Zoufalost..

Zoufalost,

Pohled plný soucitu a děsu zároveň

Nenávist..

Závist..

Krása a hlubokost povrchnosti

Lítost nad nimi..

Jak moc bych si přála být jako oni.

Nemyslet..

Závislá na vnější kráse,

Ale proč??

Proč jsou jako posedlí?

Proč si neuvědomují jejich zoufalost?

Proč já vnímám tu jejich i tu svou?

Proč ten co myslí na něco jiného než vzhled a zábavu je odepsán?

Už při narození je souzen a odsouzen...

Dá se s tím žít?

Proč hned podruhé soudí a odsuzují ze zločinu myšlení?

Je to zločin?

Je to pomsta?

Ale za co?Pořád se ptám..odpověď stejně nenalézám..

Je vůbec šance ji najít?

Nebo jsem už opět odsouzená?

Odsouzená k věčnému hledání?

Tápat podél zdi...být jako slepec co odkázán je jen sám na sebe..

Nikdo mu nemůže pomoct,

protože všichni jsou také slepí,ale jinak..

Jsou zahleděni jen do sebe,ale jen do té míry,že vidí jen povrch..

Nejdou do hloubky..

A ten slepec vnímá...vnímá všechno,a protože on sám není vnímán je

bezmocný..

Být sám..

Mít strach..

Každou svou myšlenkou vzdalovat se od lidí..

Myšlenkymi vzdalovat se i od myšlení.

Pomalu upadat v zapomnění..

Procházet se po okraji

Na okraji říčky zvané smrt..

Neumět se rozhodnout.

Přejít ten most či ne?!

Co mě tu drží?

Nenávist?Lítost?Zoufalost?Nebo snad jen víra v lepší zítřky?

Ne,tak to není..

Drží mě tu vůbec něco?Mám doufat,že ano?Opět si lhát?

Nebo prostě jen přejít ten most?

Nebo snad ještě není ten správný čas?

Protože tu jsi ty..

Teď tu jsi,a jsi tu pro mě..

Asi ti ne mně záleží,protože čteš tyhle řádky..

Pro koho vlastně píšu? 

Pocity tím nevyjádřím..

Snad pohlazením by to šlo..

Ale úleva se nedostavuje

a tak píšu dál..

a dál..

a dál..

Ale nepomáhá to..

Protože nevím..nevím

Vím-li něco tak,že nic nevím..

Čteš tyhle řádky

čteš..

Pořád..

Už tě to asi nudí..

Stejně už končím..

Chce se mi spát..

Spát?

Je to spánek to co chci?

Nebo chci přejít ten most????