Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStudentská léta
05. 09. 2001
6
2
2255
Autor
Terry
Dívám se na své spolužáky.
Zdá se, že je znám už spoustu let,
i když jsou to jen pouhé čtyři roky.
Za pár dnů sejdeme se spolu
v jedné třídě naposled.
Budeme se muset navždy rozloučit,
říci sbohem, podat si ruce
a nejednomu z nás
budu velice těžko u srdce.
A pak se všichni rozletíme
vstříc novým zítřkům, za vytouženými sny.
Každý z nás je jistě plnen očekávání,
co přinesou mu příští roky, měsíce i dny.
Vždy se ale pousmějeme
nad časy studentských let,
kdy jsme si mysleli,
že nám patří svět.
Vzpomínka na středoškolský věk,
ta zůstane navždy v nás.
Nevymaže ji z mysli
ani sebedelší čas.
2 názory
Usmevavy_Pohrabac
26. 01. 2008
:-)nevim co na to mám říct, trošičku souhlasím s fortune, na druhou stranu mě i "dojala" a proto musím zatipovat*
dle mého názoru básnička psaná v lavici, při matice či biologii... (u mě vznikají básně většinou zde), a je opravdu dobrá. Mě se líbí dávám tip. Honza
Fajn téma, už jen proto, že mě tahle skvělá léta, která všichni znáte, já teprve poznám... a o moc se na ně těším!!! ***
Obecně pro tvé básně platí, že v nich nikde nic nedrhne, pěkně odsýpají, mluví o věcech, které všichni, nebo většina z nás známe. Jenže na druhou stranu v nich téměř nelze najít nic, u čeho by si čtenář mohl říct: vida, tohle mě nenapadlo, takhle bych se na tu věc nikdy nepodíval.
Je vidět, že máš smysl, pro to, aby báseň byla pěkně hladivá, obsahovala nějakou životní moudrost, špetičku lásky, nostalgie, prostě od všeho trochu, tak jak to má v básních být. Jenže to je právě chyba, kterou - podle mne - děláš. Zkus na chvíli poslat na procházku své představy o tom, jak má vypadat poezie, osvoboď se od zvyku psát tak, jak se psát podle tebe "má".
Tvé básně jsou podobné mottům na studentských pozdravech, či svatebních přáních. I ony připomínají dávno známé pravdy. Jako že "Vzpomínka na středoškolský věk, ta zůstane navždy v nás.
Nevymaže ji z mysli ani sebedelší čas." No ano, jistě. To jistě nevymaže.
Jenže čtenář za takovým vyznáním nemá možnost nikoho uvidět, nepředstaví si konkrétní situaci, tváře, prožitky, prostě skutečný život. Vidí jen, odpusť, fráze jak z památníčků. Proto kolem něj taková báseň prošumí jako mlha a po minutě se beze stopy rozplyne.
Co s tím uděláš? Nevěřím, že nemáš žádnou tvář, názory, nic doopravdy do morku neprožíváš. Nevěřím, že se teď nedokážeš pěkně od plic rozzuřit na fortune... :-))
Napiš o tom pak něco. Chce to pěkně čerstvý nádech. A nenech se odradit! :-)
Také si myslím, že nám svět patří. A že máme zodpovědnost za všechno, co nám patří!
Báseň TIP