí
s tím co ho tísní
tanči a zpívej
hej!
život jde zase dál
směj se a podívej
kolik je dveří
klíče v nich čekají
na dotek tvůj
po jednom sáhni a otoč jím
věřím
za těmi jedněmi
čeká ten tvůj
jediný
pravý
30.
podívej
z nebe poprchává
nám požehnání na ramena
mýlíš se
lásko
jsem ta pravá
jediná
ta pro tebe žena
proč měli bychom blízcí být si
jen tím
že jeden jako druhý
když pestrost zvedá z páru křídel
to
které spojí osamělce v druhy?!
podívej
na ten kužel světla
jím Bůh nám cestu posvěcuje
kolikrát už se ústa spletla
v srdci
jež mdlí
když nemiluje
prý bolest tím
co zoceluje
ach
už jsme přece zoceleni!!!
podívej
z nebe poprchává
nebeské zlato máme na rameni ...
31.
nevím
zda je to volba
nebo cesta
před kterou nemá
člověk úniku
jediný ze sta snad
co směl mě milovat
upřímně
věrně
v hlavě paniku
a v srdci bolest nosí
proč?
marně si říkám:
klid
a nedivoč
to nejsou střepy
jejichž hrany měly
do tepny říznout
lásku jsme si chtěli
prověřit
zkrátka
pevná je či vratká
oddělit pravdu
od plev
od pozlátka
a hledat ji
to - páni - tuze bolí
když nutno do vlastních
si hrábnout řad
hlad tlumí
žízeň
nedovolí spát
vzpomínky na pár kroků
stejným směrem
mám strach
že osud
ten si nevyberem
a nezbývá než s vírou milovat
kříž
cos nám
Pánbu
vložil na ramena
ví vůbec muž
jak vnímá bolest žena?
marné se ptát
kde chybí k poměření
zobáčky vah
kde víc než popel není
po ohni vášně
bloudit v osamění?
ach prosím ne!
měj Pane slitování
cos jednou spojil
ve svém jménu svatém
nechej i růst
nám nedovol být katem
si navzájem
pro hrůzu z poranění
kde je ten práh
zda změnit
či se smířit
kde moudrost
jež to správně rozliší?
znám místo
kde nám s láskou napovídáš
je uvnitř nás
je tiché
nejtišší ...
32.
k čemu nám slzy
co se nespojily
v pramínek nové řeky života
a k čemu slova
když jsme spolu žili
(v prázdno se záhy vloudí nahota)
ještě jsme stále nebyli dost nazí
abychom sobě rozuměli víc
a zamezili pádům do nesnází
vazy nám lámou
nestihnem si říct
jak je to s láskou
jak jí rozumíme
co skrývá se za slovem "miluji"
k čemu ty slzy
co nás nespojily
a k čemu ještě prázdné
"lituji" ...?
33.
(V úctě k A. de St. Exupérymu)
už spíš a
soudím
nevíš ani
že jsem se s tebou
rozloučila
ne proto
že mi chybí síla
dál skládat svoji baziliku
- bez tebe v ní
to smysl ztrácí
však moje víra ví
že vrací
člověk se v místa
co měl rád
ze dnů i z nocí
kousky kradu
ač skončila jsem u základů
jednou tu pro nás
bude stát
34.
zaťukat
srdcem na nebesa
aby už bránu otevřeli
vymklo se z ruky
nezdařilo
zraněná duše nezaplesá
zbylo jen zůstat oněmělí
je všude kolem
chladné bílo
jak list na parte
nepopsaný
a chvějící se
na styk s tuší
zbylo jen zůstat němí
hluší
vzpomínky smazat
že jsme směli
se mít
a chvíli
jsme se měli
35.
že by se blýsklo na časy?
duha že by zas barvy měla?
vyhlížím tvoje
prodloužené prsty
kde jsi?
snad spíš
když bdím
a celá
se zachvívám?
tak to je hustý
vnes příští světlo do mých dní
už jsem se tomu podvolila
podlamují se
kolena mi slastí
že jsi
ač spíš
když bdím
a celá
se zachvívám
už máš mě v pasti
36.
později
jednou
možná
snad
budeme o to oba stát
nevěřím příliš na náhody
jen uzly
které svazují
v tu danou chvíli
ty
co mají
se poznat
sblížit
milovat
a i kdyby to krátce bylo
kdo z nás to ví
co z toho vzejde?
snad báseň
nebo píseň tklivá
neříkej nikdy
že to nejde
- On dobře ví
a jen se dívá
37.
Zpívám si píseň
neznám slova
i nápěv trochu zkomírá
neumím noty
melodie
už cestou v krku umírá
a ty mi říkáš:
já vím
komu
má usednout si do týla!
tak řekni mi to
u sta hromů!!!
jsi novodobá Sibyla
či špehýrkou jsi od ložnice
mých dveří někdy nahlédla
když nechala jsem odemčeno?
tak mi to prozraď
vědmo-ženo
jak daleko jsi dohlédla?
zpívám si píseň
neznám slova
nápěv mi mezi zuby vrže
a doučit se řádně noty
mi asi dnes moc nepomůže
tak už mi prozraď jméno muže
co vkradlo se ti do hlavy!
jen pokud by to měl být světec...
... znáš mě
mám ráda nemravy!
38.
Hokusy pokusy
od tebe do pusy
ode mě do tebe
chutná ti to?
nektary života
ach
to je dobrota...
reklama?
ale jen inkognito!
39.
s básněmi k čertu!
komplikují
nám realitu
bezpochyby
chvíli se líbí
podněcují
touhu a vášeň
zesměšňují
však ve své holé podstatě
vše
díky jim co potká tě
byť v přítomnosti
pouhé snění
se zavřenýma očima
vstávání z lůžka každodenní
jím nedobře den
začíná
40.
Ráno než víčky zamžikáš
poslední zážitek si dáš
pozpátku k prohlížení na ekránu
lží
s převahou dálka dělí nás
té co je uvnitř jde to snáz
prý je to léto tak proč zdá se mi
že mží
výkřiky nic tu nespraví
když tvoje žena churaví
a je tak těžké říct z nás která víc
je tvá
vím - jsem to já - však pouhé nic
milenka jen tak na měsíc
při troše důvtipu by mohly to být
dva
Ref:
Může se zdát
že moje láska k tobě nemá cíl
podpírat tělo
když se pod svou tíhou kymácí
je to jen zdání
ty to víš že jednou chtěla bych
sdílet i zblízka všecek horký pláč tvůj
i tvůj smích
neplavec v slaných kalužích
zdobí mě jizvy po mužích
nechápu proč jsi srovnával mě
s vichřicí
když nemám sílu zvrátit děj
ani ti říct už nesahej na tělo mé
nechci se smířit
s dvojnicí
nechápu víc než před časem
v náruči své když tiskla jsem
jen hračku - zmítala se v bouři
omylů
však jedno vím - vše cos mi dal
jsi ve svých básních sděloval
už je to dávno
ještě byly pro vílu
Ref:
kde sílu brát
všem čelit prapodivným vibracím
čím pookřát
když múza vlídná slova poztrácí
jak jenom poradit si mám
s plíživou bolestí
která mě provází na této cestě
ke štěstí?
41.
zavři oči
je k půlnoci
a já mám v prstech
mravenčení
sto kilometrů dálka
není
a vydržíš-li do pátku
celou tě jimi budu hladit
celou tam
ba i pozpátku...
42.
ve spleti myšlenek
zevnitř
i navenek
tonu
a ty se to nedozvídáš
v břiše mám neurózy
klid - ten mi nehrozí
kolikrát se mnou zas
neposnídáš?
čí paže obtáčí
šíji tvou - čí ta
čí
vlastně je noc co noc
k obtáčení?
můj syn mi šediny
počítá
jediný
ví že jsou z úniků
do básnění
kolikrát ještě mi
přidržíš při zemi
křídel pár?
nevhodný zdá se ti let
jak bránit
ať oči
moc mi je nesmočí?
hlavně se nevzdat
a nezrezivět
vím vím
kolo se otáčí
vím vím
bude to jinačí
vím vím
kde rozum nestačí
láska si poradí s tím
43.
(Odezřeno kolem)
Štěkotu prašivých a opuštěných psů
pobíhajících podél cesty
dlážděné tvojí zlatou stopou
podobají se výkřiky nevědomých ...
44.
(PF 2008)
Být spolu ti
kdo spolu být vždy mají
je štěstí
- radost převeliká
strom vánoční zas
za rok
světla rozblikají
očí těch
kterých se to týká ...
45.
(Píseň pro Evu)
až půjdeš na sever
vezmi mě s sebou
já tady na jihu jsem trochu ztracená
čtyřicet ve stínu
mě údy zebou
jen jeden – ten to ví – ví co to znamená:
Pálil mě po těle
paprsky slunka
měla jsem přítele?
Ba ne – já měla skunka!
Dnes už to vím
láska je vším
dokud tě vážně nenapálí
já jeho snad … a on?
Měl mě rád?
Ach bože můj – vždyť jsme spolu jenom spali …
Chovám se statečně
chci to tak mít
své boly bezpečně
za úsměv schovám
do chvíle
nežli smím kytaru vzít
po strunách tancují zjitřená slova:
Pálil mě po těle
paprsky slunka
slunko že zapadá
i dítě ví
měla jsem přítele?
Ba ne – já měla skunka
Nač s někým novým žít svá déja-vu?
Dnes už to vím
láska je vším
dokud tě vážně nenapálí
já jeho snad … a on?
Měl mě rád?
Ach bože můj – vždyť jsme spolu jenom spali…
46.
(Jiskření)
Jsem tvoje hračka
jak sis přál a vysnil
a můžeš stokrát
říkat mi
že ne
když prozradí tě
pouhá zmínka v písni
a já?
zas srdce napůl
zlomené...
47.
Zřídkakdy se to stane tak
že bez pohledu
bez dotyku
v jediném zvláštním okamžiku
dvě domluví se spolu duše
a přirozeně
jednoduše
uzavřou spolu věčný pakt
- to potom zbývá akorát
dovolit tělům
aby se
spojila
nám to daří se
pernější den když perný stíhá
a tíha tlačí do mých ramen
myšlenka
že tě včera směla
má ústa mít
vyhladovělá
je léčivá
navěky amen
anděli
polštář ze tvých křídel
dnes pod hlavu si s vášní stelu
až do rána se neproberu
deficit spánku žádá díl
co náleží mu
do pár rýmů
vkládám svou radost
žes tu byl
48.
jak se to stane
že se vyklátí
ze skříně starých kostí pár?
jak se to stane
že zas říká ti
má lásko ten
co čert ho vzal?
jak se to stane
že se vracejí
skelety bílé na tvůj práh?
když stopy bláznů
za sebou smáznul
z nás jenom ten
kdo rád si sáh´?
zas padá déšť
smáčí ti tvář
tvá svatozář
nemá svůj jas
v dálce jsi blíž
tak nelituj
že nejsi můj
zpět vem tě ďas
zas padá déšť
noc přízraků
jdou sát mi krev
z kůže i střev
v dálce jsi blíž
to nezměníš
prosímtě ztiš
svůj řev
jak se to stane
že se vynoří
vzpomínek dávných sotva půl?
jak se to stane
že cit vyhoří
má lásko
ty´s mi žlučí hnul
jak se to stane
že se nekoná
po dlouhých letech v náruč pád?
když stopy bláznů
za sebou smáznul
z nás ten
kdo trochu víc měl rád?
zas padá déšť
smáčí ti tvář
tvá svatozář
nemá svůj jas
v dálce jsi blíž
tak nelituj
že nejsi můj
zpět vem tě ďas
zas padá déšť
noc přízraků
jdou sát mi krev
z kůže i střev
v dálce jsi blíž
to nezměníš
prosímtě ztiš
svůj řev
jak se to stane?
49.
Otvírej bránu
kasteláne
z večera k ránu
zas to samé
v podzámčí nechce se mi
této noci spát
ve zbroji mé
jen vítr hvízdá
vyhládlý drozd
vypadlý z hnízda
už nemám nic
v rukou jen
za svou chrabrost
řád
vracím se z toulek
je mi líto
boj vyhraný
však stále chci to
co jsem v té dálce
v cizí zemi
zanechal
byla mi věrná
krásná žena
mým útěkem teď zasažená
hledá mou lásku
za tu
kterou jsem jí krad´
otvírej bránu
buším na ni
pár hodin zbývá
do svítání
před sebou nepláchnu již
jak jsem dříve plách
strach z doznání
mou duši svírá
v brnění v místě srdce díra
v ní obraz té
co ve mně
navždy bude spát
50.
mám v očích naprášeno
den půlnoc krájí
ztrácíš mě nesnědenou
půl míle k ráji
jednou jsme vyšlápli si
měl to být výlet
nic není jako kdysi
tak z čeho šílet
řekni
z čeho šílet mám?
zpozdilým návratům
už dávno nevěřím
byl jsi tak dlouho pryč
dnes s jiným večeřím
smí snídat šťávy mé
já sliny z jeho úst
a oba nesnášíme
nesnášíme půst
mám v očích staré filmy
jsou černobílé
negativ bledý zbyl mi
pryč jsou ty chvíle
už si je nepřehrávám
skončil náš výlet
tak z čeho šílet
řekni
z čeho šílet mám?
zpozdilým návratům
už dávno nevěřím
byl jsi tak dlouho pryč
dnes s jiným večeřím
smí snídat šťávy mé
já sliny z jeho úst
a oba nesnášíme
nesnášíme půst
51.
(Loutna)
jednou si vezmu do klína
loutnu
a začnu vzpomínat
zapálíš svíce knot
a všechny lampy zhasnem
až prsty
jako hřebenem
pročešu struny
vzpomenem
na všechno
čím jsme směli žít
a bylo krásné
ať si mnozí fanatici
spory svádějí
kde kříž
tam místo lidských nadějí
jednou mi povíš
co ti dal
kostelík malý opodál
už ani nevím
zda jsme navštívili kapli
před námi dvěma dávno stál
poutníkům směr ukazoval
v duchu se usmíval těm
kteří na to kápli
ať si mnozí fanatici
spory svádějí
kde kříž
tam místo lidských nadějí
jednou
až skončí tahle pouť
bytost nám bílá řekne: pojď
nepouštěj ruku mou
už na sebe jsme zvyklí
pozemským štítem štíty skal
nám byly
rád ses opíral
můj milý
v oblacích
mě svojí láskou přikryj
ať si mnozí fanatici
spory svádějí
kde kříž
tam místo lidských nadějí
52.
(Snění)
Zasni se
zasni...
a zhasni
7 názorů
Jarmila Moosová Kuřitková
27. 05. 2009
Především bych to chtěla vidět vydané, v tom souhlasím s Johannem. je to plné citu - hodně smutku, ale i sympatická revolta. Duše na dlani... T***