Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZahrada
31. 05. 2009
4
5
970
Autor
voedor
Jen tak jsem si sedla
na lavičku v zahradě
a ze školy
ke mně zaznívalo
zmatené štěbetání příčné flétny,
někdo si zkoušel na bicí vojenský pochod,
na klavír kdosi vepsal Humoresku
a piano zazněl ptačí zpěv.
Sedět v zahradě
se skicářem v ruce
moc neumím.
Kroky kolem,
skřivani v břečťanu
a zpoza roha
mě šmíruje zlatá rybka.
A na papíře linky a stíny a sny,
kroky, samé kroky támhle na stráni,
otisky výstav a vidění hvězd,
úkroky stranou a gesta bezmoci.
V týle, jak jsem tak seděla,
zády k drsné zdi
a čelem k nebesům,
jsem ucítila
dvě oči...
Možná mě má za malíře v parku,
hrdinu dní a ilustrátora snů,
vlasy zcuchané romanticky září
a ruce v něm vzbuzují pocity...
Jen tak jsem si sedla
na lavičku v zahradě
a začala uvažovat
nad nesmrtelností střevlíků.
Nad kouzly pěnodějek,
nádherou martináčů,
metály baboček a očima šídel.
Jako to šídlo ukročím,
jestli sem půjdeš,
pustím ten skicák
/na něm zlomky tváří/...
Nekoukej!
Zahraj mi ještě něco...
na lavičku v zahradě
a ze školy
ke mně zaznívalo
zmatené štěbetání příčné flétny,
někdo si zkoušel na bicí vojenský pochod,
na klavír kdosi vepsal Humoresku
a piano zazněl ptačí zpěv.
Sedět v zahradě
se skicářem v ruce
moc neumím.
Kroky kolem,
skřivani v břečťanu
a zpoza roha
mě šmíruje zlatá rybka.
A na papíře linky a stíny a sny,
kroky, samé kroky támhle na stráni,
otisky výstav a vidění hvězd,
úkroky stranou a gesta bezmoci.
V týle, jak jsem tak seděla,
zády k drsné zdi
a čelem k nebesům,
jsem ucítila
dvě oči...
Možná mě má za malíře v parku,
hrdinu dní a ilustrátora snů,
vlasy zcuchané romanticky září
a ruce v něm vzbuzují pocity...
Jen tak jsem si sedla
na lavičku v zahradě
a začala uvažovat
nad nesmrtelností střevlíků.
Nad kouzly pěnodějek,
nádherou martináčů,
metály baboček a očima šídel.
Jako to šídlo ukročím,
jestli sem půjdeš,
pustím ten skicák
/na něm zlomky tváří/...
Nekoukej!
Zahraj mi ještě něco...