City nezabiješ

Své city lásko nezabijem přestože dávno žijem sami zůstanou někde uvnitř těla a i kdybys to stokrát chtěla je nezabijem věř mi to že pořád stejně bolí to i kdyby nás už jiný zmámil sám uléhám a vstávám sám den co den řeším hlavolam jestli je pro nás ještě ještě ta představa jak kleště svírá že není přesto neumírá naděje ve mně ač je malá své city lásko nezabijem vždyť jsi to také říkávala tvá pravda dnes je těžkou koulí trestanců vpravo u kotníku když říkáš: ano ale jsou-li potřetí přál bych si mít kliku

---