Z poetické urny (10)

KOLEJE Zpravidla jsou to rovnoběžky jen když jde o nohy mojí milé geometrie naráží ale to svůdné nádraží... TROLEJE Prodloužené paže chlapů sápají se po zdroji po aktu dost hlučně chrápu v mládeneckém pokoji... VÝMĚNY Necestou a cestou taky kam se díváš všude vlaky na výměnách zamrazí - srazí se či nesrazí? ČUBA Hoď tam čubu kamaráde! nedala mi zhola nic příští turnus beru hákem na výměnách do Teplic... BLUE ARMY Na mou věru jsou nás šiky ale ženská nejvíc výrá když se zjeví mašinfíra BOBINA Všude dobře tam je blaze kde už nelétají saze VÍŠ... Já jsem tě nikdy nehledal a nevím kdo nám zkřížil naše cesty prostě jsem kráčel za hlasem když promluvila´s z rozepnuté vesty chci ti teď říct mi málem vyskočilo srdce a najednou jsem přemýšlel jaké by to bylo mít tě plné ruce a plná ústa zaplnit tě celou jó boží mlýny ustavičně melou až semelou nás nebraňme se tomu vezmi si dary ušetřil jsem ti je když z předešlého života mi zbyly síly... na tebe... PRAŽCE Smrděly po naftě a umazaly botu snadno se uklouzlo po olejové skvrně dneska ty z betonu už žádná romantika pohlédneš na obzor a skončíš nejdál v Brně HRADLO Zase je neděle den kdy peru své osobní prádlo šňůru dám na kliku od okna a druhý konec kam? bodlo by hradlo HÁDANKA Od dětství už mě zajímalo uhlí od něho krok jen zbývá k uhlíku dneska mě bere coby kámen drahý nevyzpytatelné dráhy mysli básníků DÉMONOVY SLZY Stvořitel dal ti je do vínku rozsvítil jimi tvé oči já hrst těch jiskřivých kamínků okolo šíje tvé stočím DÉMONOVY OČI Já jsem je viděl s prvním zamžikáním když srdce lampy prozradilo jas marně se bráním bělavému světlu ztratil jsem paměť zas a ještě zřejmě několikrát ztratím pokaždé když se zblízka zadívám vždycky jsem platil také dneska platím jen ne tím vším čím běžně platívám démanty čiré prozrazují rády jak dobře je jim v kroužcích na rukou tak si ho vezmi mám ho tady buď jeho ryzost naší zárukou KÓDOVANÁ Pod kůži chci ti čip nainstalovat a vědět o všech tvých krocích říkám ti říkáš mi jsme to dva cvoci ČAS Spoutal jsem tě na zápěstí v jedenácti kamenech odrážíš se ve dne v noci až to světlo bere dech HLUBOKO (Námět: M. Novák) Z dávných dob kdy tajné síly kontinenty trhající skály tvrdou zemi je pověst snad že jenom ďábel směl v pekelné výhni stát a bolest z žáru plakat pod kopyta ji ztvrdlou najdu jakkoli hluboko je skrytá dvě jeho slzy víc už nic objevíš v páru nových náušnic NECHCI Denně se zříkám tvojí vášně abys mě lásko nezabila je v tobě síla co ji neznám můj seznam jmen jsi završila žen co jsem ještě toužil mít jsi sopka noc co noc tak činná a každou jiná až mi zdá se mně samému že podobáš se víc nalej vína rozvazuje jazyky chci ti ještě tolik říct vzpomínky vzkřísit dát je tobě uložit v tebe sebe sám jak dlouho jsem tě lásko hledal mám teď být šťastný že tě mám? PRŮZRAČNĚ O čem všem dneska dá se říct že průzračné je voda v zemi ukrytá mezi těly skal oči v nichž jsem se nehledal a přesto jsem se našel celý kameny pro které jsme směli jít spolu aby svedly nás společnou cestou pokračovat cit co bych chtěl jen v tobě schovat srdce v němž není po hříchu stopy dnes chci ti potichu až nadosmrti opakovat že zasypu tě démantama v míře již dovolíš ty sama VZTAH Největší ze všech dosavadních vztahů mám k tobě co jsem obdaroval tě prstýnkem když jmění schoval své pečlivě v něm do platiny miluje víc tě někdo jiný? ODPUSTEK Miláčku jen co skončím túru šňůru té drti přivezu ti co mate smysly mysl drtí bude ti slušet kolem šíje víš na tretky mě neužije REALITA Co po básních když chce se jíst a spát a být a není kde by nezbude než si rozestlat a kafe vařit někde v nebi ZÁVISLOST Hádky jsou na denním pořádku písmák má na tom velkou vinu chci prožít milostnou pohádku ale ta moje ne a ne čte si tu každou volovinu JEŠTĚ JE BRZY Už zase vstáváš dřív než my a za okny je napliváno přitul se blíž vrať trochu tmy pak rád ti řeknu: dobré ráno DLAŽDIČ vzletnými slovy dláždím zemi po které kráčíš den co den poznáš mě lásko mezi všemi mám sen ať po ní spolu jdem VÍTE ŽE... ... po nocích bloumám ztracený a sám v kruhu svých blízkých v hlavě hlavolam zda jsem tak zbolen zdrcen samotou a já jen dělám botu za botou BONUS 1 Ty jeden debile namistrovaný hňupe králi všech kretenů individuum tupé plechová konzervo prázdná a zrezivělá štěky vík zubatých na cáry trháš těla nás obou den co den s diplomem na vytření děr odkud vytéká co v tobě je (spíš není) jsi vzácným pokladem elektrickými šoky budíš mě k životu boss slepců jednooký bez tebe nezhynu ve vodách co v nich hnije duch líný bojovat - čím sílím nezabije věz jsem si vědoma té síly lásky v tobě mě vílu z mlhovin ukládáš k smrti v sobě a já ti děkuji od tkáně po astrály patřím všem napořád tvůj - netvore - cit pálí BONUS 2 Za trochu lásky nedám vůbec nic za trochu lásky nepohnu se z místa ne proto že jsem bytem z Nemanic ne proto že mi bída banket chystá ne proto že mě život nebaví a že mi lezou usměvaví krkem natáhnu brkem z láhve šampusu a bez hnusu se vrátím do své stoky na jedno ucho neslyším jsem bezzubý a navíc jednooký

---