Telefonni

Něha

těžkne ti ta skříňka s dojmy a emocemi s pláštěm z olova kterým nic nepronikne a nezáří. čekáme napjatě, kdy proreziví kdy dotluče i její poslední návštěvník co přišel v papučích a (stále) opakoval že je tu jen na skok. proslzeně balíme vše, co se hodí na tu podivnou cestu - "miláčku, to pyžamo máš. " - kam vstoupíš bez příkras bez závoje nevěsty a nevrátíš se.

PODIVNEJ DEN

vykuchaný dráty plavou vztekle v kádi únosnosti, kloubový pařáty, spřízněné s ornáty, topspinem víno svaří. bezzubý citáty, po stotřicátýpátý se mne (bezdůvodně) ptají, jak se mi daří. zkrátka podivnej den podivná nálada proteklá tebou, nějak podezřele zasněně vykládá, že srdce zebou (a utichnout nehodlá).
(červenec 07).

Neřešitelné nedělní odpoledne

… jsi . prázdný pokoj, v němž není pokoj,ticho, které neléčí,linie rovna, co ohnula se,prý holka, co „nikdy“ nebrečí. projdu se po toběa do pytlíku od svačiny,něžně posbírámvlnky tvých (lepších) zákoutí. neboj se,nezaváhám.

Srdce

tepe to a bolí to, jako když to poprvé začlo, a nepřestane, dokud (a jestli vůbec) konečně nezmoudřím.
(červenec 07).

Hej, doktore, čekněte mě

Hej, doktore, čekněte mě, jsem-li v pořádku, když tu pohádku, co žiju, jen předstírám a voni všichni žerou mi, že jsem v řádku.
(červenec 07).

Ranní dobrodružství (pro dcery K a L)

snídáme spolu naše malé ranní dobrodružství. směješ se a breptáš, a mně co chvíli cuká obočí. prosím tě, varuj. vždyť víš, že vždy leknu se a hrdě začervenám když na sebe z tebe vyskočím.

Zloděj času (naučila´s mě krást)

cvok jsem, když dělám věci, co nikdo jiný. klidně spíš, ale já ne. čas nenávidím. vyhlásil jsem mu krutou a nadčasovou válku, a vítězím (zatím)… spíš a já dívám se, to klubko tepu ve mně tuší že krásno mezi tebou a mnou jednou skončí.

Ptákoviny punkový (na šest slabik)

usměvavá kráva,co nám mlíko dává, nezná svoje práva, proto nenadává. ozubená tráva,vyhulit se dává, i ty si dáš páva, kuwa to se stává. rozestlaný člověk,prostředník si usek, strašně ho to bolí, pivo už neskolí. někdy se mi zdává,hlava že mi spává, Sládek ani Nepil, jsem to ale debil.

Babička aneb zmoudřel jsem...

"neser se moc vážně", říkavala moje babička. jsem pořád přemýšlel, co tím mínila,když to ta moudrá žena pravila. mám se srát moc nebo málo, kdo ví. a pak mi umřela.

Života období čtvero

nothing BREATHING CRYING PRETENDING DYINGnothing.