Úvodník od autora Lasy

Nárok na obhajobu?

Publikuji na Internetu už poměrně dlouhou dobu. Sám jsem si prošel klasickou cestou od říkánek „láska – páska“ přes legraci po „děsně vážné“ básně a tak celkem znám Písmáka a celou tu „problematiku“ internetového publikování.

Chcete znát můj názor?

Většina z nás to tady prostě až moc „žere“. Ale i to je jen jedna z etap. U každého z nás různě dlouhá, ale vždy etapa zakončená vystřízlivěním nebo prostě jen rozčarováním.

To o čem chci psát v tomhle úvodníku je o nároku na obhajobu. Ale nenechte se mást, nejde mi o nárok na vlastní obhajobu našich děl, myšlenek a názorů v nich obsažených. Koneckonců, tenhle nárok byste si doopravdy nikdo nedal upřít. Ptám se jinak – smíme požadovat po každém človíčkovi, který se uvolí cokoliv zde chválit nebop kritizovat, aby zároveň obhájil svůj názor? Nemáme spíš vůbec být rádi za pouhé líbí/nelíbí, tip/netip a tečka?

Samozřejmě, v případě negativní kritiky se tak nějak očekává, že každý ke své kritice rovnou napíše co napsat nebo učinit lépe, co konkrétně se mu nelíbí, popíše důvod své nepsokojenosti, duševní pohnutky a já nevím co ještě. Ale co s člověkem, který nám napíše jen prosté „líbí se mi“. A neříkejte, že se to nestává – tenhle jev je tu k vidění opravdu často. Jenomže jak se pak má cítit autor? Respektive jak jinak než „ochuzeně“? A má tedy on nárok na kritikovu obhajobu pozitivní kritiky?

Zamysleme se . . .