Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen v lese (Les...absolutní prvotina)
Autor
Kiwagamo´ag
Les
Hajný chodí po lese
co se chudák naohýbá
než nečistoty sesbírá.
Do lesu přijede rodinka,
To bude dobrá svačinka.
Libuje si tlustý kluk
Který hned dělá velký hluk.
Bratr kluka staví stan
Matka oheň rozdělává
Tam kde roste suchá tráva.
Otec u potůčku auto myje
Je to levý přítok Dyje.
Zajíčku lesní jen se třes
Vždyť nad hlavou ti hoří les,
To matka oheň rozdělala
A veliký oheň udělala.
Než by ten oheň uhasili
To raděj autíčkem ujeli.
U lesa stojí telefonní budka
Kolem jde muž
Co mu je do lesa.
Klidně si dál hupká.
Když lidé pomoct nechtějí
Mraky se sraziti musejí.
Svou vodu by ztratit nechtěly
Požár však uhasit musely.
A hajný jde si po lese
Ohořelou větev si nese.
A málokdo z lidí stará se,
Aby byl zas pořádek na lese.
Sen v lese (komprese mého otce) Odtud očekávám tvrdou a nekompromisní
Kritiku. Předem děkuji. (dědkovi to vytisknu)
Hajný chodí po lese
A vzteky celý třese se.
Neb v dáli vidí rodinku
Která pojídá svačinku.
Kluk láme kytky ve mlází
Matka papíry rozhází,
Pak otevírá konzervu
a otec mění rezervu.
Teče tam potok – přítok Dyje
V něm potom otec auto myje.
Matka, ač už je po svačině
Vůbec nemá ruce v klíně.
Když zahazuje jídla zbytky
Kluk tlustý zatím šlape kytky.
Potom si rodinka z vesela
Veliký oheň udělá.
Co hajný viděl, snad by snes
Však když mu zapalují les
Tak strašným vztekem zahoří
A karate tam hovoří !
Kluk tlustý leží ve chvilce,
Tam v roztrhané košilce.
Z auta jsou třísky, šroubů pár
A všude kolem jenom zmar.
A matka volá – nebesa ! –
A s otcem prchá ven z lesa.
Otevřu oči – slunný den –
To není pravda ? To je sen !
Vždyť kdyby hajný měl tu moc
Pomohlo by to lesu moc (absolutní rým)
A z velikého smetiště,
Zas les by se stal napříště.
A kdo se pročetl až sem, přidávám bonus bonusů. Našel jsem k té „slavné“ slohové práci další tátovo dílko.
Křišťálová studánka
Znám křišťálovou studánku
Kde nejhlubší je les.
Tam bylo loni smetiště
A je tam ještě dnes.
Tam hajný jenom nadává
A štěká jeho pes.
Vždyť pro lahve a plechovky
Už nelze spatřit les.
Větvě tu vidíš zlámané,
Pár roztrhaných bot.
Papírů všude nastláno
A zbytky od dobrot.
Snad jednou uzřím hajného
s úsměvem na tváři.
A křišťál lesní studánky
Se opět rozzáří.
Skupina lidí uklízí
A velký nápis chystá.
„Kdo dělá z lesa smetiště,
Ten nemá v něm už místa“.
Mě bylo tehdy asi deset, tátovi je dnes dvaasedmdesát. (Jednoduchá úloha-natošup mi bude 46 let)