Jak jsme slavili Silvestra

Silvestr jedné party plný trapného humoru, tuny ironie a hektolitrů alkoholu.

(Veškerá jména v tomto příběhu jsou smyšlená. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.)

18:31     Vyrážíme na cestu do neznáma, v hojném počtu jedenácti odhodlaných kaličů. Velmi záhy však zjišťujeme, že dva z našich nejvěrnějších, Máslo a Řep, nás opustí v Břeclavi. Dost nás to sere, protože jízdenka pak stojí víc, ale jinak je nám to srdečně u prdele. Průvodčí je z nás úplně hotová, protože jí pořád nejsme schopní říct kolik nás jede a kam. Chtěli jsme si koupit síťovou jízdenku a jezdit po republice, ale nakonec jsme se rozhodli dojet do Brna, tam počkat na tu slavnou chvíli a když nám rachejtle neustřelí hlavu, jet zas dál. Jízdenka nebyla z nejlevnějších.

18:34     Teef si přišel pro brambůrky a oříšky. Sedí totiž s Fishem, Valvodou, Řepem a Máslem ve vedlejším kupéčku, ale pořád postává v uličcce u toho našeho.

18:35     Porky vytahuje z batohu pyrotechniku. Ozývá se nadšený křik a zapalujeme petardu. Zapomněli jsme otevřít okno, takže v celém kupé smrdí síra a nedá se tu dýchat. Petardu jsem bouchnout neslyšel. Pijeme Ferneta…

1838     Ozývá se řev,
              opouští nás Řep.

Máslo taky, ale to se nerýmuje.

1839    Hádáme se o místo v kupé,
             Fish zas valí svoje vály tupé:
„Meky, aspoň dneska zkus nebýt arogantní a egoistický pičus! Seru na to, jdu se ožrat!“
Fish uraženě odchází do vedlejšího kupé, kde už zbyl jenom Teef. Valvodka se bůhvíjak přisral k nám. Za nějakých pět sekund je zpátky: „Vy jste všichni tady a já tam budu sedět sám?“, ptá se smutně a uraženě zároveň, přesně tak jak to dokážou jenom malí kluci. Nakonec si sedá. Je nás tu osm. Teef utřel.

1842     Vyjíždíme z Břeclavi. Průvodčí se bojí o náš Silvestr, prý ať se jí neopijem už ve vlaku, ať z toho něco máme. Následně si v rozporu se svými slovy kvalitně přihnula z naší lahve Ferneta. Trochu čumíme.

1848     Fish si odchází do svého bývalého kupé pro věci. Jeho místo zůstává chvíli volné, ukazuju ho Teefovi. Ten se snaží posunout tam Valvodu a sednout si na jeho místo. Nechápu proč, směju se. Fish je zpět a Teef promarnil svou poslední šanci si sednout. Je trochu pomalejší, ale my už pijeme a dostáváme se na jeho úroveň. Poskakuje v uličce.

1850     Valvoda si hraje na jukebox. Narozdíl od jiných jukeboxů, do kterých se hážou peníze aby bylo něco slyšet, navrhujeme Valvodovi že mu dáme peníze když už od něj nic neuslyšíme.

1858     Valvoda nemá žádné peníze. Asi ho vysadíme. Teef se už deset minut snaží ho vyhnat: „Hele, pustíš mě sednout, nebo…!“ Na důkaz hrozby zvedá obočí a kulí oči.

1902     Valvoda je venku ze hry. Teef spokojeně sedí. Dva slepci procházejí uličkou.

1904     Zjišťujeme, že kupé je moc malý prostor pro hořící prskavku a připadáme si ohrožení. Kuba otvírá okno a vystrkuje prskavku ven. Prskavka za sebou nechává efektní ohnivý závoj a všichni uznale ócháme. Jenom chvilku, Fish nám pak zkazil zábavu svou paranoidní domněnkou: „Zahoď to debile nebo bude průser! Co když si strojvedoucí bude myslet, že na vlaku něco hoří?“ Následně se rozpoutala vášnivá hádka o přítomnosti zpětných zrcátek na lokomotivě:
-„Má je, dyť sem je viděl“
-„Ale hovno“
-„No tak se pak podívej!“
-„A k čemu by tam asi tak byly vole? Abys viděl jestli tě někdo nepředjíždí, co?“

1905     Otevřel se Jim Beam a s ním přišlo světlo. Valvodka objevil kouzlo vypínače a tak se ještě dvakrát zhaslo a rožnulo. Jdeme kouřit. Je veselo.

1906     Fish se bojí o promile. Mává skoro prázdnou flaškou půlčíka Ferneta, o jejíž vyprázdnění se postaral téměř sám a věští budoucnost: „Hej, já budu moc v piči, napijte se někdo!“

1907     Přišel průvodčí. Prý to máme za tři sta. Nikomu se to nechce platit. Nekuřáci se smějí. Průvodčí odešel a my nevíme kam. Snad nebudem vystupovat.

1912     Průvodčí se vrátil. Chce tři kila a ukazuje na Porkyho. Porky nekouří, tak chce jenom dvě. Pokoušíme se ho podplatit Jim Beamem, ale je neoblomný. Bušťa a Kuba platí, všichni ostatní se smějí. Dostáváme lísteček za dvě stě. „Do piče“, komentuje to Bušťa.

1919     Projíždíme kolem podniku jménem Ferona. Připadá nám to směšné. Valvodka se pohupuje ve dveřích a visí na něčem, co až moc podezřele připomíná záchranou brzdu. To může vyjít draho.

1924     Vjíždíme do Brna. Po třech dnech co jsem mu neúspěšně volal mi od Dušana přišla smska, že na bytě žádná kalba nebude, že sestra přijede brzo ráno a že tam zůstává s Evičkou.

1929     Vystupujem z vlaku a potkáváme Martinu, Verču a Přemu. Ptáme se, co mají v plánu abysme se mohli inspirovat, poněvadž žádný plán nemáme. Jdou k Dušanovi na byt. Přesně na ten byt, kde dneska žádná kalba nebude… Ten hajzl! Lepíme se jim na paty a jdem se pomstít. V chumlu lidí před nádražím je ztrácíme. Nějaký týpek po nás chce cigáro. Nedáme. Přesouvá svou snahu na Fishe:
-„Hej pravý, máš cígo?“
-„Nemám.“, odpovídá zaručeně pravdivě Fish a jde za náma.
-„Zabiju tě!“, odvětil týpek a myslel si, jak ho dostal. Pche, to dneska říká každý.

1940     Tramvaj má jet za čtyři minuty. Čekáme pět minut a pak se na tabuli objevilo, že další tramvaj jede za deset minut. A to kolem nás žádná neprojela!

1942     Konečně jsme našli tu správnou zastávku. Na revanš jsme ztratili Kubu a Bušťu, kteří si zcela neprozíravě šli koupit jídlo a stát velkou frontu, zrovna když to má jet.

1949     Jsme všichni a nastupujem. Připadám si jako na školním výletě, jenom s tím rozdílem že teďka nemáme lístky. Fish se bojí revizora.

1954     Valvodka křičí přes celou tramvaj jak kokot. Nic proti tomuto zápisu nenamítá. Pořád neví na jakou zastávku jedem a to jsem mu to už třikrát říkal.

1955     V tramvaji, která nás právě mijí, sedí nehorázná kunda. Otáčíme hlavy.

1957     Zůstali jsme bez řidičky. Prostě otevřela dveře, vzala nějakou tyč a šla pryč. Přemýšlíme nad únosem tramvaje.

1959     Jak tak pořád píšu, zapomněl jsem říct že vystupujem. Bohužel, jedem dál.

2003     Tak jsme venku z tramvaje. Lidi vypadali spokojenějc, když sme konečně vystoupili. Není divu. Valvoda předváděl něco mezi pokleslou estrádní zábavou a gymnastikou na tramvajových madlech. My ostatní sme nezůstali pozadu a pokoušeli jsme se vystoupit mimo zastávku.
Vyběhli sme, téměř organizovaně sme obsadili všechny okolní stromy a kolektivně chcali. Jenom Valvoda močil na náklaďák.

2012      Byt jsme našli bez problémů, protože se ukázalo, že je to ten samý barák, kde jsme shodou okolností slavili i minulého Silvestra. Někdo zrovna šel dovnitř, tak jsme toho využili. Nemůžeme najít byt. Zvoníme ostošest, ale k ničemu to není. Pobíháme po baráku a děláme bordel.

2016 Prošli jsme celý barák až nahoru, ale pořád nevíme, který je to byt. Tak aspoň pliveme přes zábradlí na ty, co zůstali dole.

2020 Teef nám odhalil svůj geniální plán, kterak najít byt. Rozestupujem se každý k jedněm dveřím. Porky je u zvonků. Snažíme se za svými dveřmi zaslechnout zvonění, ale nikdo nic nehlásí. Jdu se podívat nahoru, ale hned jsem si to rozmyslel, protože shora pořád někdo plive.

2022     Je to ten vrchní byt. Dobýváme se tam jak cigáni na sociálku, ale nikdo neodpovídá. Meky nechává vzkaz na skříňce od elektriky: „Dušane, ty hajzle!“. 

2025     Vzdáváme to a přesouváme se před barák. Sedíme na nízké zídce, konečně si můžem v klidu zapálit a dáváme panáka. Fish spokojeně odhazuje prázdného Ferneta.

2027     Uskutečňuju několik zbytečných telefonátů. Dušan to nebere, Martina taky ne a Verča mi oznamuje, že jsou někde pryč a do bytu si dali jenom věci. Dušana s Evou jsme teda asi minuli, ale je to celé nějaké podezřelé. Meky každou minutu opakuje ať už se zvednem a jdem někam do klubu.

2033     Tak jsme se zvedli a jdem zas zpátky na zastávku. Kolem projíždí autobus, Meky chytá příležitost za pačesy a snaží se nás do něj narvat. Já jsem si zrovna zapálil a nechce se mi to típat, takže nenastupuju, ostatní se otočí a jdou k němu, pak si to ale nějak rozmýšlí a dívají se na ty, co zůstali vzadu, pak se zas pohnou směrem k autobusu, ale nikam nespěchají, takže Meky jenom krčí rameny a nechává autobus odjet. Vypadá to buď jako demonstrace Brownova pohybu nebo sraz opilých hlemýžďů.

2034     Autobus projíždí kolem nás a podle všeho v něm jede Valvodova máti. Ten neskrývá nadšení a řve na celou křižovatku:
„To byla asi moje matka! To je kráva, co tu dělá?! Běž do prdele matko!“

2037     Jsme na tramvajové zastávce. Volám Verči, protože se nemůžu smířit s tím že Dušana nepotkám a neřeknu mu, co si o té jeho utajovací akci myslím. Že prý ho čekají na Svoboďáku, tak jim navrhuju ať počkají taky na nás, že jsme za deset minut tam. Když nám tramvaj pojede hned, tak sme tam za patnáct, ale to jí říkat nebudu, snad počkají.

2039     Jízdní řád mě moc nepotěšil. Prý to jelo 37, ale zas jsme žádnou projíždět neviděli…

2040     Konečně trocha štěstí… tramvaj má zpoždění a už ji vidím.

2042    V tramvaji piju s Porkym a Mekym whiskey. Valvoda naštěstí sedí vzadu, takže ho moc neslyším, ale vím, že bude hůř. Navrhujem mu, jestli si nechce zblízka prohlídnout Cejl, že je to tam moc pěkné. Bohužel tam s ním nemůžem, protože musíme na ten Svoboďák, ale slibujem že se potom pro to, co z něj zbylo, vrátíme.

2057    Jsme na Svoboďáku. Podle očekávání tu nikdo z nich není. Vzápětí mi dojde zpráva, že prý zas někam šli, ale už je nám to jedno. Serem na ně, jdem směrem na Jakubské náměstí.

2102    Ztratil se nám Jéřa, tak jsme si tam sedli. Nevíme kam jít, proto hulíme. Moc toho stejně není, zelí vzal jenom Ryba, ale jedno sklo se nám podařilo stopit ve dvojko, takže jsem spokojený a zhulený.  Meky neúnavně bojuje za svou vizi Silvestra na Remixu. Mě se tam vůbec nechce, takže navrhuju demokratické hlasování.
Dopadlo to sedm ku dvěma proti Remixu, ale stejně tam jdem, protože Porky s Mekym se toho nechtějí vzdát a my nevíme, kde to je, takže aspoň abysme je měli kde hledat.

2114    Naše plány zkřížila nonstopka s potravinama, kam postupně zapluli snad úplně všichni, kromě Valvody, který zapředl družný hovor s ňákým sociálem:
-„Hej hochu, máš cigaretu?“, začíná sociál konverzaci klasickou frází.
-„Nemám. Já nemám ani peníze, víte…“, přiznává se Valvoda zkroušeně.
Tím si asi nějak padli do oka. Oba bez peněz, jeden s Becherovkou v žaludku, druhý s krabicovým vínem v ruce, na bundě a v plnovousu.
Berem si Valvodu stranou:
-„Hele Valvodko, proč se s ním bavíš?“
-„Vy si se mnou nechcete vykládat a já jsem si chtěl popovídat.“
-„Tak už ve vlastním zájmu drž hubu, nebo přes ni dostaneš. Tohle není Hodonín, tady nikdo nevydrží poslouchat ty tvoje srance dýl než minutu předtím než ti ji vrazí. Fakt, věř mi, mám s tím osobní zkušenosti.“
-„Hej fakt dík, dík že mě radíte…“, říká jakoby dostal dáreček.
-„Neděkuj, hlavně už buď zticha nebo se s tebou vsadím, že do dvou hodin máš rozbitou držku. Já jsem tvůj kámoš, takže to samozřejmě neudělám, ale až budeš valit do někoho jiného to co do nás, máš jasnou budoucnost.“

2117    Jdem dál. Hovor se pořád točí kolem hlavní hvězdy večera – Valvody:
-„Jaktože jel s náma? To ho dotáhl Teef?“
-„No, on se prý nějak přisral k němu a když došli za náma, už jsme se ho zbavit nemohli.“
-„A teď je tady a musíme se o něho postarat, nemůžem ho přece nechat jenom tak, to by bylo svinské.“
-„Kurva, navíc mu není ani osmnáct!“
-„No jo, ještě to bude na nás, že sme ho tak zřídili.“
-„Hovno, může být rád že ho nenecháme přímo tady.“
-„Tak mu dejme na vlak a pošlem ho domů.“
-„A ty myslíš, že pozná, kam má nastoupit?“
-„Co o to, jestli pozná kam má nastoupit. Dokáže si vůbec koupit jízdenku?“
-„Nebo najít nádraží?!“
Všichni se rozesmáli.
-„Ale já se o něho starat nebudu!“
-„No já taky ne.“, vyhýbáme se odpovědnosti.
-„Ať si ho vezme Teef na starost!“
Všichni jsme nadšeně souhlasili s přesunutím odpovědnosti na Teefa a jali jsme se užívat si silvestra, když se ozval Jéřa, aby nám to všecko zkazil:
„Ale kde je Teef?“

2118    Už jsme se začínali bát, ale z Teefovy nepřítomnosti se vyklubalo neškodné vyprázdnění močového měchýře. Kupodivu nijak zarytě neprotestuje proti přidělení Valvody do jeho opatrovnictví. Už je asi taky opilý. Meky, Porky a Fish zatím spěchají na Remix a mizí nám za rohem. My ostatní jsme se právě rozhodli, že tam nepůjdem, ale jdem jim to aspoň říct.

2124    Tak jsme dorazili před ten slavný Remix. Jsou to jenom takové zapadlé dveře, ani bych si toho nevšiml. Meky s Fishem mizí vevnitř, ale vzápětí jsou zpátky a my jdem zase zpátky. Vstupné se totiž (s ohledem na Valvodovu finanční situaci) neplatí, ale bez rezervačky si do jedenácti ani neškrtnem. Potom prý můžem přijít. To už budem možná dostatečně opilí na to, aby se nám to zamlouvalo, teď však musíme řešit závažnější problémy: chce se mi strašně chcát a myslím že nejsem sám. Zoufale přejíždím očima po okolí. Nikde to nejde. Zrychlujeme tempo a slibujem si, že zaplujem do první hospody, kterou uvidíme, už jenom v zájmu našich svěračů.

2127    Vidím blikat Starobrno. Záchrana! Nasazujeme zběsilé tempo, všechno ve mě šplouchá.

2128    Zavřeno.

2131    Druhý nápis Starobrno! Je nad slunce jasné, že je tam otevřeno, slyším to až z konce ulice, navíc se to jmenuje „Středověká krčma“, pivo se tam pije z korbelů a vůbec nás to velice láká.

2132    Soukromá akce.

2135    A jsme zas na Svoboďáku. V prvním podniku nalevo čepujou Stellu. Chci skoro utíkat, ale držím napětí na uzdě. Žádný zádrhel! Vesele stoupáme po schodech do Café Sixties, jak se tato naše záchrana jmenuje a jakkoliv je to nepravděpodobné, potkáváme Hodoňáky Cartmana a Mersiho. Přece jenom je Brno pouze velká vesnice.

2136    Konečně máme štěstí, je tu volný stůl akorát pro deset lidí. Sedáme si. Fish si nemůže vybrat místo, pobíhá kolem stolu a nakonec přes všechny své výhrady k němu sedí vedle Valvody, který se k Fishovi hned naklání a něco mu zaníceně vykládá. Fish se otočí k nám, koutkem oka si změří Valvodu, pak obrátí oči v sloup a kroutí hlavou. Věnujeme mu soucitné pohledy.

2138    Přichází servírka… Nemá vůbec špatný výstřih. Dáváme devět piv a Jéřa si samozřejmě hned dává drink. Všichni musíme ukazovat občanky, Valvoda se vymlouvá, protože je nezletilý.
Ke stolu přichází Cartman, kterého už tu znaji:“Tome, je mu osmnáct?“, ptá se servírka a ukazuje na Valvodu, který ke Cartmanovi posílá prosebné pohledy.
-„Já nevím, já ho neznám.“, sere na něj Cartman
-„Ale vždyť sme spolužáci, my všichni tady sme spolužáci!“, snaží se to uhrát Valvodka.
Číšnice se na nás všechny tázavě podívala a pak někdo řekl, že si ty piva dá dvě, takže se to vyřešilo. Jenom nevím, kdo to za něj bude platit, když nemá ani vindru. Teef se směje. Taky mu není osmnáct, ale s občankou se na něj díky Valvodovi zapomnělo.

2143    Je to rychlovka. Ani jsem nestihl dokouřit cígo a už přichází druhá servírka s neuvěřitelně dlouhýma nohama a tácem s naší objednávkou. Před Jéřu postavila jeho margheritu, ten nasadil milionářský úsměv a labužnicky se napil. Nemůžem zůstat pozadu a taky rozjíždíme drinky. Pro začátek si dáváme s Porkym a Mekym vražedný B-52. Chcem se totiž strašně zničit.
   
2144    Bušťa si předtím objednal těžké Sparty. Jakmile mu je servírka přinesla, otočil se dozadu, aby si z bundy vytáhl zapalovač. Když ho ale našel, byl mu k ničemu, protože cigára už na stole nejsou. Nikdo nikoho neviděl.

2150    Krucinál, kolik tady těch servírek mají? Další kunda nám přináší tácek s třema nenápadnýma panákama, třema krátkýma brčkama a… sirkama? Nechci vypadat jako vidlák, takže potlačuju nutkání zeptat se, jestli si to jako fakt máme zapálit. Ale asi jo.
    Nehce to chytit, takže strkám sirku až do absinthu, ale naštěstí to zkouším na Mekyho panáku. Všiml si toho, takže další pokus už bude na vlastním.

2151    Už to hoří.

2152    A teď to hoří ještě víc! Bojíme se napít, ale nejde to sfouknout. Sklenička začíná být horká. Ze všech sil foukáme, výsledkem je politý papír.

2202    Valvodka je konečně pryč, sedí s Cartmanem. Vypadá to, že si rozumějí. Fish září štěstím.
 
2205    Teef rozdělal ty brambůrky z batohu, kterýžto čin jsme mu tak dlouho rozmlouvali. Posléze se ještě mlsně dívá na svou Becherovku.

2206    Valvoda je zpět. Fish neskrývá nadšení: „Dám ti kilo, když už budeš držet hubu!“, navrhuje mu a myslí to smrtelně vážně. Valvoda se usmívá nad vidinou lehce vydělaných peněz, děkuje, omlouvá se a slibuje jak už bude potichu. Fish přikyvuje a jeho hraný úsměv se postupně mění v útrpný škleb, pramenící z vědomí toho, že Valvoda prostě neví co je to být zticha a pokračuje v monologu.

2208    Shodil jsem skleničku. Asi začínám být opilý.

2210    Něco se děje. Fish se významně ujal slova:
    „Všichni slavíme Silvestra. Je nás tady devět, máme tu spoustu chlastu, tak mě napadlo: na Silvestra se mají jíst takové pochutinky… tak koupíme mandle, chipsy a tyčinky.“
Jeho proslov byl odměněn hlasitým výsměchem. Kdybych věděl, že z něho vyleze taková sračka, ani bych to nepsal. Ale tvářil se u toho tak významně, že jsme to objednali.

2213    Fishe napadlo jít v tuto pokročilou hodinu na nákup rachejtli. Další skvělý nápad, stejně jako složit se na koks.

2216    Připíjíme si:
    Fish: „Šťastný nový rok!“
    „A ať to letos vyjde!“, přisadil si Meky. (Souvisí to s Fishovými neúspěchy na milostném poli.)

2219    Jdem ven na brčko. Teef a Porky naprosto beze studu močí na dveře policejní stanice.

2231    Jsme zpátky, zhulení ještě víc než předtím. Valvoda se svými ksichty opět postaral o zábavu. Všichni na něj s opovržením čumíme: „Nepiš o mě!“, snaží se to zachránit.

2233    Přemýšlíme, co bude dál, chtěli jsme přece cestovat.
    Přichází servírka: „Chcete něco?“
    -„Jet do Ostravy.“, odpovídáme sborově.

2241    Chceme si dát lok,
    tak prohlížíme katalog.
    Dáme si asi Moby-Dick,
    Ale za kolik?

    Fish odsuzuje naši volbu a v souladu s jeho neukojeným libidem ho zaujal drink s názvem Orgasmus. Nakonec si všichni tři dáváme tyrkysový Green Poison. Je to lahodné.

2252    „Dám ti šest pětek a jeď dom!“, navrhuje Valvodovi Teef. Při pohledu na něj usuzujeme, že je to nanejvýš rozumné. Jdeme něco pustit do jukeboxu.

2253    Zaslechl jsem hovor z protější strany stolu:
    -„Jo kámo, podle mě tak za dva litry seženeš slušnou.“
    -„No kdyžtak se podělíme, ne?“
    -„Myslíš, že to jde?“
    Z toho vyplývá jediné. Fish už nevydrží déle čekat. Dnešní noc je jeho. Finance má ale Jéřa, a proto se domlouvají, že si ty kurvy objednají společně.

2256    Kritizujeme Jéřu za jeho černou košili. Pohřební outfit na Silvestra opravdu nestrpíme.

2257    Jéřa se nám snaží dát lekci o módě. Valvodka pomalu upadá do transu. Hlasitě jsem si říhl.

2300    S úderem jedenácté hodiny se sebou začínáme být spokojení. Máme za sebou dvě piva, B-52 a čeká nás Green Poison. Radši nepočítám Ferneta, Jima a Metaxu, co sme pili ve vlaku. Všichni něco vylívají:
„Valvodo, jestli chceš bryndat, tak bryndej na sebe a ne na mě!“, obořil se Fish na našeho baviče. Ten si z toho nedělá moc hlavu, jelikož už je z půlky v bezvědomí.

2318    Ozývá se bujarý smích.
    Nechce padat sníh.
    Hoši už se rozjíždí,
    Jéřa myslí na to,
komu to naprat do hýždí.

2325    „Vypadá to, že už sme všichni v piči.“, komentuje Teef zmatek, který zavládl kolem stolu. Pořád se fotíme a deformujeme naše tváře do komických proporcí. Pak mobil obejde kolečko aby se všichni podívali. Strašná zábava.

2334    Pomalu se chystáme jít ven. Někdo si chce dát ještě pivo, ale se mnou už šijou všichni čerti, mám chuť na Metaxu, co se převaluje v batohu a venku už to celkem žije.

2335    Už vycházíme, ale v jukeboxu zrovna začaly hrát ty písničky, co jsme si zaplatili, takže si zas sedáme a čekáme až to dohraje.

2348    Zaplatili jsme a vyběhli ven. Náměstí bylo kolem dokola plné lidí, uprostřed u fontány běhali jen šílenci odpalující rachejtle. V Brně totiž město nepořádá žádný oficiální ohňostroj a lidi se o něj na Svoboďáku musejí postarat sami. Jako každý rok však nezklamali. Na náměstí se odehrávalo hotové rodeo: rachejtle se zapíchávaly do všeho možného, třeba do škvíry mezi laťkami laviček, nebo do díry u kanálu a tak se občas stalo, že nevystřelila tak úplně do vzduchu a prohnala pár diváků. Hážem petardy, ale protože nejsou vůbec slyšet, házíme si je navzájem pod nohy, aby to mělo aspoň nějaký efekt. Všichni okolo jsou velice veselí. Vytahujeme Metaxu a snažíme se je rychle dohnat.

2358    Fish tasí šampáňo, ale včas jsem ho zarazil. Ještě musíme počkat.

2359    Ještě musíme počkat. Úpěnlivě sledujem displej mého mobilu, ale té nule se tam prostě nechce. Fish zběsile tlakuje šáňo.

0000    Testujeme hlasivky a snažíme se trumfnout v hlasitosti slova „Silvestrrr!“. Fish otvírá šampaňské a všichni se necháváme postříkat. Objímáme se a poskakujem jak na fotbale.

0003    Valvoda je konečně k něčemu užitečný! Na odpadkovém koši vedle nás našel hromadu římských svící. Okamžitě jsme si je rozebrali. Hledám tu zapalovací stranu, trčí tam nějaký papírek, tak jsem ho zapálil. Shořel, ale nic se nestalo. Dívám se na to zblízka a zkouším to znovu podpálit, když to vystřelilo. Měl jsem to zrovna vodorovně, takže mám velkou pravděpodobnost, že jsem někoho trefil. V mém iluzorním rozpoložení se tomu směju a střílím jak blázen všude kolem sebe. Porky mi střílí po nohách. Střílím po Porkym.

0004    Teef má na týden staré bundě díru jak vrata. Kolem díry je deseticentimetrové černé kolo. Prý ho trefila nějaká pyrotechnika…

0009    Na náměstí přijela televize a natáčí se asi dva metry od nás. Sme tam všichni! Poskakujem těsně za reportérkou a šklebíme se do kamery. Asi se něco snaží natočit, ale nevypadá to, že něco půjde slyšet. Zkusila to třikrát, ale vždycky stihla jen: „Jsme v Brně…“

0011    Televize to vzdává a odjíždí, takže ve zprávách asi nebudem. Možná je to spíš dobře.

0021    Po pěti zmatených textovkách se nám konečně podařilo setkat se s Dušanem, Evou, Martinou, Verčou a Přemou. Mekyho přivábil rozmnožovací pud a už jsme ho neviděli. Dušan s Fishem, Jéřou a Porkym mizí zpátky v baru.

Potom…
Na zemi před barem leží sjetá ženská. Má rudé oči a monokla. Vůbec je k nakousnutí, celá dobitá, vypadá tak na čtyřicet. Stoupla si a něco valí do Teefa. Prý je tak zfetovaná, že snad nepřežije. Náhle chytla amok a žduchla Jeřábka. Jéřa je dost střízlík, ale teď chytil amok on. Otočil se, vyjekl:“Nešahej na mě!“, a  shodil ji na zem. Celkem dlouho tam ležela v takové groteskní póze, než ji Teef s Valvodou zdvihli a opřeli o nejbližší zeď. Když šel kolem Kuba, zase chytla ňáký záchvat a utíkala za ním. Kdosi říká, že od ní dostal dvě děla, ale neví se to jistě.

Za chvíli se zase objevila když jsme byli nahoře v baru. Asi nás hledala. Upřeně jsme sledovali mravence na zemi, aby nás nepoznala. Nějaký týpek jí zahradil cestu a skoro ji shodil ze schodů.

Když jsme konečně vyšli ven z hospody, asi jsem byl chvilku mimo, protože se probudím a mluvím s Teefem:
-„Hej kámo, ty si vůl, ten loket mě uplně bolí, to mám snad naražené.“
-„Cože? A co sem ti udělal?“, ptám se.
Teef byl asi taky mimo, protože mi odpověděl: „Já sem se tě myslím chtěl na na něco zeptat, tak sem do tebe drkl a tys mě srazil na zem…“
-„Ale hovno, vždyť já vůbec nejsem agresivní.“
-„Takže si tu bolest v ruce vymýšlím?“
-„Tys do mě musel něco valit kámo, jinak bych ti to určitě neudělal.“

Fakt si vůbec na nic takového nepamatuju. Přesouváme se za rožek. Zas mám okno a pak se peru s Bušťou. Podařilo se mu podkopnout mi nohy, ale držím ho pevně a padáme oba dva, flašky to snad přežily. Dostal jsem se nahoru a omylem jsem ho bouchl loktem do oka, což jsem vůbec neměl v plánu, já totiž vůbec nejsem agresivní. Pak se nějak dostal nahoru on a napřahoval ruku. Na omyl to nevypadalo. Ruku mu chytil Porky a tak jsme to ukončili.

Všiml jsem si, že nemám klobouk. Už to zase začíná. Vždycky něco ztratím. Přemýšlím jak bude vypadat můj nový klobouk, ale nechci se smířit se ztrátou toho starého a dobrých deset minut chodím v předklonu po celém náměstí. Nikde nic. Vrátil jsem se k ostatním a po chvíli jsem si všiml, že mám klobouk zase na hlavě. Myslím, že ho měl celou dobu Teef. To mám asi za tu ruku.

Obchůzkou kolem okna s hamburgrama míříme na Remix. Šel jsem s Fishem první abysme omrkli situaci. Na předposledním schodku zakopávám a padám přes vyhazovače dovnitř. Ten mi doporučuje abych už radši šel zpátky. Odvětil jsem, že dovnitř se mi stejně nechce.

Tak jdem zas pryč, dneska už podruhé. Je nás už jenom sedm, protože Porky se někde ztratil a volá nám, ale my mu buď nejsme schopní vysvětlit kde sme nebo on to není schopný pochopit. Bušťa ho naviguje:
„No kde bysme byli? Tady sme, u toho parčíku, jo?… Jdem si tam sednout… Tady, jak projíždí ten autobus!“

Nikdy bych nevěřil, že nás fakt našel. Dali jsme dalšího prda a jdem směrem k divadlu. Po cestě nacházíme dalšího kamaráda – povalený odpadkový koš! Je to nádherný válec, takže jsme si s ním začli kopat jaksi automaticky. Všem nám to narazilo nárty, ale nemůžem s tím přestat.

Přestali jsme s tím. Kolem projíždí policejní auto. Jdem se podívat do Sunakashi, protože už jsme na kaši. Být na kaši však nestačí, je totiž nutné zaplatit ještě kilo pade k tomu. To mě přesvědčilo, jdu pryč. Fish tam chce zoufale jít:
„No tak borci, já vím že jste hopeři, že se vám nelíbí třeba to techno, co hráli na Remixu, ale tady, tady je to jiné, tady máš electro a hauzík. Poďte se bavit co? Pohodička, electro a hauzík.“
To mě nepřesvědčilo, poněvadž jsem nevzdělanec a nevidím žádný rozdíl mezi technem, electrem a housem. Jdeme pryč, už vůbec nevím kam.

02:52    Ha. Jsme na nádraží. Držím v ruce pomačkaný rohlík, který jsem si přibalil do batůžku, abych ho vytáhl až mi bude nejhůř. Ale není mi tak špatně. Dávám si poslední cigáro a Red Bulla k tomu. Fish s Bušťou si vykládají s nějakým frajerem z Valašského Meziríčí a kupují od něho trávu.

03:18    Jdem průchodem do nádražní budovy. Cestu lemují spící bezdomovci s flaškama v ruce. Ačkoliv jsme měli v plánu jezdit po republice, koupili jsme zcela bezmyšlenkovitě jízdenku zpátky do Hodonína. Třeba to ještě stihnem na Paládko.

03:24    Odjíždíme. Vlak je celkem plný, ale když jsme se dvou Japonek zeptali, jestli mají v kupé volno, sbalily se a vypadly. Tomu říkám respekt. Pijem Metaxu s Red Bullem. Fish s Bušťou ukazují svůj úlovek: za stodvacet korun půllitrovou sklenku plnou šišek. Taky jsem měl investovat.

Cestu si vůbec nepamatuju, asi jsme spali. Kdyby v Břeclavi nebyla konečná, bůhví kde bysme skončili. Je něco po čtvrté a vlak do Hodonína jede 6:39. Dopili jsme co jsme měli a usnuli. Všichni předváděli spací kamasútru, ale největší akrobat byl asi Kuba. Jednou jsme ho našli jak spí vestoje, podruhé usnul za chůze.

0638    Nějak se nám všem podařilo dostat se do vlaku. Okamžitě jsme vytuhli. Přišel průvodčí:
    -„Tak, vaše lístky pánové…“
Někdo ukázal na mě:
-„On má lístek.“
    -„Jo, máme lístek.“, odpověděl jsem opileckým hlasem a pokračoval ve spaní.
    -„Ale já bych ho potřeboval vidět.“
    -„Jo, jo, máme ho.“
Fish mě začal fackovat, aby mě probral:
-„Dej mu ten lístek, ty debile!“
Posadil jsem se, vykulil jsem oči a s výrazem náhlého osvícení jsem pronesl:
-„Jó, náš lístek?!“
Vytáhl jsem peněženku, svalil se zpátky do sedadla a řekl:
-„Tady to máš kámo.“
-„Dobrý kámo, já jsem Lukáš.“, řekl průvodčí, čímž nás úplně odzbrojil.
Já jsem si zatím nevšiml, že místo lístku mávám s dvoukilem, ale Fish mě na to upozornil:
-„Co děláš, ty pičo?!“
Jakoby na omluvu jsem otevřel peněženku a začal vytahovat drobné. Průvodčí ztrácel trpělivost:
-„Mám vám ten lístek vytisknout?“
-„Ne, my ho máme.“
-„Jo, máme ho.“, přidal jsem se.
Jelikož já jsem toho nebyl schopný, vzal mi Fish peněženku a vyřešil to za mě. Já už jsem mezitím zase spal.

06:52    Vystoupili jsme z vlaku. Obhlídl jsem nádraží:
    -„Já bych jel teďka tam, na Přerov, to se dostanem domů.“, řekl jsem a ukazoval na směrovou tabuli.
    -„Kam bys jezdil ty vole, dyť sme v Hodoníně! Je sedm ráno.“
Rozhlídl jsem se kolem sebe a musel jsem mu dát za pravdu:
-„Cože? My sme fakt v Gédu? Jak jsme to dokázali? No tý vole! Že jsme trefili tu stanici, co? Sme fakt dobří, borci!“
-„No Mateo, myslím, že ty bys tu stanici ani netrefil…“

Jdeme domů.

---