10. Konečně o té Montezumě / 11. Papouškárium

10. Konečně o té Montezumě
Kdysi to bývala rybářská osada, a co si budeme nalhávat, dodnes je to spíše taková obydlená zatáčka v džungli. Dokonalé ztělesnění sloganu “tady chcípl pes”. Ovšem pozor – pes s rodokmenem.

8.  Pohádková vesnice / 9.  Montezuma

8. Pohádková vesnice
Do severního okraje zátoky se zakusuje delta toku Rio Panica. Ovšem název je zcela zavádějící a kpanice zde rozhodně není důvod. Na levém břehu řeky se rozkládá hlava mečouna, na pravém pak vesnička Pochote, jejíž ospalí obyvatelé jako by denně prožívalipohádku O šípkové Růžence.

7. Konečně o té zahradě

7. Konečně o té zahradě
„Proč se tísníte v bazénu, když pár kroků odsud máte pláž a moře bez lidí. “
„Cože, moře. Jaké moře.

1. Kostarika

1. Kostarika
Pokud člověk cedí krev pro svého zaměstnavatele na úkor soukromého života, je pravděpodobné, že se u něj časem projeví vyčerpanost hraničící s vyhořením. Bolševická masáž „matkou pokroku“ a pohádky o tom, kterak práce šlechtí člověka a nejsou bez ní koláče, dnes už na proletáře neplatí. Dlouhodobý stres a vysoké pracovní nasazení na lidskou psychiku působí veskrze zhoubně, a co si budeme nalhávat, ona i pohodová práce a ledabylé výkony můžou časem zaměstnance unavit.

36. Camara de Lobos

36. Câmara de Lobos
Co dělá roduvěrný Madeiřan, když se zešeří a ochladí. Jde na ponchu. A kde dělají široko daleko nejlepší ponchu.

32. Levada do Risco / Casa do Rabaçal / 33. Fanal podruhé

32. Levada do Risco / Casa do Rabaçal
Hlavní turistický nápor zdá se vrcholí. Právě dorazil celý zájezd německých seniorů, který okamžitě zabírá celý vodopád i s přítoky. Abychom mohli pokračovat k levadě do Risco, musíme se vracet po původní cestě, dokud se neobjeví zkratka, vedoucí do Rabaçalu.

31. Levada das 25 Fontes

31. Levada das 25 Fontes
Když už jednou jste na Madeiře, určitě se nevyhnete návštěvě dvou legendárních levad, a to k vodopádu Ricso a 25 pramenům. Jedná se o povinnou trasu každého výletníka bez ohledu na věk, zdravotní způsobilost a sexuální orientaci.
„Žádné obavy, přátelé, nejen že tyto levady s přehledem zvládají starci o holích a maminky s kočárky, navíc se už na začátku vtipně vyhneme značnému převýšení, protože tím kopcem, co je před námi, projdeme skrz.

29. Miradouro do Véu da Noiva / 30. Porto Moniz

29. Miradouro do Véu da Noiva
Po kafi nás Decio veze k jednomu z nejúchvatnějších vyhlídkových bodů na Madeiře, kterým je Miradouro do Véu da Noiva. V překladu to znamená Závoj nevěsty, nejspíš proto, že voda padající z výšky připomíná rozevlátý hedvábný závoj. Vlastně by se tak mohl jmenovat jakýkoliv vodopád, ale místním patriotům to raději nebudeme říkat, že, nakonec do muzea Cristiana Ronalda se také málokdo odváží jít v dresu Lionela Messiho.

27. Ribeira da Janela / 28. Seixal

27. Ribeira da Janela
Opouštíme dušičkové počasí náhorní plošiny Fanalu a míříme na pobřeží. Ne, že by pod kopcem bylo vyloženě slunečno. Nebo snad teplo.

26. Fanal

26. Fanal
Madeira nabízí marnotratně pestrou a fotogenickou přírodu vhodnou k lehkým i náročnějším výletům, nekonfliktní a bezpečné prostředí, slušnou turistickou infrastrukturu, konstantní teploty, studené moře, silné větry, husté mlhy a ustavičné deště. Pokud jste v souvislosti s Madeirou slyšeli o Ostrovu věčného jara, Zelené perle nebo Ráji květin, vnímejte tyto superlativy pouze jako reklamní slogany turistických katalogů. Popravdě se jedná spíše o Ostrov věčného nečasu, Zelené peklo a Ráj pylových alergií.

25. BBQ

25. BBQ
Se soumrakem se všichni scházíme u krbu s grilem. Respektive všichni muži. Dámy se nalévají vínem a štěbetají v obýváku.

V mlžných deštinách Madeiry

1. Letiště CR7
Přistáváme na ostrově, který je proslulý jedním z nejzábavnějších letišť světa. Přinejmenším v Evropě obsazuje madeirský aeroport, v těsném závěsu za letištěm gibraltarským, druhé místo v soutěži o nejnebezpečnější přistávací dráhu. Místo pro runway je totiž zčásti vydlabáno ve skále, zčásti umístěno na náspu a téměř celá jedna třetina nejistě balancuje na vysokých pylonech nad mořem, kde silný vítr vytváří agresivní turbulence.

20. Pura Vida

20. Pura Vida
Jak můžeme vidět na mapách, Kostarika není nikterak rozlehlou zemí. Vzdušnou čarou je to do všech jejích koutů směšně blízko a tak si člověk doma naivně plánuje, že v pohodě stihne během čtrnácti dní navštívit všech osmadvacet národních parků a většinu pláží na obou pobřežích. Ovšem když si pak ověří na vlastní oči georeliéf krajiny a na vlastní zadek stav silnic, je na místě nucen plán takřka homeopaticky naředit.

19. Konečně o té večeři

19. Konečně o té večeři
Odpoledne nastává příliv. Pláž mizí pod vodou, ale široká cesta zrovna vybízí k odbočení do pralesa. Žena si libuje, že tak přátelský a příjemný prales ještě neviděla.

18. Večeře v El Rancho

18. Večeře v El Rancho
„Pojďte sem, rychle, podívejte se támhle. Strážce parku ukázal prstem vysoko nad hlavu a téměř šeptem pomalu slabikoval: Tam, jak vyčnívá zporostu ten vysoký strom, tento ne, ten vzdálenější, tak napravo vkoruně, kde se dvojí ta silná větev, vidíte ji. Tak na ní prý viděli minulý týden lenochoda.

17. Konečně o tom ostrově

17. Konečně o tom ostrově
Kostarika je jedinou zemí Latinské Ameriky, která je řazena na seznam dvaadvaceti vyspělých světových demokracií. Jde o jeden z mnoha primátů, kterými se tato země pyšní. Dalšími jsou například vřešťan pláštíkový, malpa kapucínská, kotul rudohřbetý nebo chápan středoamerický, indiány nazývaný „mono araňa“, tedy pavoučí opice.

16. Ostrov pavoučích opic

16. Ostrov pavoučích opic
Milovníky archeologie, historie, etnografie a etnického umění v Kostarice neomylně poznáte podle zachmuřených čel a okousaných nehtů. Nepočetné artefakty původních kultur conquistadoři zlikvidovali opravdu svědomitě. Vzhledem k pozdějšímu rozčarování španělské koruny z chudoby zdejšího kraje a z ní pramenící investiční ostýchavosti se z koloniálních dob mnoho historických skvostů také nedochovalo.

15. Zip-Line

15. Zip-Line
Ať už projíždíte poloostrovem Nicoya kterýmkoli směrem, pokaždé jde o nejhorší jízdu ve vašem životě. To, čemu tady říkají cesty, mnohdy připomíná vyschlé koryto řeky a v období dešťů tudy řeka obvykle také teče. Projet pár kilometrů kamenitými kolejemi, výmoly, jámami a hrboly trvá celou věčnost.

14. Cesta ke kakau

14. Cesta ke kakau
S dopravními značkami, především scedulemi snázvy obcí, si Kostaričané starosti nedělají. Je dost dobře možné, že některé vesnice ani název nemají. V Kostarice nejsou ani adresy domů a bytů takové, jak je známe u nás.

13. Slovensko střední Ameriky

13. Slovensko střední Ameriky
Kostarika, která dosahuje zhruba rozlohy Slovenska, se honosí největší biodiverzitou na celém světě. Na nepatrném (bratři Slováci prominou) území se nachází krátery sopek plné lávy, tropické pralesy plné zvěře, mlžné pralesy plné mlhy, rozlehlé pastviny plné dobytka, divoké řeky plné krokodýlů a mezi dvěma oceány plnými ryb se hrdě tyčí Gerlachovský štít Kostariky – hora Cerro Chirripó s 3820 metry nad mořem, ze které při dobré viditelnosti údajně dohlédnete na Pacifik i Atlantik. Dobrou viditelnost ovšem nepamatují ani nejstarší obyvatelé.

12. Řekou a pralesem

12. Řekou a pralesem
Krocení ovšem není můj případ. Ještě jsem neslyšel, že by nějakého Moraváka dokázala zastavit cedule s nápisem, kterému nerozumí. Chci samozřejmě vidět divokou zvěř přímo v panenské přírodě, k čemuž se výborně hodí pralesní houštiny, toky řek, mokřady a jezera.

BALKAN TRIP

Režie: Jiří Slečka
Hrají: Martina Qweetko Procházková, Michal Václavek, Jiří Slečka, Pavel Rosypal, Michaela Slečková
Slavnostní premiéra filmu 8. září 2023 v kině Metropol.
www. balkantrip.

6. Hotel v rajské zahradě

6. Hotel v rajské zahradě
Poloostrov Nicoya, zvláště jeho jižní konec, ano, ten, na kterém zrovna teď jsme, je jednou z mála kostarických pobřežních lokalit, které ještě nezasáhl masový turistický průmysl. Návštěvníky, nepočítám-li ojedinělý zájezd bodrých Moraváků, tvoří povětšinou kostarické rodiny s dětmi toužící po klidu panenské přírody, kostaričtí studenti toužící po bujaré zábavě mimo dohled rodičů a zahraniční batůžkáři toužící po starých dobrých časech hippie kultury. V podstatě jde o natolik odlehlé, zaostalé a bohem zapomenuté místo, že i samotní Kostaričané je považují za prdel světa.

4. Kohout k snídani / 5. Konečně o té snídani

4. Kohout k snídani
Kostarika vyniká nesmírně rozmanitou historií, geografií, faunou a flórou, nicméně nesmírně střídmou kuchyní. Tradiční kostarické pokrmy jsou často popisovány jako lehké, jemné a venkovsky prosté, což ve skutečnosti znamená mdlé, fádní a zoufale jednotvárné.
Základ každého jídla tvoří rýže, fazole, rýže smíchaná s fazolemi nebo fazole smíchané srýží.

2. Nicoya / 3. Barceló

2. Nicoya
V práci jsou spokojení, že jedu do Ameriky, protože budou mít chvilku klid, ale ohleduplně se neradují zcela naplno, jenom diplomaticky předstírají závist. To se jim to závidí, když se můžou doma válet na kanapi, zatímco já se budu celou věčnost mačkat s hromadou jiných rekreantů v neútulných dopravních prostředcích. A nejen mačkat.

35. Cabo Girao

35. Cabo Girão
„So what haven't you seen yet. Co jste ještě neviděli,“ dumá nahlas šofér Decio, přičemž zběsile kroutí volantem zdolávaje stoupavé serpentiny. Za chvilku šibalsky pozdvihuje obočí a ptá se: „Netrpíte někdo závratěmi.

34. Curral das Freiras

34. Curral das Freiras
Krásných míst je na Madeiře nespočet. Nejproslulejším z nich je bezesporu Údolí jeptišek v samém srdci ostrova. Návštěva této pamětihodnosti vám umožní obdivovat krásu zdejší drsné přírody z terasy restaurace a ochutnávat při tom vyhlášené kulinářské speciality z jedlých kaštanů, ovšem je zde jeden problém.

Čtení v Olomouci

Přátelé moji virtuální,
jistě se mnou budete souhlasit, že pořádat autorské čtení vsoučasné době není dobrým nápadem. Dnes, kdy jsou analfabeti sdostatek uspokojeni televizí, multikiny a velkými barevnými obrázky vtisku, a to už se na předčítání mnoho negramotů nepřihrne, aby se konečně dozvěděli, co v těch knihách vlastně je; co na nich ti vzdělanci mají.
Navzdory tomu bych vás rád pozval na křest mého značně přenošeného literárního dítěte, povídkové knihy Tajemné kosočtverce vobilí. Nechci nic slibovat, ale ono i autorské čtení může být nakonec groteskně zábavným podnikem; především pro diváky a posluchače.

23. Ponta do Pargo / 24. Farol

23. Ponta do Pargo
Cesta z Vilas Felicidade Rocha až na mys Ponta do Pargo trvá automobilem slabých sedm minut. Pěšky už jdeme dvě a půl hodiny, a to ještě nejsme ani u majáku. Vesnička má v současnosti zhruba tisíc stálých obyvatel a trpí vleklou odlehlostí.

21. Vilas Felicidade Rocha / 22. Levada Nova da Calheta

21. Vilas Felicidade Rocha
V oblasti Ponta do Pargo jsou hluboké lesy, široké pastviny a zemědělská půda. Protéká tudy několik potoků a levad. Po většinu roku je zde božský, mnohdy až otravně jednotvárný klid.

19. Casa de Chá do Faial / 20. Santana

19. Casa de Chá do Faial
Kafe sice zahřeje, ale nenasytí, a tak se spouštíme dolů do údolí, kde je dle úsudku pana šoféra úžasná restaurace v ještě úžasnějším rustikálním prostředí a s naprosto nejúžasnější nabídkou jídel a vín v celém širém okolí. Logicky vzato musí mít pravdu, protože v celém širém okolí jsou jenom hluboké lesy, příkré skály a nebezpečné cesty.
Řidič se jmenuje Decio a bez přestání něco mele.

17. O levadách a tak / 18. Caldeirao Verde

17. O levadách a tak
Kdesi daleko ve vodách Atlantiku působí Madeira trochu jako zjevení. Sopečný ostrov má jen něco okolo padesáti kilometrů na délku a dvaceti na šířku. Co nezískal na rozloze, vynahrazuje si hornatostí.

15. Ponta de Sao Lourenço / 16. Porto da Cruz

15. Ponta de São Lourenço
Ponta de São Lourenço tvoří úplně nejvíc nejvýchodnější část Madeiry. Takový asi sedm kilometrů dlouhý a v nejužším místě pouhých deset metrů široký protáhlý a zahnutý ocásek, o který se dramaticky tříští mořské vlny. Na kamenná plátna jeho útesů promítá hravá příroda padesát odstínů hnědi.

13. Večeře / 14. Bolo de Mel

13. Večeře
Když na Madeiru padne šero, prudké svahy hlavního města ostrova se rozzáří tisíci světly a Funchal připomíná rozevřený vějíř posetý drahokamy. Je čas povečeřet. Bez zájmu míjíme luxusní obytné čtvrti, honosné usedlosti se zahradami, nákupní centra, parky, katedrály, dokonce i dvě fotbalová hřiště, když tu nám v ústrety zablyští křišťálový zámek – skleněné průčelí úplně prázdné restaurace.

11. Poncha / 12. La Santa María de la Inmaculada Concepción

11. Poncha
Městem Funchal protékají tři říčky, pramenící v horách. Jejich toky však byly důvtipně svedeny do krytých regulačních kanálů, aby nehyzdily novou betonovou výstavbu. Beton najdete všude.

9. Espada / 10. Blandy's

9. Espada
Trasa sáňkařské dráhy končí zhruba v polovině kopce ve čtvrti Livramento. Zpět do centra se lze dopravit přistavenými taxíky, autobusem nebo procházkou po svých. Třetí varianta je zdarma, a jelikož je to z kopečka a s výhledy, nečekaně brzy kráčíme ulicí Rua da Conceição po náměstíčku, které krášlí Správní a daňový soud města Funchalu, a venkovní zahrádka restaurace Sabores.

7. Monte / 8. Carreiros

7. Monte
Naštěstí k luxusní příměstské čtvrti Monte, situované vysoko nad centrem, vede od roku 2000 moderní lanovka. Teleférico do Funchal impozantní délkou 3 173 metrů překonává převýšení 560 metrů. Jedna příjemně vzrušující jízda nízko nad střechami domů s nádhernými výhledy na město a jeho okolí uběhne za krátkých 15 minut.

5. Parque de Santa Catarina / 6. Mercado dos Lavradores

5. Parque de Santa Catarina
Ani v parku svaté Kateřiny přímo nad funchalským přístavem si fenyklu neužijete. Nikde jinde však neuvidíte v takovém množství kvést strelície, orchideje, magnolie, hortenzie, lilie, azalky, kalokvěty, kamélie, aloe a mnoho dalších nepůvodních rostlin, stromů a keřů. Skrz roští rododendronů je krásný výhled na přístav a hotel Pestana CR7 s muzeem Cristiana Ronalda.

3. GuestHouse Vila Lusitania / 4. Fenykl

3. GuestHouse Vila Lusitania
Madeiru najdete v Atlantském oceánu. Leží blíže k Africe než k Evropě, přesto je součástí Portugalska a tudíž i Evropské Unie. S tím se pojí mnohé benefity.

1. Letiště CR7 / 2. Ostrov dřeva

1. Letiště CR7
Přistáváme na ostrově, který je proslulý jedním z nejzábavnějších letišť světa. Přinejmenším v Evropě obsazuje madeirský aeroport, v těsném závěsu za letištěm gibraltarským, druhé místo v soutěži o nejnebezpečnější přistávací dráhu. Místo pro runway je totiž zčásti vydlabáno ve skále, zčásti umístěno na náspu a téměř celá jedna třetina nejistě balancuje na vysokých pylonech nad mořem, kde silný vítr vytváří agresivní turbulence.

Yucatán aneb „My vám nerozumíme.“

1. Přílet (Letiště Praha, Letiště Paříž, Letiště Cancún, Hotel Reef, Restaurace, Pokoj)
2. Carmenina pláž (Pláže Playa del Carmen, La Quinta Avenida, Periferie, Obchody)
3. Vústech studny (Uayma, Hacienda Selva Maya, Chichén Itzá, El Castillo, El Caracol, Cenote Sagrado)

Odlet

11. Odlet
Balíme
Už je to tady. Finále. Závěr.

V láhvi

10. V láhvi
Pivo
Vnaší domovině najdeme přízvisko mexický téměř u jakéhokoliv produktu, který je pálivý či obsahuje kukuřici a fazole. Za mexickou bývá považována dokonce i placka skuřecím masem vobrázkovém menu typického českého podniku, jakým je čínská restaurace vedená Vietnamcem, ve které vaří Ukrajinec, původně vyučený hodinářem. Ano, tak daleko lze zajít vparodování kulinářských tradic Mexika, které jsou od roku 2010 zapsány vseznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Trocha toho adrenalinu

9. Trocha toho adrenalinu
Funpark Xcaret
K pravidelnému odpolednímu brífinku u plážového baru přichází delegát Jakub s nabídkou dvou různých fakultativních výletů na zítřek. Po krátké prezentaci nechává všechny zhruba dvě tři Tequily přemýšlet, pro kterou variantu se rozhodnou. Přibližně se šestou Tequilou dochází k rozkolu a dříve konzistentní kolektiv se štěpí na dvě frakce.

Ostrov žen

8. Ostrov žen
Isla Mujeres
Středoamerický Yucatán je z jedné strany omýván vodami Karibiku, z druhé pak vodami Mexického zálivu. Netoliko obdivovatelé dávných civilizací, leč i milci vyhřátého písku, šumícího příboje a tajemných oceánských hlubin si proto přijdou na své. A komu je i toho málo, podnikne výpravu lodí k některému z okolních ostrovů.

Na talíři

7. Na talíři
Jídlo
Pro Mexičany neexistuje žádné jídlo, které by se nedalo vylepšit špetkou soli a kapkou limetky. A nakonec, proč to tajit, vlastně ani žádný nápoj. Nechcete-li se provinit proti bontónu, prostě ještě před konzumací vše posypte solí a vymačkejte do toho limetu.

Město Zeď

6. Město Zeď
Tulum
První zmínky o tomto městě se váží k roku 1518, kdy kolem zdejších břehů proplouvala první výprava španělských turistů vedená Juanem de Grijalvou. Posádka byla přímo fascinována majákem, shlížejícím z útesu nad mořem, pestře barevnými budovami, majestátními paláci, strážními věžemi a robustními hradbami. Proto také přístavní město, díky své orientaci k východu slunce lyricky pojmenované Zama, tedy Svítání, později překřtili na Tulum, což je označení pro zeď, ohradu či val.

Místo želvy

5. Místo želvy
Akumal
„Usmívejte se. A teď vyskočte. Zamávejte.

Jiný kraj, jiný mrav

4. Jiný kraj, jiný mrav
Kraj
Spojené státy mexické, složené zjedenatřiceti států, jsou natolik různorodou federací, že se o ní dá říct naprosto cokoli a pokaždé to bude pravda. Jen hrdí obyvatelé Yucatánu, ať už indiáni, nebo potomci bohatých plantážníků neradi slyší, když se o jejich zemi hovoří jako o Mexiku. Rozhodnutí vstoupit do svazu mexických států dodnes hodnotí jako zásadní historický přehmat, na který jenom doplácejí, protože „majú svoje špecifiká“.

V ústech studny

3. V ústech studny
Uayma
Uayma je město s 2300 obyvateli ležící v centru poloostrova Yucatán. V koloniálních dobách byla Uayma hlavní zastávkou na El Camino Real (Královské cestě) mezi Méridou a Valladolidem, dnes je jednou ze zastávek na Gringo trailu, jak je trefně označován řetěz obvyklých míst navštěvovaných převahou nemexických obdivovatelů mexické historie. Žádný potomek Mayů by sem jako turista dobrovolně nezavítal, přesto že je Uayma nazývána klidným letoviskem.

Carmenina pláž

2. Carmenina pláž
Pláže Playa del Carmen
Turistické letovisko, vzdálené od Cancúnu asi padesát kilometrů směrem na jih, bylo původně rybářskou osadou, jež v posledních letech nevídaně rozkošatěla. Ještě před dvaceti roky ji nejčastěji navštěvovali svobodomyslní američtí hippies, kteří proklamovali volnost, lásku a nezávislost na majetku, bydlíce v chatrčích z palmových listů přímo na pláži. Nescházela jim elektřina, teplá voda, splachovací toalety ani labutě na postelích, dovedně poskládané z ručníků.

Yucatán aneb „My vám nerozumíme.“

1. Přílet
Letiště Praha
Přijíždíme do matičky zlaté stověžaté, jejíž zhýčkaní obyvatelé kromě všeho ostatního mají i letiště, a jsme nadmíru spokojeni, jelikož terminály jsou téměř pusté. Nepobíhají zde hordy zmatených Číňanů, nevříská tu banda nezvedených harantů a nepočetný personál ukrývá své znuděné tváře za respirátory. Idylka pastorální.

Na Maledivy!

1) Na Maledivy.
2) Bez Tonicu, prosím
3) Na speedboatu
4) Kdy už tam budem.

Konzerva

Počkat, já si vzpomenu, bylo to něco jako zavařovací, nebo piksloidní… Konzervativní. To je ten výraz, který hledám. Ano, jsem do jisté míry konzervativní. Proto se mi oškliví všeliké ty novoty, výstřelky a modernosti.

Minigolf pod hrází

Je řada vědecky podložených neúčinných návodů, jak se zbavit stresu – od meditace v kanceláři přes různé dechové techniky, jógu, speciální omalovánky až po konzumaci antistresových superpotravin. Připouštím, že za pokus to jistě stojí, nejlepší řešení je ale snazší, než se zdá – zasportovat si v přírodě. Cestu divokou přírodou mezi šumícími velikány, kvetoucími keři a trsy lučních květin v žádném případě nemůže nahradit procházka přeplněným supermarketem, mezi regály s polohrubou moukou, vadnoucím pórkem a kuřecími řízky v akci. Stejně, jako se vůni rostoucích křemenáčů jen stěží vyrovná odér plísně z klimatizace.

Pesto

Zrovna teď, v rozpuku jara, přijela nečekaně na návštěvu naše téměř již dospělá dcera Linda. Celá říčná vleče do kuchyně nákupní tašku plnou medvědího česneku. Odhadem tak pět kilo.
„Našly jsme s kámoškou místo, kde toho rostou celé lány.

Čili chilli

Na vaření jakéhokoliv jídla je nejlepší ochutnávání, o tom není pochyb. Výjimku ovšem tvoří vaření chilli omáčky. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Zrovna včera jsem z letošní úrody papriček Habanero, Bhut Jolokia, Trinidad Moruga Scorpion a nemnoha dalších surovin připravil jeden takový epikurejský skvost.

Teambuilding na Chlumu

Přichází březen. Ona toužebně očekávaná část roku, v níž archanděl zimy Gabriel ustupuje archandělu jara Rafaelovi, lidé odkládají čepice, šály, hubertusy a o překot se hrnou do lůna přírody zahnat zimní splíny, deprese a společnou procházkou posílit upadajícího kolektivního ducha. Ovšem ráz pondělního rána nezavdával mnoho důvodů k optimismu. Neblahé předpovědi počasí, ponuré výjevy za okny a bezútěšné zprávy o sněhové kalamitě na mnohé spolupracovníky zapůsobily jako krájená cibule.

Teambuilding v Mutěnicích

„Čekáme u stadionu, jak jsme se domluvili,“ telefonuje už trošku denervovaná vedoucí zájezdu panu vinaři.
„To já čekám u stadionu. Vás nikde nevidím,“ rmoutí se majitel sklepa.
„No my vás taky ne.

Na ryby s bubnem / Domů, do Prahy…

18) Na ryby s bubnem
Pronájem celého soukromého ostrova Ithaafushi stojí 80 tisíc dolarů na noc, tedy více než 1,7 milionu korun. Postačí-li vám bydlení ve vodní vilce ve Four Seasons resortu s all inclusive a dopravou hydroplánem, počítejte s půl milionem za týden. Nečekaně levným případem rekreace na Maledivách je pak ubytování v backpackers hostelu na lokálním přelidněném ostrově Maafushi, kde půl ostrova zabírá skládka a vězení, zatímco na druhé půlce se mezi odpadky a rozestavěnými hotely tísní stovky baťůžkářů.
Ostrov Dhigurah je, zdá se, hezkým kompromisem mezi těmito dvěma extrémy.

Kraviny / Snídaně přes palubu

16) Kraviny
Donedávna neměli turisté ponětí, jak se žije skutečným Maledivanům. Selanka luxusních resortů byla v příkrém rozporu s nuzným životem skutečných obyvatel ráje. Díky nové vládní regulaci z roku 2010, umožňující otevření penzionů na obydlených ostrovech, mají cestovatelé jedinečnou šanci vidět maledivský modus vivendi v podobě, kterou zatím ještě masová turistika nezničila. Život zde plyne pomalým tempem.

Vetešníkův krám / Hlavně opatrně

14) Vetešníkův krám
Zdá se, že živý turista vesnicí už dlouho neprošel, neboť z okolních domů bázlivě vykukují obyvatelé, aby si nás prohlédli. Dokonce se otevírají i dveře obchodu se smíšeným zbožím, kam, jak už víme, turisté nesmí. Navzdory tomu, že jsme v Asii, nevybíhá z krámu majitel a netahá nás dovnitř za rukáv. Obchůdek vybavením i sortimentem připomíná samoobsluhu mého mládí, ve které však zákazníky nevítá usměvavá Anička Holubová za pultem, ale obezřelý Mustafa Ibrahim přede dveřmi.

Ďábel z hlubin / Island Buzz Café

12) Ďábel z hlubin
Ráno stíháme rychlou snídani a přesně v osm vycházíme před hotel na hlavní ulici, kde má čekat odvoz do přístavu. Navzdory domluvě nicméně vsouladu smístními zvyklostmi tam přesně vosm nikdo není, proto nasazujeme úsměv typu „škoda, že jsem se nevsadil“ a jdeme těch pár set metrů pěšky. Vpřístavu nás vítá zástupce potápěčského centra Go Divers, tváří se překvapeně, ukazuje na hodinky, pak kamsi do dálky a nakonec na betonový sokl stíněný palmou na kterém se ledabyle rozvaluje. Chápeme, že člun ještě nedorazil a děláme si pohodlí, stejně jako domorodec.

Žralok! / Zamlžená historie

10) Žralok.
Švýcarka je včinech odvážná, nicméně verbálně plachá. Navíc hovoří pouze jakousi dolomitskou ladinštinou. Všichni tři se na sebe chvilku zdvořile usmíváme, pak i my smanželkou odhazujeme zábrany, přebytečné šatstvo a noříme se do chlácholivých vod Indického oceánu.

Džungle jako zahrádka / Pralesní mešita

8) Džungle jako zahrádka
Nejen skotačením ve vlnách živ je člověk, proto odpoledne vyrážíme na dobrodružnou expedici do spárů nelítostné divočiny, pokrývající neobydlenou část ostrova. Podle mých výpočtů by mělo prodírání houštím a prosekávání liánami zabrat možná dvě a půl, možná i jednu hodinu. Přijde na to, jak rychle budeme prchat před dravými šelmami. Už po několika minutách pohodlné chůze pečlivě udržovanou pěšinou vinoucí se středem palmového hájku poznáváme, že nejkrvelačnějším dravcem v celé džungli je suchozemský krab, který naopak prchá před námi.

Vychází i michelinská / Koupací dress code

6) Vychází i michelinská
Úředním, oficiálním a běžně používaným jazykem na Maledivách je divehi neboli divéhština. Psaná podoba divéhštiny se nazývá thaana, obsahuje 24 podivných znaků, které Evropan od sebe nerozezná, a píše se zprava do leva. Na poslech zní, jako by mluvčí hovořil pouze citoslovci. Dlužno přiznat, že místní se s vámi snaží domluvit angličtinou, kterou se učili ve škole, ovšem s tak děsivým přízvukem, že je nakonec jedno, jestli jim nerozumíte anglicky nebo maledivsky.

Kdy už tam budem? / Tři hvězdičky

4) Kdy už tam budem.
Rychloloď divoce skáče po neklidné hladině a cesta připomíná nácvik na zemětřesení. Když už jsme do sytosti promočení, vyfoukaní, pohoupaní a děti začínají klást první otázky „Kdy už tam budem. “ objevuje se na obzoru dlouhý pruh pevniny, jejíž širší konec zdobí svěží zeleň, zatímco protilehlý se pozvolna dlouží v úzký písečný ostroh ustupující do zpěněných vln.

Na speedboatu

3) Na speedboatu
Letištní personál nám digitálním teploměrem měří teplotu a na imigračním si k pasu žádají QR kód příjezdového formuláře s PCR testem. Jen co popadneme kufry, už nás pan Mustafa nahání k check-inu na vnitrostátní linky, odkud po dvacetiminutovém letu máme dosáhnout ostrova Maamigili. Z okna malého turbovrtulového letadla pozorujeme hlubokou modř Indického oceánu posypanou pápěřím obláčků, pod kterými zčasu na čas prosvitne něco, co připomíná kultivace plísní v Petriho miskách. Konečně - korálové atoly.

Bez Tonicu, prosím

2) Bez Tonicu, prosím
Přestup v Doha probíhá hladce a pohodově. Rozlehlému terminálu dominuje obří zlatý medvěd a nad námi sviští vlaky, které přepravují cestující k nástupním branám. Informační tabule přetékají množstvím odletů, letištní halou korzují davy lidí, a kdyby obchody, kavárny a salonky měly švy, tak vnich praskají. Zmocňuje se nás pocit, že nejen vGlobusu, ale i ve světě je svět ještě v pořádku.

Na Maledivy!

1) Na Maledivy.
Naši rodinu lze jen stěží počítat mezi perpetuální rebely. Navenek jsme environmentálně ukáznění, uhlíkově téměř nevystopovatelní a přiměřeně loajální ke škodolibým vrtochům vládních institucí. Sdílíme však s manželkou jistý sentiment stran cestování, objevování a poznávání vzdálených zemí.

Nepřisedavý typ

Vloni jsem se poprvé zúčastnil tradičního firemního teambuildingu neboli tmelení kolektivu vzahradní hospůdce „U koziček“. Dostavil jsem se pravda snepatrným zpožděním. Klobásy vudírně pukaly žárem, kapela hrála už šestý kousek a všechna místa byla beznadějně obsazena. Pouze u stolu snápisem REZERVÉ PRO VEDENÍ seděl pan ředitel, slečna sekretářka, jeden postarší člen představenstva a zrovna si knim troufale přisedal můj kolega zkanceláře.

Trio Plus

Jsou umělci, a není jich málo, kteří svojí tvorbou apelují především na šlechetnost a dobrotivost publika. Jejich produkce bývají zvláštním způsobem žebroty, při které není nutno vzbuzovat soucit; vzdor tomu se však při výkonu tváří natolik truchlivě, že jim člověk tu špetku potlesku prostě nemůže odepřít. Kumštýře to pak naplňuje falešnou sebedůvěrou potřebnou k páchání dalších kulturních zhůvěřilostí.
Pohlédneme-li tímto způsobem na hudební ochotníky, najímané na hasičské plesy, taneční zábavy a firemní večírky, tito povětšinou publikum tyranizují nepřesvědčivou imitací nepřesvědčivých výkonů kapel z druhé poloviny minulého století.

Přes prsty

Komedie / Sportovní
Česko, 2019, 101 min
Režie: Petr Kolečko
Scénář: Petr Kolečko

Život a dílo hudebního skladatele Zdeňka Všetičky

Pomineme-li léta žákovská a učednická, ve kterých se příliš nelišil od Mozarta, Bacha, Beethovena a jiných průměrných studentů umění, skutečné ostruhy získal až jako nájemný interpret pokleslých žánrů u německo-rakouské kapely, hrající na amerických výletních lodích pro ruské pasažéry. Poté, co nesmazatelně otiskl svoji stopu vrozbouřených vodách Atlantiku, mohl s úspěchem přenést své kulturně sado-masochistické zkušenosti na pevninu.
Skladatel na uměleckém nebi září od počátku druhé poloviny minulého století. Již za svého života se stává jedním z největších evropských tvůrců a interpretů barokní a renesanční hudby pro basu a buben, dnes degradované do tanečního stylu Bass & Drum.

Do svítání

Do svítání
Dokumentární road movie o strašidelných místech v Česku.
19. 6. 2021, 20:30 – FunPark Galerie Šantovka, Olomouc
Patříte k lidem, kteří by za žádných okolností neprošli večer kolem hřbitova.

No vidíš!

Stejně tak jako jiné ženy také ta moje z času na čas pojme myšlenku, že náš dle mého názoru dostatečně krásný domov je nutno učinit ještě krásnějším. Mnohé jiné by stačilo, kdybych konečně pověsil do ložnice ten ošklivý obraz po tetičce z Krumsína, nebo vyměnil už příliš úsporně svítící úspornou žárovku v předsíni. Ne tak té mojí.
Před několika lety si umanula, že nebude dokonale šťastná a nejspíš se už do smrti neusměje, pokud teplo našeho fiktivního rodinného krbu nepočne sálat z krbu opravdového, který si postavíme.

Mazurek 06:16

„Obávám se, že budu muset odjet, Watsone,“ řekl Holmes, když jsme vúterý ráno zasedli společně ke snídani. „Odjet. A kam. “ „Do Bohemie.

Cesta na Cejlon

Přílet
25. 4. 2019
„Srí Lanka v plamenech. Peklo pekelné, hrůza hrůzoucí, apokalypsa apokalypsoucí.

Balijské cestoviny

1) Candidasa
Candidasa (vyslovujte Chandi-dasa) je ospalé městečko na jihovýchodním pobřeží ostrova Bali. Kjeho dominantám patří chrám bohyně plodnosti Hariti, kalný rybník plný lotosů a přejetá kočka u směnárny stak neuvěřitelně skvělým kurzem indonéské rupie vůči euru, že neodoláváme a jdeme si rovnou vyměnit něco peněz. Pan směnárník se dlouho mazlí snabízenými eurobankovkami, hladí je, rovná skrčené rožky, prohlíží papír proti světlu, prosvěcuje speciální UV lampičkou, pokouší se nehtem vydloubnout ochranný proužek a do omrzení se baví tím, jak se nepatrným pootočením mění hologram na medailonu ze speciální folie. Ve chvíli, kdy i jemu samotnému to začíná být trapné a seznává, že eura už nejspíš pravější nebudou, začíná pomalu a neochotně sázet na pult rupie, následkem čehož se zevropských nuzot proměňujeme v balijské milionáře a jdeme se ubytovat.

Odlet

Jediné mezinárodní srílanské letiště se kupodivu nenachází v Colombu, nýbrž v městečku Negombo, přesněji na jeho předměstí zvaném Katunayake. Už na příjezdové cestě upozorňuje vojenský check-point, že jsme pod přísným dohledem. Každý pasažér je zkontrolován, každé vozidlo prohlédnuto i zespoda pomocí zrcátka a svítilny na tyči. Do haly aeroportu procházíme detekčním rámem a stojíme několik front.

Galle

Ve středu moderního města Galle leží stará holandská čtvrť, známá jako Fort. Je obehnána masivními městskými hradbami, aby nic neproniklo dovnitř bez kontroly. Dokonce i vlně tsunami se to vroce 2004 podařilo jen zčásti. Fort se nachází na Seznamu světového dědictví UNESCO, což v praxi znamená, že se reklamní poutače napíší latinkou a všechny hotely v okolí ztrojnásobí ceny.

Mirissa

Po jedenácti dnech strávených aktivní turistikou nastal nejvyšší čas pobýt chvíli na jednom místě a oddávat se zahálce. Nejlépe na pláži. Našim cílem je věhlasná baťůžkářská vesnice Mirissa, pročež měníme příjemně suché a teplotně snesitelné podnebí centrální vysočiny za horké, vlhké a lepkavé klima pobřeží Indického oceánu. Dopravní chaos je i na místní poměry obzvlášť hustý a navzdory překvapivě kvalitní vozovce průměrná rychlost nepřekračuje dvacítku.

Návštěva domorodé vesnice – Anura Village Tour

Vdůsledku neobvyklosti levostranného provozu ustavičně zapomínáme na opačné umístění dveří mikrobusu a k velkému pobavení řidiče se domáháme vstupu zpravé strany. Vposlední době už to vlastně děláme naschvál. Je to jeho jediná radost. Místní doprava je totiž neskutečný masakr.

Zahrada koření / Hedvábný butik

Zahrada koření – Spice Garden
Srí Lanka je jedna obrovská botanická zahrada. Kudy chodíme, tudy žasneme. Proč tedy chvíli nežasnout na jedné z četných farem, které usilovně podporují renomé Srí Lanky coby ostrova koření.
„Vstupné, prohlídka s výkladem, prezentace bylin a produktů, které se z nich vyrábí, dokonce masáž těmito balzámy, to vše je u nás úplně zdarma,“ prohlašuje s vážnou tváří reprezentant podniku a je trošku nesvůj, že jeho expozé v nás vyvolává salvy smíchu.

Řezbářská dílna / Klenotnictví

Řezbářská dílna – Wood Carving Workshop
Tak, jak v barvířské dílně pracovaly výhradně ženy, řezbářská manufaktura je naopak doménou mužů.
„Tropické dřeviny jsou velmi tvrdé a mají jasnější a výraznější barvy než evropské stromy,“ poklepává snědý mužík mozolnatým kloubem na rozličné vzorky exotických dřev, ze kterých okolo sedící umělci vpotu tváře dobývají plastiky i reliéfy. Royal ebony, teak, mahagon, toona calantas, red wood, sapan wood, milla, sapu a další podivné názvy nám procházejí jedním uchem tam, druhým ven. Pan mistr ovšem zná své Pappenheimské a šibalsky pomrkává na znuděné dámy, protože má v záloze eskamotérský trik.

Pasti / Batika

Pasti
Každý srílanský obchodník ctí jedno zásadní pravidlo – čím majetněji zákazník vypadá, tím je zboží dražší. Ceny zůstávají na minimu, pokud krám navštíví pěšky místní občan zanedbaného zevnějšku, znalý skutečné hodnoty tovaru a obdařený vrozenou vyjednávací schopností. Vokamžiku, kdy zluxusního auta vystoupí tlustý očkovaný běloch svýrazem jelimana ve značkovém outfitu, který když jde, tak šustí bankovkami, okamžitě se na cenovkách posouvá desetinná čárka o jeden až dva řády vpravo.
Bedekry doporučují při nakupování nenechat na sobě znát, že se vám něco líbí, a už vůbec ne, že vám to i za lichvářsky nadsazenou cenu připadá levné.

Rice & Curry II

Když průvodce Rushaan poznal, že neprahneme po stolování v mondénních restauracích ani stravě v podobě kebabu, palačinek, pizzy, hamburgerů a jiných globalizovaných turistických laskomin, naopak, že se toužíme seznámit s autentickými jídly na autentických místech, přilnul k nám natolik, až to chvílemi vypadá, že nás chce adoptovat. Kde je to jen možné, formuje nás v roduvěrné Srílančany. Ani neskrývaná družnost místního řidiče není na závadu. Jednak máme domácího průvodce znalého lokálních reálií, jednak zpohledu pouličních businessmanů jsme už uvázli ve spárech jiného domorodce a tak dotírají na bělochy bez eskorty.

Rice & Curry I

Ministerstvo zdravotnictví České republiky obezřetně radí po celou dobu pobytu na Srí Lance brát antimalarika. Dále doporučuje očkování proti tyfu, tetanu, záškrtu, dětské obrně, spalničkám, meningitidě, japonské encefalitidě, hepatitidě typu A i B, vzteklině, neštovicím, choleře a žluté zimnici. Rovněž varuje před žaludečními problémy po přechodu na místní stravu. Plná aklimatizace vyžaduje zhruba dva týdny, takže prakticky celou dovolenou strávíte aklimatizováním.

Lipton´s Seat

Haputale je malá vesnička položená vysoko v horách a celé její okolí, kam až oko dohlédne, by se dalo popsat jedním slovem – zahrádka. Nekonečný oceán čaje. Pečlivě udržované čajovníkové keře, které z dálky připomínají přerostlé borůvčí, v pravidelných řadách běží do všech směrů, jako vrstevnice obtékají každý kopec a v kaskádách spadají do hlubokých údolí. Přestože mnohé z čajovníků plodí už přes sto let a mohly by vyrůst ve statné velikány, jsou řezem udržovány zhruba ve výšce pupku průměrné tamilské ženy, aby z nich česačky mohly uštipovat mladé vrchní lístky bez zbytečné námahy.

Ella

Město Ella proslulo zejména tím, že je cílem alternativních dobrodruhů, batůžkářů a jiných vagabundů, kteří se nemyjí, neholí, působí přírodně, stravují se racionálně, myslí pozitivně, chovají se mravně, jednají čestně, vyzařují duchovní energii a stále nemohou najít smysl svých mizerných životů. Hlavní silnici lemují hotýlky, obchůdky a blikající neony lákají kolemjdoucí do restaurací a barů. Protože jsme však najedení, odpočatí, lační dobrodružství a zbývá ještě pár hodin světla, chystáme se pokořit některý ze zdejších mytických pahorků.
Adam´s Peak je pokládán za nejposvátnější vrch ostrova.

Nanu Oya

Nejsem si jistý, zda je vhodnější výraz bohužel, nebo bohudík, tak či tak je srílanská železnice zakonzervována ve stavu, v jakém ji roku 1948 opustili Britové. Vlaky jsou staré, pomalé, zpožděné a přeplněné. Podobně, jako už stovky let ve společnosti spolehlivě funguje kastovní systém, funguje i na železnici důmyslný tabletový signalizační systém Edwarda Tyera zroku 1874. Proč zavádět jakési elektronické radiové a digitální novoty, že.

Ramboda Oya Ihala Ella

Údolí kolem řeky Panna Oya je plné vzrostlých ebenů, teaků, skořicovníků, chlebovníků, fíkovníků, palem, bambusů i jiného exotického roští, čímž poskytuje jedinečný obraz vrchoviny tak, jak vypadala před zavedením monokultury čaje. V recepci hotelu Thuruliya Lodge visí plakát s obrázkem právě takové rurální idyly, které navíc dominuje úchvatný vodopád. Z textu v jazyce sinhálském se našinec sice nic nedozví, protože vypadá jako stádo žížal stižených epileptickým záchvatem, nicméně anglická mutace praví, že se jedná o vodopád Ramboda Oya Ihala Ella, který jest jedenáctým nejvyšším na ostrově, ježto se řítí do hlubin z výšky 358 stop, potažmo 109 metrů. Podle toho, čím měříte.

Nuwara Eliya - Některé sociálně ekologické aspekty plantážnictví

V horské oblasti kolem města Nuwara Eliya (čti Njurailíja) v jednom kuse prší, a jestli neprší, buď před chvílí pršelo, nebo za chvíli pršet bude. V každém případě mlha je tu pořád, proto britským uchvatitelům region tolik připomínal jejich domovinu. Vybudovali zde golfové hřiště, dostihovou dráhu, park královny Victorie, kde je možné hrát cricket a badminton, a také umělé jezero Gregory, na kterém lze plachtit a veslovat. Stromy v centru byly s příkladnou pečlivostí zality do betonu, jelikož beton je známkou vkusu a prosperity.

Dambulla

Cestou z Kandy do geografického středu Srí Lanky, kde lze obdivovat klenot sinhálského buddhismu – dambullské jeskynní chrámy, nemůžete minout město Matale. Z nedostatku jiných lákadel se toto nudné hnízdo prezentuje jako významné centrum tradičních srílanských řemeslných výrobků, pravdou však je, že hlavní a vlastně jedinou atrakcí města je bizarní chrám Sri Muthumariamman Tvevasthanam. Už nádvoří připomíná svéráznou repliku Disneylandu a stavba samotná vypadá jako vozová hradba, sestavená z pouťových střelnic. Dominantou tohoto chrámu je pětapadesát metrů vysoká věž umístěná nad hlavní severní bránou, ozdobená tisíci osmi sochami naivisticky vytesaných a kýčovitě barevných hinduistických božstev.

Kandy

Druhé největší město Srí Lanky, Kandy, je téměř povinnou zastávkou při putování po ostrově. Uvítá vás smog a kouř výfukových plynů, troubení tuk tuků, hlahol prodejců a pach odpadků jako ve většině velkých srílanských měst. Jelikož je zde ale všechno, na co oko pohlédne, mimořádně posvátné, ohromně éterické, nevídaně duchovní a zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, veškeré ceny jsou pro turisty mnohonásobně vyšší než v jiných lokalitách.
Název Kandy pochází ze sinhálského výrazu „kande uda rata“, což v překladu znamená „město v horách“, a srílanští horáci jsou na to patřičně hrdí.

Sigiriya

Jednou z tradičních pamětihodností Srí Lanky, Lví skála Sigiriya, je magická hora vyrůstající uprostřed centrálních plání ostrova a každý správný dobrodruh by si raději uhryzal nohu, než by si její návštěvu nechal ujít. Podle některých teorií byla Sigiriya od pátého století centrem království Kassapa s palácem postaveným na vrcholu kolmé skály, podle jiných byla mahájánským a théravádským buddhistickým klášterem, který používali mniši jako horskou poustevnu. Je možné zaslechnout i zvěsti, že se na kopci ukrýval palác neřesti, ve kterém si král užíval nevázaných sexuálních radovánek.
Celí natěšení přijíždíme k turistickému středisku, kde je velké parkoviště, malé muzeum, záchody, občerstvení a šílené horko.

Wilpattu Campsite

Jakkoli je totemovým symbolem Sinhálců lev, za ikonické zvíře Srí Lanky je tradičně vydáván slon. Kdoví proč. V zájmu zachování pravdy je třeba přiznat, že nejčastěji zde potkáte krávy, psy, opice, vrány a komáry. Snad jen s výjimkou návštěvy ZOO nebo některého z národních parků.

Negombo

Negombo je rozlehlé město nabízející všechny vábivé atrakce rozlehlých měst. Poskytuje kolony taxíků, řady tuk-tuků, zástupy otravných trhovců, předražené restaurace evropského stylu, luxusní bary a hlučné diskotéky, pokud má komu. Dále od středu města nacházíme množství chatrných obchůdků nalepených těsně na sebe, na ulicích spoustu psů, sem tam krávu a odpadky. Odpadkové koše tu neznají.

Cesta na Cejlon

25. 4. 2019
„Srí Lanka v plamenech. Peklo pekelné, hrůza hrůzoucí, apokalypsa apokalypsoucí.

Černohorské pohledy

LetadloČernohorci všechny choroby léčí rakijí. Užívají ji vnitřně i zevně. Prakticky celé pobřeží je lemováno lékárnami. Letadlo roluje na start.

Balijské cestoviny 12) Sanur

12) Sanur
„Tak co si užijeme poslední den pobytu. “ vyzvídá opatrně průvodce Mirek, „návštěvu chrámu nebo koupání v moři. “ Všichni si uvědomujeme, že by bylo dost nerozumné jet na Bali a vrátit se domů bílí, a tak, Šiva nám odpusť, volba padá logicky na plavání.
Plážové letovisko Sanur je vlastně taková Kuta pro důchodce.

Balijské cestoviny 11) Bali ze sedadla skútru

11) Bali ze sedadla skútru
Ani sebekomplikovanější dopravní situace na těch nejhorších komunikacích v Evropě vás nepřipraví na to, co zažijete na balijských silnicích. Už první pohled vás přesvědčí, že silnice je místem, kde o život přijdete snáze než kdekoli jinde. A což teprve druhý pohled.
Žádného Balijce by ve snu nenapadlo jít někam pěšky.

Balijské cestoviny 10) Chuť Bali

10) Chuť Bali
V majoritně muslimské Indonésii pouze Balijci vynikají hinduismem a vlídnou blahosklonností k vrtochům západních cestovatelů. A tak pro uspokojení globálních tužeb návštěvníků odstavili vše lokální a původní balijské na vedlejší kolej. Nabídky se teď točí kolem přepychových hotelů, luxusních restaurací, butiků, cestovních kanceláří, směnáren, masážních salónů, kýčovitých suvenýrů, napodobenin značkového oblečení, padělků hodinek, imitací šperků a vůbec všeho, co koupíte u vietnamských trhovců i doma. Jako cizinec můžete pít alkohol, můžete jíst vepřové i hovězí, můžete si obléknout i svléknout co vás jen napadne.

Balijské cestoviny 9) Ubud

9) Ubud
Městečko Ubud ve vnitrozemí ostrova Bali proslavil film Jíst, meditovat, milovat, v němž hlavní hrdinka překoná mnohé útrapy, všeliká protivenství a v okamžiku, kdy ani ona ani citově pohnuté divačky s tím už celkem nepočítají, nalezne konečně cestu k sobě samé, duševní klid, rovnováhu a lásku, anžto jest obec domovem nevídaného počtu významných intelektuálů, tradičních umělců a duchovních učitelů.
Přestože Ubud na první pohled vypadá jako malé město, ve skutečnosti jej tvoří čtrnáct vesnic. Až do roku 1930 byl nenápadným, bezvýznamným, rurálně idylickým a turisty nedotčeným zapadákovem. A kdo by něco takového nechtěl vidět, že.

Balijské cestoviny 8) Balijci jsou věřící

8) Balijci jsou věřící
Tradiční hinduistická víra značně ovlivňuje veškerý život na ostrově. Svátků mají víc než pracovních dní, bohů víc než obyvatel a chrámů víc než obytných budov. Hinduistické chrámy najdete všude. V terasách rýžových polí, na hřbitovech, uprostřed lesů, v jeskyních, na tržnicích, na plážích, ve městech i v každé vesnici.

Balijské cestoviny 7) Balijské mrzutosti

7) Balijské mrzutosti
V období dešťů prší. Ne v jednom kuse, jak si my Evropané představujeme, zato vydatně. Po dešti mnohé silnice nahradí potoky, řeky a peřeje. Kromě běžných pouličních odpadků proud odnáší i předměty, které plavou a zvířata, která neplavou.

Balijské cestoviny 6) Durian

6) Durian
„Toužíte zapůsobit na své okolí. Chcete kolem sebe vytvořit efektní auru. Potřebujete si zajistit místo vpřeplněném autobusu. Kupte si náš durian.

Balijské cestoviny 5) Na túru k Baturu

5) Na túru k Baturu
Přijde i o dovolené taková chvíle, že lidé, byvše přesyceni obžerstvím, zahálkou a předstíranou gymnastikou zvanou jóga (při které jsem dvakrát málem a jednou skutečně usnul) pozvednou se ke skutečnému sportovnímu výkonu. V případě mém a ostatních pěti dobrodružnic padla volba na náročnou cyklo-túru, při které prověříme fyzickou kondici v horském terénu sopky Batur. Přesněji řečeno na kopec nás vyveze klimatizovaný mikrobus, ve vesnici, kde má řidičův švagr úplně náhodou půjčovnu kol, nasedneme na bicykly a prakticky bez jediného šlápnutí do pedálů pojedeme dolů přes pomerančové sady, rýžová pole, palmové aleje a malebné vesnice, v nichž spatříme skutečný život, jak jej lidé žijí, až do domu pana průvodce, kde nám jeho rodina vystrojí opulentní hostinu. Při troše štěstí tak budeme moci zažít jedinečnou atmosféru míst, která s narůstajícím počtem turistů mizí.

Balijské cestoviny 4) Balijci jedí rýži

4) Balijci jedí rýži
Hodně rýže. Prakticky denně k snídani, k obědu i k večeři pojídají smaženou rýži, pečenou rýži, sladké rýžové koláčky, slané rýžové koláčky, rýžové koláčky v banánových listech, placky z lepivé rýže, pudink z černé rýže, čaj z hnědé rýže a poté si dopřejí ještě trochu vařené rýže; na chuť. Uvážím-li, že běžný Evropan rýži za jídlo vlastně ani nepovažuje, nanejvýše za přílohu, děsil jsem se toho, co se dočtu v jídelním lístku našeho hotelu. A nevěřili byste, bylo tam i jídlo.

Balijské cestoviny 3) Sidemen

3) Sidemen
V jednom z údolí balijské vysočiny poblíž vesnice Sidemen ve svěží tropické zahradě mezi rýžovými poli pod ochranou bájné hory Agung leží vilový hotel v balijském stylu zvaný Subak Tabola Villa. Resort je navržen tak, že každý pavilon má své malé jezírko s barevnými rybičkami a je diskrétně ukrytý v džungloidním porostu. Obytné budovy spojují úzké kamenné chodníčky s recepcí, restaurací, bazénem, tělocvičnou, hotelovým chrámem a rozlehlou zahradou, na které se ekologicky pěstuje většina zeleniny a ovoce pro místní kuchyni. Celý areál je pedantsky udržovaný, sterilně čistý a kýčovitě krásný.

Balijské cestoviny 2) Potápění

2) Potápění
Candidasa a nedaleké skalní ostrovy Gili Mimpang, Gili Tepekong a Gili Biaha, jsou dle tištěných průvodců vynikajícími místy pro potápění a šnorchlování. Voda bohatá na živiny dává růst překrásným korálům a láká udivující množství mořských živočichů: korálové ryby, nahožábré plže, mořské koníky, obří želvy, elegantní manty, krvežíznivé žraloky a fascinující mola mola – měsíčníky svítivé.
Neznalý triků cestovních kanceláří, podlehl jsem lákavým obrázkům v brožurce a také přemlouvání skupiny nadšených spolucestovatelek. Ty slibovaly báječné odpoledne na lodi, svěží vítr v plachtoví, úchvatné pohledy na pobřeží a nezapomenutelné zážitky pod mořskou hladinou.

Balijské cestoviny 1) Candidasa

Balijské cestoviny
1) Candidasa
Candidasa (vyslovujte Chandi-dasa) je ospalé městečko na jihovýchodním pobřeží ostrova Bali. Kjeho dominantám patří chrám bohyně plodnosti Hariti, kalný rybník plný lotosů a přejetá kočka u směnárny stak neuvěřitelně skvělým kurzem indonéské rupie vůči euru, že neodoláváme a jdeme si rovnou vyměnit něco peněz. Pan směnárník se dlouho mazlí snabízenými eurobankovkami, hladí je, rovná skrčené rožky, prohlíží papír proti světlu, prosvěcuje speciální UV lampičkou, pokouší se nehtem vydloubnout ochranný proužek a do omrzení se baví tím, jak se nepatrným pootočením mění hologram na medailonu ze speciální folie. Ve chvíli, kdy i jemu samotnému to začíná být trapné a seznává, že eura už nejspíš pravější nebudou, začíná pomalu a neochotně sázet na pult rupie, následkem čehož se zevropských nuzot proměňujeme v balijské milionáře a jdeme se ubytovat.

Mlýn na mumie

„Slečno, dovolte, abych se představil. Leopold Durman, policejní komisař. Ničeho se nebojte, doprovodím vás domů. “
„To je od vás zcela kavalírské, pane komisaři.

Doprava

Dopravní předpisy si Černohorští řidiči vykládají poněkud svérázně. Plná čára a zákaz předjíždění signalizují - předjížděj opatrně. Svítí-li na semaforu červená, znamená to - před vjezdem do křižovatky zatrub. Cedule zákaz vjezdu zase doporučuje řidiči před vjezdem nepatrně zpomalit.

Tara

„Mám pro tebe jednu vzrušující zprávu, ale řeknu ti ji radši až ráno, protože bys určitě neusnul, já tě znám,“ oznámila mi ohleduplně manželka a ulehla.
A měla pravdu. Když jsem zní po dlouhých minutách soustředěného psychického nátlaku vymámil, že nám zaplatila fakultativní výlet do divokých pustých hor, spojený se sjezdem vodního toku běsnícího rozervanou skalní roklí na raftech, opravdu jsem neusnul.
Kaňon řeky Tary, který se zařezává do kopců na hranici Černé Hory s Bosnou a Hercegovinou, je jedním z nejhlubších vEvropě.

Nudapláž

Pláž, náležící ke komplexu Zlatna obala, byla opravdu jen pro skalní příznivce opalování a koupání. Pro takové, kteří brzy ráno přijdou a večer odejdou. Kdo přišel později, deku si už nerozložil. Už od pohledu počet návštěvníků asi pětinásobně přesahoval její kapacitu a bylo nám předem jasné, že si nikam nesedneme.

Taxi

Po hodině a čtyřiceti minutách marného čekání na autobus, což nám i na balkánské poměry přišlo poněkud dlouho, přilomozil k zastávce stroj, jehož vzhled jen stěží dovoloval nazvat jej automobilem. Volantu se křečovitě držel muž vyšňořený turbanem a divokým plnovousem - dokonalý dvojník Usámy bin Ládina. Neodbytně naléhal, abychom opovrhli kolektivní dopravou a přijali jeho služby.
„Taxi.

Bar

Bar je ošklivé, betonové a do všech stran roztahané přístavní město. Nejohavnější stavbou je bezpochyby obchodní dům Robna kuća, který vypadá jako betonové UFO zčernobílých sci-fi filmů němé éry. VMontenegru jakož i po celém Balkáně se staví zvláštní metodou – celý dům včetně střechy se odlije z betonu, jako proslulé bunkry vnašem pohraničí. Mnohým stavbám koukají z rovné střechy armovací železa, aby mohlo být případně přistavěno další patro.

Boty

Zajímalo by mne, kdo šíří nesmyslné zprávy o balkánských bazarech, které jsou rájem pouze pro milovníky koženkové obuvi a laciných imitací značkových oděvů. Už jenom ochutnávky ovoce, zeleniny, nakládaných oliv, ajvarů a marmelád, všech těch sýrů, kajmaků, pršutů a domácích chlebů zasytí i takového obžeru, jakým jsem já. A to nemluvím o tradiční rukodělné výrobě užitého umění, které u nás doma jen tak neuvidíte. Například překrásně vytepaný měděný destilační přístroj, včetně topeniště, epruvety a vodou chlazeného šnekového chladiče k dostání za necelých dvě stě eur, by nadchl srdce nejednoho našeho ovocnáře.

Jídelna

Ne každý gurmán dokáže zaplesat nad nabídkou provizorního stánku, zahaleného štiplavým dýmem z dřevěného uhlí a přepáleného tuku, v němž zpocený trhan umolousanou rukou hňácá půlkilové koule mletého masa do podoby placek, načež tyto zkušeně obrací po ohni tak, aby se staly zvenčí křupavě opečenou, uvnitř však měkkou a šťavnatou manou nebeskou. Zvláště pak bázlivci, kteří se zdráhají odvrhnout hygienické předsudky evropsko-unijní legislativy a zůstávají, co se stravy týče, odkázáni na nabídku jediné hotelové jídelny.
Zavděčit se takovým hostům nebylo nikdy lehké. Nejčastěji si stěžovali na to, že jídlo měli velmi kořeněné, fádní a bez chuti, příliš exotické, stejné jako ve školní jídelně, moc horké, skoro studené, málo ryb, mnoho ryb a hlavně - každý den stejné.

Hotel

„Jak milá pozornost,“ libovala si učitelka z Brna, „nečekala jsem, že rozvaliny starého města, které zničili ustupující Turci roku 1878, si budeme moci prohlédnout už cestou z letiště. “
„Ale kde,“ vyváděl kantorku z omylu delegát cestovní agentury, „tohle je hotelový komplex Zlatna obala. Tady budete bydlet. “
Kolonie bungalovů ze všeho nejvíc připomínala jakýsi druh tábora.

Sluha dvou pánů

„Moravské divadlo v Olomouci se už řadu let vychloubá nebývalým úspěchem proslulé komedie italského dramatika Carla Goldoniho Sluha dvou pánů, a já, múzoplachý lenivec, celou tu dobu sedím doma za pecí, namísto toho, abych vyrazil do svatostánku Thálie závidět umělcům talent,“ postesknuv si mocně šel jsem do sebe a poté do divadla.
Očekával jsem humorný příběh založený na postavě sluhy, jenž se nechá zaměstnat dvěma pány, kteří o sobě navzájem nevědí. Jelikož je nemožné být fyzicky na dvou místech zároveň, je nucený se z ošemetných situací vylhat. Čím víc si však vymýšlí, tím více se do svých lží zamotává a nakonec se sám pro lásku k ženě prozradí.

Letiště

Letadlo roluje na start. Podivné šimrání vžaludku. Motory burácí. Drncání ustává a aeroplán se odlepuje od dráhy.

Evangelium podle Květoně

Předposlední večeře
„Chlapi, dneska mně to kázání vysloveně nešlo. O zázracích ani nemluvě. Ten chromej stařec mi tam ne a ne začít běhat jako za mlada. A to jsem se fakt snažil.

Resuscitace

„Páni, to jsou panorámata. A ta výška, to je žrádlo. Ale tlačí to. Doufám, že se do těch tří hodin udržím,“ překontroloval prorok provazy, které poutaly jeho ruce kpříčnému břevnu.

Velký předstírač

„Ave Cassie Longine. Vedeme ti nějakou práci. Tady máš rozsudek, evidenční formulář, výrobní příkaz, úkolový list, technologický postup a tuhle nám podškrábni dodací list. “
„Na ja.

Proces

„Jdou sem, voni samozvanej kazateli,“ uhodil Kaifáš autoritativně na zatčeného. „Donesly se nám stížnosti, že porušujou veškerý zákony, včetně těch přírodních. “
„Zákony. Jsou od té dobroty a řeknou který.

Vrtochy

Moje žena má vrtochy. Ano, jistě namítnete, že každá žena má svoje vrtochy, o tom se není třeba rozepisovat, ale rozmary té mojí jsou vyššího, řekl bych spirituálního rázu. Její záliba kupodivu nepovstává ze sníženého prahu příčetnosti. Dělá to především proto, aby mně, nevěřícímu Květoňovi a zapřisáhlému ezoskeptikovi dokázala, že jsou ještě jiné věci mezi nebem a zemí, než kupříkladu oběšenec.

Caveman - Open-air one man show

Když slyším, že jeden herec dokáže hodinu a půl udržet vbdělém stavu tři sta diváků, navíc že se budou smát od začátku do konce, až jim potečou slzy, vzbuzuje to ve mně oprávněnou nedůvěru. Dokáže člověk brečet smíchy devadesát minut vkuse. Jakýkoli člověk. Začněme tedy od Adama, vnašem případě vlastně od pračlověka.

Terapie nakloněné postele

Šokující návod na obnovu zdraví.
Lékaři tuto metodu nenávidí.
Přísně utajovaný objev amerických vědců zoboru medicíny pronikl na veřejnost. Konečně je zdraví dostupné každému.

Miláček

Inscenace hry Guy de Maupassanta Miláček vpodání Městského divadla Kladno ukázala, že i regionální scéna se může pokusit o špičkový umělecký projekt a dokázat pravdivost okřídleného rčení, že „i smalým Kašpárkem se dá hrát velké divadlo. “ Zvláště když uvážíme, že k nastudování hry skutečně došlo v prostoru určeném pro loutkové divadlo. Škoda, že se to tak úplně nepovedlo.
Okázale kreativní využití skromné scény (Iva Němcová) a bizarních rekvizit samotnému ději mnoho neprospělo.

Mramorová bábovka

Schopnost péct bábovku patří už od sedmnáctého století kzákladním dovednostem ženy, hned vedle umění prát, žehlit, vychovávat děti a opravovat drobné domácí spotřebiče. Už jen zaslechnutí libozvučného slova bábovka u řady znás vzbuzuje gastronomicky nemravné představy a spouští reflexivní produkci slin na úrovni sedmého stupně Pavlovovy škály. Mnozí si vybavíme elegantně tvarovaný moučník s lehýnkou závějí cukru na povrchu, jak jsme jej vídali ve filmech sOldřichem Novým, jiní zase vůni vanilky a kakaa, jež se linula zmramorovaného řezu, když jej maminka vneděli podávala kodpolednímu čaji. Dokonce i vzpomínka na „africkou“ bábovku mojí tchýně, kterou i po značném okrájení musela ještě máčet vrumu a šest minut cukrovat, aby na talíři co nejméně připomínala briketu, ve mně probouzí nostalgii.

Žena za volantem

Moje žena je vášnivou automobilistkou. Jezdí s vervou anadšením, o tom nemůže být sporu. Řidičkou je opravdu výtečnou. Jedním dechem je však dlužno dodat, že za volantem má i své vrtochy.

Účet uzdravuje

„Jen si vzpomeňte na dovolenou třeba vŘecku. Všem je nám tam dobře, jejich jídla milujeme a po zbytek roku se nám po nich stýská,“ nechal se nedávno slyšet svérázný kuchař a restauratér Pohlreich vrozhovoru pro server Idnes. cz.
Popravdě, při vzpomínce na dovolenou vŘecku se mi ze všeho nejméně stýská po jídle.

Sklerotici

Mám kamaráda, říkejme mu třeba Jarda, protože tak se skutečně jmenuje, který je na rozdíl ode mě extrovertem. Řečený Jarda oplývá vlastností, jež bývá považována za typicky ženskou, ergo mluví rychleji, než uvažuje. Ano, ten typ člověka, který zjistí, co si myslel, až zdoslechu.
Teď, co jsme již oba ve věku, kdy bychom měli listovat katalogy ortopedických pomůcek, sledovat akční ceny náhrobků a nechat se okrádat prodejci zázračných kastrolů, spobavením zjišťuji, že Jardova mentálně-vokální distance se začíná povážlivě zvětšovat.

Lucie

Na koncertu Lucie
říkám - co to kruci je
to je teda síla
mor na vás a cholera

Na Kima

Já mám účes „na Kima“
bratr už ho taky má
hezký pohled na Korejce
podobné jak vejci vejce

Sommelier

„Pane vrchní, ten karbanátek chutná jak shnilé medvědí hovno. “
„V tom vám nemohu dát za pravdu. Shnilé medvědí hovno se vyznačuje poněkud nasládlejší taninovou chutí, je v jádru zemitě kořenité sintenzivním buketem sirovodíku, podbarveným jemnými alkalickými tóny. To vše je doprovázeno svěží kyselinkou s harmonickým dlouhým závěrem.

Za málo peněz...

„Tady máš dvacku a teď tu moji – Když se u nás chlapi poperou. “
„Jaj, pánko velkomožný, toto je cimbál. To néni jukebox. “.

Překlep

„Ty vole, fakt vté pozvánce psali, že zpěvák musí být snowman. “.

Dobrá rada

„Pane vrchní, ta flákota se nedá ukrojit. “
„Maso je vpořádku. Zkuste si nůž přibrousit o knedlík. “.

Co pijete?

„Já piju jenom Mysliveckou, protože jsem myslivec. “
„Nuž, ja pijem iba vodu, lebo som vodič. “.

Velikonoční

Tento způsob Velikonoc zdá se mi poněkud nešťastným.

Prostenal

„Poradím ti - vsaď na Prostenal. “
„Pozdě. Už jsem vsadil na Gutalax. “.

Optimista

Beze slov.

Porucha

„Co je to za divný zápach, Herberte. “
„Obávám se, drahá, že se nám posralo auto. “.

Afrodieta

„Hele, Umbembe, proč ty vlastně nejíš hlavy. “
„Šaman mi nařídil bezlebkovou dietu. “.

Taková drobná nepříjemnost

„Pane vrchní, vtom guláši jsem měl kousek syrového masa. “
„Omlouvám se, náš kuchař má lepru. “.

Povzdech svatého Josefa

Chovám děcko vnáručí
jenže nemám páru čí
komu bude říkat tatí
to vědí jen všichni svatí

Jak se zbavit much za pomoci slimáků

Stane se, že neodkladně potřebujeme zlikvidovat větší množství plžů a hmyzu současně. Mnohý zahradník a pěstitel by podlehl beznaději a hledal spásu v chemii, nevěda, že existuje snadný, veskrze ekologický způsob jak zabít slimáky i mouchy prakticky jednou ranou.
Za tento vynález mi bylo uděleno čestné uznání v našem zahrádkářském klubu Krteček a rád se s vámi o něj podělím. A jako vždy zcela nezištně.

Jak zatočit s krtkem

Krtek obecný (Talpa europea) je menší, černavě zbarvený, zákonem chráněný, zgastronomického pohledu nevýznamný živočich. Buduje podzemní chodby, ve kterých žije a loví potravu, přičemž na povrchu tvoří charakteristické hliněné hromádky. Dle mínění milců přírody a kreslených seriálů se jedná o zábavného, přítulného a venkoncem užitečného tvorečka, zahrádkáři a správcové hřišť se však ve snaze přijít mu na jméno nerozpakují uchylovat ke slovníku pravicových extremistů.
Existuje řada rad, jak vypudit černou svini ze zahrady, leč žádná není stoprocentně a celoplošně účinná.

Jak se stát úspěšným

Splnil se mi sen. Teď nemám na mysli ten, co v něm chodím docela nahý po náměstí, všichni se mi pošklebují a nejvíc upatlaná zelinářka Křepelcová, od které bych nezakoupil nic, co by nešlo oloupat, dloubá do mě kostnatým prstem a prázdnou hubou se na mě od ucha k uchu dásní, já se tisknu k podstavci sochy buditele ze všech sil předstíraje, že jsem opuka, ona mi ucpe nos až lapám po dechu, otevřu oči a nade mnou se sklání manželka žehrajíc, že příšerně chrápu. Kdepak, ten ne. Splnil se mi životní sen.

Les Misérables

Les Misérables - Bídníci
Goja Music Hall
Autor původního románu: Victor Hugo
Autor hudby: Claudie-Michel Schönberg

Varovanie pred klamlivosťou reklamy

Zbytočne svoj život premárni
kto hľadá kaviár v kaviarni

Dnes má svátek Johana

Podle jedné z pranostik
Johana chce ráno styk
když však kouknu na Johanu
radši pášu samohanu

Hymna slovenskej menšiny vo Švajčiarsku

Bol raz jeden Švajčiar
notorik a fajčiar
chodil v plášti gumenom
narodil sa v Humennom

Čekání na Golgota

To místo byla malá restaurace, v níž hostinský Rešet Hamajim již na tabuli uchystal, co bylo zvykem jísti při svátku Pesach; totiž víno, chléb, beránka a čalamádu.
„Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého nového domova a mne necháte samotného,“ dal se slyšet Mistr. „ Ale chlapi, ještě než vám rozdělím misie, cítím, že je třeba naučit vás pár užitečných rituálů. Tak zaprvé - před každým jídlem si umyjete nohy.

Muž před pultem

XY - muž před pultem
XX - žena za pultem
Vedoucí - store manager
===

Nejezte hříbata!

http://www. tridistri. cz/webshop/index. php.

Afrika závěr

Heršoft, já mám z té Sahare takovy socho v gágoře, že bech snaď ani nedoplol na zem. Honem eště nalé téch trnkovéch kapek a já tě pak povim, jakó sem si o téch machometánu ořizl ostodo. Schválně - ešlepak viš, co je to medina. “
„Ovšem.

Afrika sedm

Oproti temo Tinerhir, to bele Poděbrade. To bele lázně. Ono v tem městě ani nic pořádně k viděni néni, ale kópele, zvany hammam, tam majó echt arabsky. Te sem si, to dá rozom, nemuhl nechat ojit.

Afrika šest

Plni selnéch dojmu a Tajine de foie aux épices sme se, po cestě do hotelo, take zastavile v trho, doplnit zásobe na zétřéši vélet do póště.
S téma obchodnikama si take ožeješ svy. Mosijó se furt handrkovat a do omrzeni vnocojó zaročeně nélepči, néčerstvjéši a nélevňéši zboži. Nakopováni belo hotovy martyrium, ani nevzpominat.

Afrika pět

„Marrákeš je město, kde nakópiš všecko, cos nikdá nechtěl, ale dostaneš to strašně laceno.
Nic bech za to nedal, že meze jeho névěči skvoste patři ščáva z čerstvéch pomeranču, točená zmrzlena a hotelová cimra světrákem; ale pruvodce omanotě stál za svym, že só to Saadsky hrobke, medresa a náměsti Djemaa El Fna. Tož sme se všeci, až na te vevrhele a střevni potižiste, vepravile to nádhero zvizityrovat.
Co tě bodo vekládat, hrobe só hrobe, nic veselyho.

Afrika čtyři

„No konečně. To mě zajímá, ne nějaké památky, o kterých si můžu přečíst v National Geographic. Jídlo, pití, ženy, zpěv. “
„Ja, tož teho všeckyho sem zakosel hneď kvičeró.

Afrika tři

„Ráno nás nezbodile kohóti, ale hlášeni obecniho rozhlaso. Ten móřenin z minatero vřéskal, jak kdež ho na nože beró - Alláhu Akbar, hajaja ala salát. No měl sem tě v tem momentě po hajaja, aji bez saláto. Jak je čovek rozespalé, přende mo, že ta arabská hatmatilka aji pře sebebanálňéšim sděleni vepadá, jak hlášení o brzkym konco světa.

Afrika dvě

„Králík byl vynikající, strejdo, už dlouho jsem si tak nepošmákl. “
„To néni možny, jak te mě vališ. Já jim králika každó soboto ož dobře padesátym rokem a eště sem temo na choť nepřešil. Co chceš na piti.

Afrika jedna

Našel jsem tuhle v dopisní schránce obal od čokoládové tyčinky Mars. Pak ještě nabídku výhodné finanční půjčky, mimořádně objemnou kolekci letáků lidových nákupen a taky pohlednici s velbloudem. Z Afriky. Z Afriky.

Gregerie43

1/ Čas je vlečný a tažný.
---
2/ Už to mám odbité, povídá zvoník.
---

Půlnoční

„Mámo. V ledničce už není ani kousek piva. “
„Nech pivo pivem, táto, a pojď si poslechnout televizi. Dávají tu novou písničku od Neckáře.

Vřeštěv

Zpovykán - sojčím bábení léta na kahánku prsty bran v prsti zrnění v řádcích nad ozimem čas draků Podzimkové ze čtvrtýho zase skáče pračka. Já tu megeru jednou. „Hmmm, tak ne. Ten poslední řádek tam nedám.

Dopisy do Pisy

Dopis Olze

Milá Olgo.
Všude se hovoří o tom, jak humánní, civilizované a moderní je naše vězeňství ale nevěřila bys, jak obtížné je sehnat zde dobrý doutník. Namátkou – o Cohiba Esplendidos nebo Robustos tu nezavadíš ani o státních svátcích, a to je Kuba naší spřátelenou zemí. Ani ten kaviár už není, co býval (má nízkou zrnitost a obsahuje více soli).

Dopis Ježíškovi

Nevím jak vám, ale mně Ježíšek ještě nikdy nepřinesl to, oč jsem jej žádal. Ne, že by nenosil nic, v tom se ho musím zastat. Ale, vždycky když mu napíšu, že mi má nadělit pod stromeček poslední model Ferrari, balík akcií ČEZu a o třicet let mladší manželku, pokaždé tam najdu papuče, kulicha a šálu. Buďto je Ježíšek velkým šprýmařem, nebo mi dělá schválnosti, protože nevěřím na jeho taťku.

Předposlední večeře

„Chlapi, dneska mně to kázání vysloveně nešlo. O zázracích ani nemluvě. Ten chromej stařec mi tam ne a ne začít běhat jako za mlada. A to jsem se fakt snažil.

Kritik

Rozbil báseň na atomy
ve své břitké kritice
teď si léčí hematomy
na rozbité paštice

Justiční omyl

„Pročpak jdete domů v taláru, pane kolego. Přepracován a roztržitý. “
„Ale, taková mrzutost, paní soudkyně – pomýlil jsem si strany. “
„Cože, žalobce a odpůrce.

Dnes má svátek Saskie aneb sexual hastrossment

Bez pleťové masky je
k nepoznání Saskie
večer se však s rozkoší
sexuálně hastroší

Zahradní párty

„Ať tě ani nenapadne něco odvolávat. “ doporučila mi manželka poté, co jsem jí minulou středu radostně oznámil, že rodinnou zahradní párty bude nutno zrušit, neboť soused Korbelec právě hnojí své rozsáhlé latifundie řádně odleželou chlévskou mrvou. „Koukej radši něco vymyslet,“ vedla si dále svou moje pártychtivá a banketulačná polovička, „máš na to ještě dva dny. “„Co mám podle tebe vymyslet.

Podzimní haiku

Ve zkřehlé dlani
rudý ozubený list
cirkula zpívá

Umolousaný obal

Vyletěl mi z Romaduru roma-mol
motal se a tak nabral kurs na Motol
drmolil, že má tam švagra Dr. Mola
snad doletí, než z něj bude mrtvola

KRIMINÁLKA PÍSMÁK aneb Derrick zasahuje dvje

KRIMINÁLKA PÍSMÁK aneb Derrick zasahuje

O bohatýru Čurinovi, kterak si přídomek Prilavkin vysloužil

O bohatýru Čurinovi, kterak si přídomek Prilavkin vysloužil
Bylo nebylo.
Za sedmero horami, sedmero řekami a jedním polárním kruhem ležela carokrásná země.
(Laskavý čtenář promine, že s ním hned zkraje autor polemizuje, ale výraz „carokrásná“ opravdu není překlep. Jedná se o složeninu slov „car“ a „krásnyj“, jejíž význam ztextu brzy vyplyne.

Osudová

To vodpoledne jsem si pucoval revolver a doufal, že dnes konečně zazvoní telefon. Ani nevím, kolikátej den už jsem nezavadil vo slušnej džob, ale natuty jsem byl soukromým vočkem s nejčistším kvérem v celým zpropadeným Los Angeles. Větrák na stropě líně porcoval proužek dýmu z cigára, hasnoucího v přeplněným popelníku, když se rozletěly dveře a do mý kanceláře vstoupilo nádherně vyvinutý poprsí, za hodnou chvíli následovaný dvěma nejdelšíma nohama co jsem kdy viděl. Až jsem se divil, že to všecko unesou.

Tajemné kosočtverce v obilí

Ve čtvrtek dvanáctého srpna večer nalezl akademický malíř Izidor Popelec v elektronické poště svého počítače naléhavou zprávu. Stálo v ní:Zachraňte svět. Pět minut po poledni Vašeho času jděte do ústraní, položte pravou ruku na zem a pak všemi buňkami své bytosti pošlete svou Energii/Vědomí ke středu Země. Pak proneste pevným hlasem: Ať všichni psychopaté, kteří řídí moji planetu, následují cestu Vědomí, cestu Univerzální lásky, a to ihned, nebo ať jsou neprodleně odstraněni ze Země.

Jijoty

Jsem zpěvák mírně koktavý
i kdybych zpíval Vaška
s mým rozsahem půl oktávy
z ódy by byla fraška

Věrozvěrstvo

Opustila mě má Věrka
stala se z ní buddhysterka
víra – věru divná věc
bez Věry jsem bezvěrec

Crboli

„Fujtajxl, co mě to vzbudilo. “ Mžourám na budíka - půlnoc. „Tak. Už je to tady.

Huilend kind

Celé so z teho vedivočené
to mě snaď klamó oše, oče, né.
Celé chór béká, já nic neslešim.
Možná, že enem přežvekojó

Matka pokroku

Na počátku nebylo nic. Ne, Válková, ani internet nebyl. Jen tma dlela nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: „Budiž světlo.

Gregerie49

1 Někteří autoři píší poučně a moudře v domnění, že hlupák čtenář se později rád dovzdělá, aby jim porozuměl.
Já píšu rovnou hloupě, a čtenář si připadá chytřejší ihned a bezpracně.
2 Mé ambice neustále rostou. Už mám docela slušně vypracované ambicepsy.

Mezi Naama...

„Lotosový květe mého života,“ vzhlédl tuhle praotec Noe od rozepsaného žulového kvádru, „očekávám, že se k večeru zastaví Ztvořitel, vočíhnout, jak mi jde tesání Bible od majzlíku a zda moje paměť s věkem neumdlévá. “
„Pche, tak to ti řeknu rovnou, že umdlévá,“ opáčila paní Noemová, „jelikož Stvořitel se nepíše se Z. “
„Co. Cože.

Dr. Jekyll - Mr. Vaud

Už několik let jsem skalním fanouškem lékaře, vědce, cestovatele, fotografa, spisovatele a zasloužilého reprezentanta v ženském tenise MUDr. Michala Jekylla, Ph. D. , MBA, v literárním podsvětí známého pod krycím jménem Vaud.

Literární kleptoman

Čtvrtky jsem vždycky choval ve zvláštní oblibě. Možná proto, že mi, polygamie nepolygamie, přirostly k srdci víla Amálka s makovou panenkou, jistou Manku Rumcajsovou nevyjímaje, snad, že jsem byl později sečtělý Robinsonem Crusoe, který se rovněž pokaždé nedočkavě těšil až přijde Pátek, jisté však je, že moji náklonnost do značné míry formovaly tzv. "knižní čtvrtky", kdy se v dobách marného budování socialismu na pultech pravidelně objevovaly nové svazky.
Dodnes, pokaždé když jdu kolem výlohy knihkupectví, mám neodolatelné nutkání vstoupit, přestože to mám od manželky zakázáno.

Pitva s Pištou

Vjednom nejmenovaném hlavním městě České republiky jsem měl domluvenou schůzku sobávaným písmáckým kritikem, zuřivým intelektuálem a zaříkávačem domácí havěti Pištou Hufnáglem. Navzdory relativně skrovným indiciím, které jsem byl na cestu obdržel, totiž, že Pišta bydlí pod mostem, pracuje pod mostem, a stravuje se pizzou a Budvarem tamtéž, nebylo obtížné místo schůzky nalézt.
Zamířil jsem pod první most, který jsem cestou potkal, a sice Nuselský. Shluk obydlí vjeho stínu se oproti očekávání nazýval Nuslemi.

Dnes má svátek Vilma

Obsadili slečnu Vilmu
do jednoho velkofilmu
že má vnady v zemi zdejší
nejkulaťoulinkatější

Přechody

Vážím si přechodů. Ať už je to místo, na kterém se obyvatelé sousedících států oddávají styku zvanému pohraniční, zdánlivě bezpečná pruhovaná spojnice mezi břehy frekventované vozovky, klimakterium, ve kterém si krása ženy konečně podává ruku s rozumem, pře Chodů Koziny a Lomikara, hodina mezi psem a vlkem, kdy noc předává vládu dni, či ona část roku, v níž archanděl zimy Gabriel ustupuje archandělu jara Rafaelovi, všichni radostně odkládají čepice, šály, hubertusy, a o překot se hrnou do lůna přírody. Tedy, všichni, kromě mě. To tak, abych se nastydl a dostal angínu.

Japan - ty pán

Od té doby, co mě v japonské restauraci Tamura přišel vrchní po večeři s úsměvem informovat, že kuchař nedopatřením zaměnil mořského ďasa za rybu fugu, pročež mě zdvořile žádá, ať mu co nejrychleji oznámím jméno a telefonní číslo osoby, která si vyzvedne mé ostatky, ovšem v případě, že se do tří minut nedostaví křeče, dušení a smrt, budu muset doplatil rozdíl v ceně, který činí dva tisíce sto šedesát devět korun, nechovám k Japoncům důvěru.
Ne, že bych měl něco proti asiatům. Dokonce mám mongoloidního bratrance, chovám psa Pekinéze a sousedím s nezvykle početnou vietnamskou rodinou. Ale na Japonce, na ty si dávám pozor.

Něco mezi

Jak kapka piva na pípě
jak vmasně buřtů věnec
tak za stodolou na lípě
houpá se oběšenec

Brýle

V periodě roční
navštěvuji "oční"
i letos mě zlákal
pocit že mám zákal

Tchýně na entou

Moje tchyně, ať se to dnes zdá jakkoli nepravděpodobné, bývala kdysi dítětem. I stalo se, že ji ve věku okrouhle šesti let rodiče poctili důvěrou, vybavili bandaskou a vyslali vlahým prázdninovým ránem přes nevelikou loučku do protější chalupy pro mléko, považujíce robě za způsobilé vykonat samostatně tento i pro děcko snadný a zcela bezpečný úkol. Nebýt úsměvné epizodky, kdy ji na zpáteční cestě překvapilo kůzle, které skotačivě vyjuklo z vysoké trávy, až se děvče uleklo a z konvičky ucmrndlo něco mléka, snad by se záhy na celou věc zapomnělo. To však neznáte tchyni.

Tarif

Jednoho krásného dne mě na ulici nečekaně oslovila nápadně veselá slečna v přiléhavém tričku, s nejdelšíma nohama, jaké jsem kdy viděl. Usmívala se tolik, až to vypadalo, že má náušnice v koutcích úst a zajímala se, jaký mám tarif. Přišlo mi to zvláštní, neboť jsem se právě chystal položit jí nachlup stejnou otázku. Mé rozpaky nad ztrátou větru z plachet si zřejmě vyložila po svém, pročež se začala domáhat informací o mém telefonu.

Hlodavec

Corrida

Z uměleckých minorit
nejradši mám linoryt
hora nebo dolina

Poslední kufr

Orientační běh je tím druhem sportu, ve kterém se jedinec snaží dostat vco nejkratším čase zbodu A do bodu B (v případě úspěchu následně i do dalších bodů), přičemž za pomoci mapy a buzoly bloudí lesem, často spláčem na krajíčku.
Zkratka OB, označující tento sport, nemá oproti očekávání nic společného shygienickými tampóny, vyznačujícími se stočenými drážkami a jedinečným, hedvábně jemným povrchem, natožpak spocitem sucha a bezpečí. Naopak. Je téměř synonymem vlhka a rizika.

Archonauti

Ve čtvrtek třiadvacátého července v půl čtvrté odpoledne, hromadu let před naším letopočtem, se rozletěly dveře Noemovy pracovny a dovnitř se jako velká voda vhrnul nejstarší z jeho tří synů.
„Pane admirále, dovolte mi promluvit,“ vece Sém s rukou na klice.
„Zanech té subordinance synku a řekni věcně a stručně co máš na srdci, neboť - co na srdci, to na jazyku. A vůbec, proč mě zoveš admirálem, když jsem kapitán.

Dnes má svátek Monika

Prostitutka Monika
svým klientům oniká
když do ní chlap pronikne
v tu chvíli mu onikne

Diagnóza: Fejeton

Tak jako na muzikanta z času na čas přijde blues, jako malíř znenadání podlehne záchvatu impresionismu, tak i spisovatele tu a tam akutně postihne fejeton. Často se jedná o jev probíhající chronicky, se sklonem k recidivám, nezřídka provázený trvalými následky. Ušetřeni bývají pouze moderní básníci, kteří jsou vůči tomuto nakažlivému literárnímu útvaru mnohem odolnější. Lze se domnívat, že je to následkem jejich pravidelných terapeutických sezení, zvaných autorská čtení, která posilují jejich imunitu a preventivně působí proti vzniku, rozvoji, a zhoubnému bujení prózy, najmě pak humorné.

Mazurek 06:16 (7 závěr)

***
Když jsme stanuli na dolním konci proslulého lázeňského města, ohromila nás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých. Na dně půvabné karlovarské kotliny spočívaly úhledné sady s cestami pohodlnými pro chodce, méně však pro kočáry, uprostřed s bujně se ženoucí bystřinou. Kolem toku stál kruh elegantních budov, jako stříbrné obručí. A nad ním, v rozmanité vlnové čáře, rozkošná silueta horská.

Mazurek 06:16 (6)

„Zdá se, že paní Dvořáková je již několik týdnů vočekávání radostné události,“ oznámil jsem společnosti, vstoupiv po čase znovu do salónu.
„Už zase. Jestli jsem si to nemyslela,“ posteskla si závistivě Josefina.
„Jest nabíledni, že tisk nelže, označuje-li Antonína za plodného skladatele,“ poznamenal lakonicky hrabě.

Mazurek 06:16 (5)

Neuběhlo ani pět minut, když jsem zaslechl tiché zaklepání na dveře svého pokoje a přidušený Holmesův hlas:
„Pojďte, Watsone, máme před sebou obtížnou a nebezpečnou práci. “
„Psssst. Proboha Holmesi, vám to nebezpečí snad působí potěšení,“ vtáhnul jsem přítele do světnice. „Víte, brachu, přiznávám se vám bez okolků, že jsem odjaktěživa věřil, že by ze mne byl velice úspěšný zločinec.

Mazurek 06:16 (4)

Ráno jsem doprovodil Holmese, který ještě zdaleka nebyl ve své kůži (a dokonce ani ve svém saku) na nástupiště, ze kterého měl o jedenácté odjíždět náš vlak. Přesto, že už bylo krátce po poledni, vlak tam ještě stál. Mého přítele to však v nejmenším neudivilo. Jeho druhdy bystrou pozornost neupoutala ani podezřelá činnost mimořádně špinavého muže sdlouhým kladivem, jímž se co chvíli pokoušel rozbít některá kola našeho vagónu.

Mazurek 06:16 (3)

Naše bytná, paní Hudsonová, nás na cestu vybavila vydatnou porcí znamenitého studeného roastbeefu, pročež stačilo opatřit si pouze nějaké pečivo k zakousnutí. V tomto ohledu se ukázali obyvatelé Francie, Belgie, Německa i Rakouska velmi liberálními, neboť za libru bylo možno nakoupit pečiva habaděj. Jak cesta ubíhala, postupně jsme k pečeni přikusovali sliced bread, la Baguette, les Gaufres, der Kipfel, die Brezel, a nakonec čerstvou křupavou housku.
Poté, co jsme vystoupili na Nádraží císaře Františka Josefa v Praze, naše kroky vedly do útulného zájezdního hostince.

Mazurek 06:16 (2)

„Zaslechl jsem, že jste po nějaký čas hrál sproslulou Londýnskou filharmonickou společností,“ přerušil jsem po chvíli mlčení, dychtě po slíbených podrobnostech našeho případu.
„Ano. Ale. Nevzpomínám na tu dobu s nadšením.

Zmrtvýchvstání

Máří Magdaléna pláče u cesty nad Kristovým zmizením zhrobu.
Najednou jí někdo zezadu zakryje oči dlaněmi.
„Hádej, kdo jsem. “
„Ty jsi Ježíš.

Mazurek 06:16 (1)

„Obávám se, že budu muset odjet, Watsone,“ řekl Holmes, když jsme vúterý ráno zasedli společně ke snídani.
„Odjet. A kam. “
„Do Bohemie.

Párek

Jednoho listopadového dne, myslím, že ten den byl krásný a slunečný, navracel jsem se uondán ze zaměstnání, když tu jsem byl obdržel nepřekonatelnou chuť na párek. Podlehnuv vidině této laskominy, umanul jsem si navštívit za tím účelem neprodleně nejbližší řeznictví. Už sama výloha na mě zapůsobila natolik mocným dojmem, že se dostavil Pavlovův reflex, následován nekontrolovatelnými výpadky soudnosti. Co může být malebnějšího nad zátiší s jelítky a jitrničkami na pozadí nakrojené tlačenky a ovarového laloku.

Levorucionáři

Nemám rád zimu. Jakmile zahlédnu vtelevizi závěje, ledovce a fjordy, naskočí mi husí kůže. Rovněž nevyhledávám příležitosti k pomazlení se s mrožem či losem, neboť, jako městský člověk sídlištního typu, trpím strachem z velkých zvířat, zejména z šelem. Přesto je mým oblíbencem lední medvěd.

O nebezpečí humoru v literatuře

V knize hledám (a někdy i nalézám) potěchu ducha, osvěžení po namáhavé celodenní dřině v kanceláři, případně poznání a poučení v oblastech, v nichž se cítím nevzdělán. Dychtivě očekávám, že mi četba poskytne odpovědi na tíživé existenciální otázky, či nová témata k duchaplné společenské konverzaci. Pravda, průměrný dospělý jedinec během života jen zřídka využije vědomosti o hustotě olova, buněčné stavbě bezobratlých, nebo punských válkách. Rovněž na diferenciální rovnice, či poločas rozpadu izotopu uhlíku 14C, málokdy přijde řeč.

Neduhy

Je tomu už nějaký čas, co jsem se znepokojením zpozoroval drobné metamorfózy svojí fyziognomie, jež nezavdávaly pražádné příčiny koptimizmu, natožpak k jásotu. Rovněž přehršel mých známých mě v poslední době uváděla do rozpaků dotazy, je-li mi volno, a zda se cítím svůj. Kupodivu též zaměstnavatel, podstrkuje mi spiklenecky navštívenku s adresou korporátního ranhojiče, vyzval mě k bezodkladné návštěvě doktora. Učinil jsem žádané.

Dalimil a Alžběta

Moje matka, Alžběta Štrekholcová - Šáhlá, se proslavila jako varietní umělkyně. Byla angažována v cirkuse Roland, coby Eliza Leones - nejsilnější žena světa. Její číslo spočívalo v rovnání podkov, ohýbání pohrabáčů a zápase s kromobyčejně divokým a lstivým medvědem grizzlym. I ten nejtupější duch se citelně osvěžil pohledem na toto divoké zvíře a atletka byla zahrnována obdivem publika.

Film s neobvyklými sexuálními praktikami

Jedna známá trhovkyně
prožívala blaho vkině
Dočetla se vReflexu

Mimo mísu

Navzdory všem zákonům o rovnoprávnosti a rovnocennosti obou pohlaví nelze přehlédnout jejich funkční odlišnost, při aktu vykonávání malé potřeby. Zatímco pánové mají ve zvyku stavět se k tomuto problému čelem a hrdě vzpřímeni, dámy jej řeší, s pokorou k hlasu přírody, vsedě. Veškerá rovnost končí u záchodového prkénka. A právě diskutabilita startovací polohy tohoto prkénka se v mnoha domácnostech jeví jako zásadní genderový problém.

Žvacholcův axiom

Na světě jest drahně, pro život obyčejného člověka, ne zcela nezbytných institucí. Když bychom si dali práci s jejich vypočítáváním, tu bychom pohříchu zjistili, že všechny. V jedné z nich byl zaměstnán Milivoj Žvacholec. Postavou připomínal kosodřevinu napadenou kůrovcem.

Lacek Netopír

Strýček Ivan působil dojmem, že jej vymyslel spisovatel Čechov. Příjmením se jmenoval Racek, měl tři sestry, višňový sad a cukrovku. Mohlo by se zdát, že onemocnění diabetes s dílem Antona Pavloviče nijak nesouvisí. Když ale prozradím že Ivan chybně vyslovoval souhlásku er, pročež namísto „cuklu“ používal ku slazení „Sachalin“, mnohým se rozjasní, a bystřejší čtenář nadto pojme podezření že i s příjmením musel mít jmenovaný těžkosti.

Štětivec

Mojmír Bašta je mým dlouholetým kolegou a programátorem. Otravná práce. Je to, jako když jste nemocní, koukáte celý den z okna a zrovna nikdo nejde. Tuhle jsem jej přistihl, jak si v poněkud nebezpečném záklonu svlažuje oči záhadnými kapkami.

Yeti

Nesnášel jsem tvé vyčítavé vYeti že stále myslím na daleké svYeti vadnul jsem, chřadnul, hubnul bez diYeti z pichlavých tvojich souvYetí Snad na omluvu, možná jen z piYeti na noční stolek, postavil jsem kvYeti ve staré váze od tety AlžbYeti jen v předstíraném doYetí Potom jsem sbalil svoje propriYeti kytaru, djembe, pas a kastanYeti vybaven pouze těmito předmYeti pláchnul jsem z tvého zaYetí * Už všechny cesty dávno byly sYeti kniha je v půli a dochází námYeti bez tebe jsem jak láhev bez vinYeti toužím zas po tvém obYetí.

Nahluchlé tety na houbách

Letí z lesa tetřev
vyplašil ho tet řev
za ním letí tetřevice.
Ani pstruh se netře více

Fištrón

Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho Ďábelský trylek a učitel nabyl dojmu, že se jedná o začátek Beethoveny skladby Pro Elišku, začal jsem přemítat, jak to přijde, že někteří jedinci hravě zvládnou věci, které prokazatelně učinit nelze.
Podnikl jsem v tomto směru řadu smělých experimentů.
Poznal jsem záhy, že není možné sestřelit šípem jablko z hlavy kamaráda, zastavit žilní krvácení kamencem, ani ukrývat se delší dobu pod hladinou rybníka, dýchaje pomocí rákosového stvolu.
Tříštivá zlomenina pravého předloktí mě utvrdila v přesvědčení, že nelze snožmo přeskočit popelnici, a popáleniny třetího stupně svědčily jasně o tom, že se nedá chodit po žhavém uhlí, a to ani v holínkách.

Stupid liga - logo

Stupid liga - logo
Nedbaje pravidel výběrového řízení, vybral jsem sebe sama ze svého středu, abych vytvořil důstojné logo klubu honosícího se názvem Stupid liga, jehož jsem hrdým členem. Úmysl byl učiněn skutkem, avšak ne všichni jsou nadšeni. Tedy, pokud ano, tak dost málo jásají. Jejich rozpaky zjevně pramení z neznalosti zásad alegorií a jinotajů, což jim brání chápat implicitní aspekty díla.

Pseudonymy

Přátelé, mě už to básnění nebavítuhle si v hospodě posteskl BřezinaI u nás v Lumíru už je to bídaprohrábl plnovous zklamaný VrchlickýA kdo je na Slezské největší šašek. přišel den, zúčtoval se sebou BezručJá skončil s Plastiky. Bojím se příšer. vykoukl z podstolu ožralý BondyJak bude po smrti.

Hranice sil

Intriky, pomluvy, zrada a špína
dřevěná hranice na břehu Rýna
hoří již roucho i posměšná čepice
sedláci chystají cepy a sudlice

Hranice sil - varianta B

Vybral si Hus tři žáky
aby bili křižáky
a to Jana Rokycanu
(defloruje každou pannu)

Došel cukr

Jsem vědec. Entomolog. Zkoumám, přednáším a publikuji. V oblasti řádů všenek a třásněnek jsem uznávanou kapacitou.

Mág

Chlápek mírně zanedbaného zevnějšku vstupuje na jeviště. Pravou nohavici sepnutou kolíčkem na prádlo. Vruce má sešit. Mluví pomalu, huhňavým hlasem a potichu:Dobré odpoledne.

Mrzutý Ignác

Člověk toho ví o svých dávno zesnulých příbuzných trestuhodně málo. Kupříkladu otcův strýc Ignác byl v našem rodinném kruhu zmiňován výhradně jako nerudný kmet, oplývající udivující sbírkou vycpanin a nadpřirozeně výkonnými hlasivkami. Z té příčiny, že se do famílie pouze přiženil, byl jeho původ po léta předmětem sporů. Po boku tety Růženy stanul v červenci roku 1920.

Tak pravil Šourek

Svědci Jehovovi, podobně jako mouchy masařky, se vůči mně ničím zlým neprovinili. Přesto jsem po zralé úvaze nabyl přesvědčení, že je lépe potkávat se s nimi výhradně mimo byt a pokud možno, jenom vzácně až ojediněle. Ne, že by mi snad Jehovisté často padali do polévky. Ani mi nemytýma nohama nepošlapali řízek, leč v neodbytné dotěrnosti daleko předčí zmíněný hmyz.

...brej večer

Jedna*Za sedmero lékárnami, sedmero hernami a sedmero vietnamskými obchody s konfekcí, až skoro na konci ulice, stojí domeček. Než byl učiněn Katastrálním úřadem, býval Vojenskou správou. A ještě dříve býval nevěstincem. Většina občanů si těchto proměn ani nepovšimla, neboť pro ně byl bordel jako bordel.

Jarní

Hnojení mám v krvi.
Používám mrvy
i hnojiva fosforečná.
Každá kytka je mi vděčná.

Vemte si slepici!

Chcete, aby vám zobala z ruky. Vemte si slepici. Pokud máte nahrabáno a jste dostatečně zazobaný, máte na výběr. Slepic je jako much.

Volné verše

jsem pouhý řvoun a vábník průšvihů
kulový strkač, hmyzí lamezon
na krku světa darmovis
přesto tak šťasten až mnohým k pláči

Jéňa Lódal

Zahradní branka byla pootevřená. Vybledlá cedulka s obrázkem kocoura Garfielda sice vyhrožovala: „Pozor zlý kocour. “ ale těch pár kroků k domovním dveřím jsem risknul. Zvonek bez jmenovky byl rovněž opatřený nápisem: "Klepání je pokažené.

Zásada číslo dvě

„Strejdooo. A co to pořád píšeš. “ Synovec. Sedmiletý, hyperaktivní, zvědavý, otravný, nesnesitelný… Zkrátka naše sluníčko.

Zásah zdrobnělinou

Jsou předměty a činnosti, u nichž je užití zdrobnělin zcela na místě. Mám na mysli výrazy typu hospůdka, pivečko, cigárko, fotbálek, pohodička a tak podobně. Existuje však celkem početná řada lidí, používající bez ostychu zdrobněliny na místech veskrze neobvyklých až nepatřičných. Tuto skupinu úhrnem nazýváme ženami.

Chorály

Zpívali jsme chorályneslo se to do dálidívky touhou vzdychaly
Žádná dodnes netušíže jsme všichni eunušina těle i na duši
Přesto s velkým elánemv podvečer i nad ránemzpíváme. Leč - sopránem.

Diskuse

Neúčastním se diskusí. Ne, že bych jimi opovrhoval. Naopak. Trpím k nim až poněkud zvrácenou příchylností, avšak neúčastním se jich z té příčiny, ježto se mi nedostává pohotovosti.

Kedlubnová arrhenoidie

Nedávno jsem byl svědkem urputné pře dvou seriózně vyhlížejících, starších pánů, kteří seděli přede mnou v autobuse. Předmětem jejich sporu byl kedluben. Nebo snad kedlubna. Ano, tady byl pes zakopán.

Noční

V posteli, v šeru a v depresi
studuje inženýr výkresy.
Ještěže vidí jako rys:
Půdorys, bokorys, clitoris.

Pýcha a radost

Chci být tvojí řekou, baby, chci být mořem tvým
celou svojí duší jako oceán tě zaplavím.
Zaveď mě, kam chodíš sama v noci spát
zaryješ mi nehty do zad, při tom co bych rád…

Ani náhodou

Čas běží rychle, jako v domě hořícím
Ta slůvka co mi šeptáš, smysl dávno nemají
Nic co mě zajímá, už dávno neslyším
Dávno nejsi pro mě záhadou

Blázen

Když se dívám do plamenůdlaně napřáhnu jim vstřícDlouze hledím do plamenůjenom zírám a nic víc
Od mých dveří v dáli svět je zamčenýZahřívá i pálí v krbu oheň zkrocenýJe to tím - jsem blázen
Když se dívám do kalužímokrý šmouhy na cestáchJen se dívám, kapky bušína stěnách i na řasách
Tisíc prázdných tváří do mě vyryl časOheň v očích září a po zádech běhá mrázJe to tím - jsem blázen

Poblázní mě více

Co se dává a čím se léčí rány bolavéSpánek je síto které touhu prosíváNěkolik roků, dnů a hodin posledníchToužil jsem, snil, se s ní rozejítPoblázní mě více.
Vidím jen modrou louku plnou hvězd a kapky dešťovýTo pláče nebe dřívějších tvých dníA mapa posledních nočních setkáníTi říká duši prodals lásce, klíč jsi zahodilPoblázní mě více.
Na louce, na zelený sukni sama sebe prostíráSkrytá a nenápadná jak tříska pod kůžíČeká, že něco změní, to sladký poraněníJe jako šlápnout bosou nohou do růžíPoblázní mě více.

Jak přestat kouřit

Jen málokoho z lidí mám rád tak, jako sebe sama, pročež o svoji tělesnou schránku pečuji s příkladnou starostlivostí. Nezanedbávám hygienu, stravuji se pestře, svalstvo tužím pohybem a zdánlivé tělesné anomálie konzultuji s odborníky. Nejsem žádným hypochondrem ale smrti se vyhýbám kde můžu. Pravda, z času na čas se dopustím drobné rozmařilosti ve formě obžerství, či nemírné konzumace lihovin, avšak vzhledem k mým majetkovým poměrům, jsou tyto excesy ojedinělé.

Chvála literatury

Literatura povznáší lidskou mysl a přispívá k dobrému duševnímu, a mnohdy i tělesnému stavu člověka. Pravidelná, leč přiměřená četba uvolňuje psychiku, pomáhá odbourat stres, zapomenout na starosti a navodit příjemnou náladu. V uzavřeném člověku povzbudí intelekt, má-li jaký, zbaví jej ostýchavosti a způsobí, že dotyčný nekňuba dokáže pak s dámou, která by si jej dříve ani nevšimla, pohovořit zasvěceně o láčkovcích, či přesvědčit ji aby mu půjčila na vlak. Není divu že mírné, pravidelné čtení doporučují čtyři z pěti lékařů.

Fobie

Pohlížím-li nyní s výhodou časového odstupu na svá mladá léta, podivuji se, že jsem si zachoval poměrně svěžího ducha, byv obklopen kolekcí příbuzných, oplývajících pozoruhodně neobvyklými charaktery. Dodnes, zaslechnu-li slovní spojení - "Ta ženská je ale kus", neubráním se vzpomínce na tetu Hermínu. Byla to veliká žena. Podle mého tehdy dětského odhadu musela vážit nejméně tři sta kilo ve stínu.

Bezzubě kousavý

V úterý odpoledne jsem stál na poště před hracím automatem České spořitelny. Nevím, zda za to mohly počáteční příznaky Alzheimera sParkinsonem, či doznívající účinky Müllera s Thurgauem, ale nemohl jsem si zaboha vybavit to Pitomé Idiotské Nezapamatovatelné číslo, jehož se přístroj dožadoval, když tu náhle porušil diskrétní zónu přítel Horáček, řka:„Těpéro nádhero. To mi nebudeš věřit. Včera večer ti jdu po náměstí, a koho nepotkám.

Karí

Považuji se za gurmána, a to v každém smyslu toho slova. Pravda, dokážu nalézt uspokojení i v pokrmech zcela prostých, jako jsou třeba škubánky nebo podkrkonošské kyselo, mojí vášní však jsou jednoznačně exotická jídla. Dokázal bych se utlouct po syntéze chutí a barev Tandoori Murgha, či tajemném skupenství omáčky v Mughlai Shami Kabab. Finanční situace naší rodiny mi však neumožňuje státi se gastro-turistou či gastronautem a cestovat orientem za uspokojením svých gurmánských tužeb, nehledě k tomu, že manželka by mi to ani nedovolila.

Úvahy Alešovy

Čte si vážný u váhy
Alešovy úvahy.
Vážný není vážný
smíchy se až kácí,

GPS

Předpokládám, že téměř každý někdy jel na dovolenu autobusem, nebo o tomto způsobu cestování alespoň slyšel. Mnohahodinová cesta, pravidelné zdravotní přestávky, střídání řidičů, fronty na toalety, absence spánku a nesnesitelná bolest celého těla. Tohle všechno jsme byli ochotni podstoupit, když jsme si, s mojí ženou, zakoupili dovolenou v Černé Hoře. Pravda, 1400 kilometrů není zrovna málo, avšak přežili jsme už horší věci a Montenegro stojí za to navštívit.

Humorista

Vždy jsem obdivoval vypravěče anekdot, autory veselých historek, a humoristy vůbec. Sám jsem, z času na čas, zažertoval. Pravdou však je, že moje šprýmy přiměly k smíchu jen velmi málo lidí. Nepočítám-li sebe, tak vlastně nikoho.

Dobrý skutek

Pokud se vám, za vaši snahu, nedostalo očekávaného finančního ohodnocení, a od ředitele uslyšíte pouze větu - "firma vám, mými ústy, srdečně děkuje", rozhodně nedoporučuji reagovat slovy - "příště mi může firma, vašimi ústy, políbit prdel. ".

Vegetarián

Všechno, co jste kdy slyšeli o vegetariánech, nemusí být nutně pravdou. Neobávají se, že budou pohřbeni do masového hrobu, neodsuzují sexuální praktiky sado-maso, neignorují masmedia a ani období vlády T. G. M.

Univerzální odpověď

Vážená společnosti XY. Nevím, co Vás přivedlo k domněnce, že posíláním takovýchto vlažných a bezzubých upomínek mě přimějete k zaplacení dlužné částky. Přál bych Vám vidět, jak vulgární a sprosté výhružné listy mi posílají ostatní věřitelé. Nutno však říci, že rovněž marně.

Raphanus sativus

Miluji vůni zrajících sýrů. Nezaleknu se ani odéru Teplické minerální vody a v čerstvě pohnojeném poli cítím typickou vůni venkova. Nedávno jsme, s přítelem Tondou Běžníkem, podnikli cestu vlakem. Bylo sobotní ráno, cestujících jako much.

Reklama 2

Jsem Donem Quijotem i Sancho Panzouvypral jsem s lopotem trenýrky Lanzou. Jsou sněhobílé, ne že nepředtím však byly červené. S lampasem.

Psychopat

Podzim. Za zdmi klášternímičastují se mniši šprýmy. Salvy smíchu natotatapropukly i u opataa ten musí chvílemařešit drobné dilema:Neutrpí Boží slávařvu-li smíchy jako kráva. Když se smíchem zalykáv pokoji se zamyká.

Reklama

Řežu svoji miloumotorovou pilou. Má milá se řehtápila ji jen lechtá. Řezání je psinas pilou Made in China. Chceš-li pilu pro srandutak si ji kup v Kauflandu.

Minyatúra

Miny a tůra
V divočině Bosnyvýletníci s batohypřicházejí o sny,o ruce a o nohy.

Bezcharakterní

U bazénu před svou vilouv plavkách značky Versacemuchloval se s mojí miloua mně bylo do pláče. Pozoroval jsem je z venkus neskrývanou lítostí. Nemám totiž peněženkuplnou dobrých vlastností.

Čerta ďáblem

U dveří mi stáli Svědci Jehovoviklepali se zimou, tak jsem je vzal dál. Hovořili ke mě plamennými slovynejdřív jsem se bránil, pak už jsem se bál.
Po nějaké chvíli, to už jsem byl v krizizavelel jsem - ztlumte Jehovu. Pomstychtivě jsem jim pustil televizia přepnul jsem program na Novu.

Sváteční nálada

Mám náladu téměř svátečnívšichni lidé kolem zářív dáli hudba zní a zvoní jako smíchvždyť vánoční je čas a padá sníh
Pohledům slečny z nároží srdce mý odolápůjdu dál krokem houpavým, když na mě zavoláVždyť mám náladu téměř svátečnía hlava se mi točí dokola
Jděte pryč slečno svádivá, dnes mám blues, dnes mám vztekpřed půldnem byste mohla být na můj bol správný lékTeď mám náladu téměř svátečnía ožralej jsem jako dobytek

Žabí horizonty

Ptaly se dvě kostky v blátě, komu kdysi patřilyptaly se dvě kostky v blátě, co to bylo za chvíliNěkdo přece musí vědět, koho něco dohřáloa proč se těm kostkám v blátě stalo, co je potkalo
Jako symbol nevinnosti v nemalebném zákoutípotupeny cizí zlostí, přemýšlejí, kdo jsou "ti"Jsou-li hodní nebo jsou zlí zahleděni do sklínekz paměti už nevykouzlí podobenství vzpomínek
Jsou-li silní nebo slabí když se krčí u stěnyjejich horizonty žabí, nejsou tolik vzdálenýJsou-li chytří nebo hloupí, když se ptají ozvěnyo půlnoci zítřek vstoupí, a kostky jsou vrženy
V kalužině odráží se, nekonečno s hvězdamimezi nimi kostky skví se, i když nejsou nad námiJuki šuki mitebuši, yokešveha šulišejtěmhle kostkám vesmír sluší, i když je jen zdánlivej

Dohratá

Od hospody k hospodě cestu šněrujema v poslední putyce, tam se zmalujemnestojí nám v cestě žádný překážkyskončili jsme s múzoustali jsme se lůzouteď hledíme tupě do flašky.
R) Každej z nás měl velkej senomámit svět bigbítemcož se nám však jaksi nedařískončili jsme s múzoustali jsme se lůzouz notařů se stanou notáři.
Aparáty co nás stály peníz nejedennaházíme do škarpy a kopnem do bedenvykašlem se na plány, na talent a umskončili jsme s múzoustali jsme se lůzoupo hospodách nasáváme rum.

Na troleji

Na troleji visím, navzdory všem lysýmhlavám, které na mě koukajíZdá se mi, že k stáru, ti pánové páruo zábavě vůbec nemajíNejvíc rozčílí mě, když v létě či v ziměmě i tramvaj deště zaplavítakže asi na trolej, použiju petrolejnebo mi úplně zrezaví
Na trolej se věším, navzdory všem plešímkteré na mě zdola blýskajíPáni v prachu klečí, dámy strachem ječídívky po mě touhou vzdychajíMě však zajímá tu, jiskra, která z drátučas odčasu na mě přeskočízavýsknu si do skoku, po elektrikým šokustudený pot šat mi promočí
Zavěšen za trolej, i když ruce bolejprovětrat mi plíce pomáháPrůvodčí mě ničí, výhybkovou tyčírevizor si jízdné vymáháS tramvají mi klátí, klackem do mě mlátíse mnou nikdo nic však nesvedekdyž mě srazí z troleje, hlavu dám na kolejeať mi ji ta tramvaj ujede.

Perlení

Tahle holka je jen samej smíchperly váží v ořechových slupkáchpak je schová do škebličky ústtahle holka je jen samej smích.
Tahle holka je jen samej pláčperly koulí do ďolíků v tváříchkdyž ji chytí krásný smutněnítahle holka je jen samej pláč.
Tahle holka je jen samej spěchperly svítí v pavučině vlasůco jí vítr z čela odvívátahle holka je jen samej spěch.
Tahle holka je jen samý pročperly prší z jejích otazníkůco je perlení se zase ptátahle holka je jen samý proč, tahle holka je jen samý… * au, za co.

Letargická neděle

Pětníkem spropitného cinknu o parketua vlnu z čela mého utopím v baretuuložím mandolínu a sbalím partesy. Odpusťte podivínu tu malou recesi.
Obléknu kabát v šatně i se svým osudemdo noci mizím chvatně, stávám se přeludema s hlavou otevřenou, se srdcem na dlaniduši mám neoděnou, když mluvím ze spaní.
R) Zdá se mi o listí, co padá z vesmíruo lidské závisti pro kousky papíruo křiku špalíru, o šatech na míru si zdám.

Stmívání

D e G D
Zkouším, kouty svojí duše znát
D e G D
Zkouším, jen tak svého já se ptát

Tah

Ztratil jsem čich, ztratil jsem chuťkde byla krev, pulzuje rtuťpozbyl jsem hmatu, zraku i sluchudo plic jsem nabral maximum vzduchuv horečné snaze šacuju šortkyv některé z kapes mám tiket Sportkydo svalů vjela obrovská sílazařval jsem jako okružní pila. Zase, jako každou neděliosmdesát korun v pr.

Bownete killagi

Bownete killagi so ho
Bownete killagi so ho
Bownete killagi re kekuba a maija
Jestizira guruma parbarende šivesem

Déšť

f# D7 f# D7Rozloží plášť , a střípky drobných mincíf# F D7 Ddimtisíce sluncí odrážíf# D7 f# D7Končí už den , když červenou se barvíf# F D7 Ddimodlesky střech a planých máků
c# G6 c# G ABatoumají se cákandy , pouťovým tretkám chechtavýmG6 c# G Aodrostlé skrytě, potají , špunti si šíšou čutajíFa ony náhle staršíc# D7 a7 Cdim (výjezd v dim)nesvěří své bosé nohy , barevným kruhům na hladině.
A c# e7 Bmaj7/B6 Bmaj7Mámy volají , domů spát , špunti šíšu balíA c# e7 Bmaj7/B6 Bmaj7dál se brouzdají , v kalužích , ti co nejsou malíf# F D7 Ddim c#, Dmaj7, Cmaj7Déšť si nevybírá , smáčí copy holkám pihovatým
c7 D7 Abmaj7 Ab6 Abmaj7zurčí z okapů , milence zahnal do podloubía D7 a7 D7posmutněl soumrakem , a ulicí šel dála7 D7 c c7započatou píseň , nikdo nedohrálGv kalužích odezněla.

Procitnutí

C G a a7Letní ráno louky rosou chladíF e d GSlunce, který vyjde, dá jim zlatej rámC E7 a a7probuzení ptáci flétny ladí, ve větvíchF e7 G C F, Ca já jejich písně poslouchám.
Kolikrát jsem tenhle obraz vídalna cestách do bájné země zázrakůprotože jsem často cesty střídal, byl jsem sámvolný jako pastýř oblaků.
Život můj byl jedno velký sněníbez cíle jsem bloudil s písní prastarouhledat štěstí tam kde právě není, k sehnáníto je osud snílků s kytarou.
Procitnul jsem, když jsem potkal tebena cestách se občas lidé scházejípak jsem viděl ve tvých očích nebe, plný hvězdnekonečný vesmír nadějí.

Barová

Nedávno jsem v nočním baru
viděl sedět kapybaru.
Nasávala Mojito
měla notně popito.

Potkaní

Potkal potkan pod kamenem
Čajkovského s Beethovenem.
Tma a zima jako v hrobě
bezděčně se choulí k sobě

Denisa

Čekali jsme svítání, noc se zdála předlouhá
možná tím, že chtěl jsem ti říct, že se jen tak vymlouvám
Chladná slůvka z mojich rtů prapodivný vyznání
náhle noc byla nejkratší, kterou znám, a co víc

Swing o stínu

Můj dlouhej stín,
co vždycky za mnou se plouží
ačkoli vyhnu se loužím,
on se jich nemusí bát

Budu si lhát

Budu si chvíli do očí lhát
že ty jsi klíček a já jsem hrad
a nabízím ti dírku klíčovou
ty jsi však spíše klíč houslový

Prevít Jumpi

d/F g# g Cdim d
Spoutají ve vlnách, flétnivou píseň znící
d/F g# g Cdim d
stékají po stěnách, schoulený a spící

Inzerát

Inzerát - swing
G Edim a7 D7 G Edim a7 D7Píseň jako inzerát , v něm tři slůvka- mám tě rádG Edim a7 D7Hroužím - se jenom do sebeG Edim a7 D7toužím - dostat se do nebeG Edim a7 D7 G, G#dim, a, D7toužím ti říct - nechci žít bez tebe.
Ztrácím dech a červenám , když chci říct že rád tě mámHroužím - se jenom do sebetoužím - dostat se do nebetoužím ti říct - nechci žít bez tebe.
R) C C7 G G7Nemám album známek ani mincíC C7 G7mám jen sbírku desek swingovýchC C7 G eKdyž se necháš zlákat , tak ti všechny budu hrátA7 D D7abych ti své srdce mohl dát.

Hotelová

Znám jeden hotel, vážení budete valit bulvy
mají tam mandle pražený a chodějí tam kur(tizány )
Tenhle hotel, vážení to není žádnej pajzl
má vanu v každým pokoji a splachovací h(ádejte co. ).

Kamila

Kdo máte na hlavě, smekněte čepici
až v městské dopravě po vaší levici
usedne taková usmátá, růžová
maličko otylá, no, zkrátka Kamila.

Poměrně dosti slabomyslná píseň

Chtěl bych být ledním medvědembedlivě dlíti pod ledemkde hnedle vedle loubí stěnletlampou prodlabat led ven.
Rád bych byl sobem karibuco bije bejby za rybubyť býval bych ho byl nebilkdyby on byl nebyl debil.
V proudu být grónskou velrybouprát humrům prádlo s obliboustrkat prst skrz krk či do okapro plezír bráchy žraloka.
A chtěl bych být i lachtanemchoulit se k choti pod stanemkdyž chlup ji v uchu polechtátak ochechuli rozchechtá.

Jak se volá na motýly

Motýl chycený do lepkavého slizu
oči oslepené světlem reflektorů
v duchu přemítá, proč se pyšní křídly hmyzu
ten co sám se nazývá pánem tvorů

Čekárenský blues

Všechno jsem rozdal, nahý kráčím světemsvou prázdnou hlavou nechám vítr váttouhy jak ptáci odletěly s létemVšechno jsem rozdal, nahý kráčím světemnáhle mám všechno, oč bych mohl stát
Býval jsem bručoun, starej pesimistanebylo tmy, dost černé na můj vkusv srdci i v hlavě nebylo dost místaBýval jsem bručoun, teď jsem duše čistánohy mám líné a cesty ještě kus
Když se tak slunce tváří na listopada vítr hraje čekárenský bluesněco mi říká, že jsem skvěle dopadKdyž se tak slunce tváří na listopadjá čekám na svůj černej autobus.

Psí čas

Včera jsi řekla: „Není z čeho volit. “
Loučení, že si necháš na příště.
Takže se ráno nemusím už holit
kdo by mi spílal za to strniště.

Kaktus

Zakrněl mi kaktus z nedostatku živini když jsem ho pravidelně hnojilZakrněl mi kaktus a já se mu divímasi se s mou péčí nespokojil.
Přestože mu obden horské slunko pouštíma písek mu vozí známej z Alžíruasi se mu stýská po té jeho pouštitrucuje a chřadne. A je pod míru.
Někdy se mi zdává, že se divně tvářía čekám, že každou chvíli zakleje.

Vločky

Přivanulý
k rtům se choulí
zakaboněný
do límců

Mrcasiště Ocasníků

Multisaři ostrovidní šábují se o sklení
znajíce jsou chochmesníci v běhavčení, v šoudění.
Chochmesníci v kansasení, když se zrzoun polední
neslynou se v kalounění. Klendrovím se zalední.

Slivouni a Pipoňové

Lymfatičtí Pipoňové, kadyšaví Slivouni
pařezují v odvalinách z šeredové lopouni
Do lahvící melounové zahleděně zasnění
Slivouni a Pipoňové betlují si v loutnění

Čibíčas

Krhouní a škevení se zímavice vrzouchá
umrákotí chrumkajíce halamu i mrňoucha
Zrzundy klí v soukulinách žouži dalí v korouni
pod kinkálem ve skletinách pařezují mručouni

Zyzax

Jedna.
Před budovou kanceláří společnosti Zyzax, vyrábějící optické přístroje, prudce zastavilo auto a nárazníkem se téměř dotklo dopravní značky zákazu stání. Z omšelého vozu vystoupil nečekaně elegantní mládenec. Dopnul si sako, přejel palcem puky na kalhotách, sáhnul na vedlejší sedadlo pro obrovskou kytici v celofánu a nohou přibouchnul dveře.

Šejla

Dusím se a chroptím.
Zapíjím další antialergen.
Ve vedlejším pokoji něco dodělává… Bude to asi moje stará kočka Šejla.
Dusí se a chroptí.

Pokuta

Strážmistr Pačes, konající obchůzku svého rajonu, měl oči slastně přivřeny a nechával se opájet vidinou půllitru plzeňského. Od proměny této představy ve skutečnost jej dělily ještě tři hodiny, přesto mimoděk přidával do kroku. Pochůzku tradičně končil u protipožární nádrže za městem, kde vždy obracel a na svoji obtloustlou postavu poměrně svižným krokem mířil zpět na strážnici. Už v duchu psal do hlášení strohou větu - během mé služby se nic zvláštního nestalo, když tu náhle, uprostřed nádrže, spatřil člověka kráčejícího po hladině.

Bába

Leze zmije z díry
vystrkuje kníry
bába se jí lekla
jako čerta z pekla

V muzeu

„Pane kolego. Tady. Tohle je ovšem krásná socha. Staré Řecko.

Dopravní

Nespoléhám na náhodu
přecházím vždy po přechodu.
V tom, uprostřed silnice
ranila mě mrtvice.

Fidelie

Šel rudý soudruh po nábřeží
měl hustý plnovous, baretku a brýle
na jejichž sklech se rozpustile
srážela v kapky mlha, která vůkol leží.

O Honzovi

Za sedmero horami a sedmero řekami žil jednou, jeden starý žebrák. Tedy, žil… Ležel na smrtelné posteli a ještě ne zcela pohodlně. Řečený žebrák měl dva syny. Nejstarší se jmenoval Alois, ale kdoví proč, říkalo se mu Lojza.

Hodiny

Procedím záclonou pohled přes ulici.
V protějším baráku bydlí stará sůva. Má pod očima jedové váčky a sedí si na penězích.
Den co den tam vysedává a prachy se pod ní líhnou jak bublinky v minerálce.

Socha

Byl jednou jeden významný politik. Po smrti. A ten měl sochu. Obyčejnou bronzovou sochu v nadživotní velikosti, která stála uprostřed náměstí na žulovém kvádru a indiferentně civěla kamsi do… Patrně do světlé budoucnosti.

Smola

Keď som písal testament
minul sa mi atrament.

Dáreček

On to, vlastně, ani nebyl žádný pořádný les. Spíš takový park vzadu za městem. Chodili tam rodiče s hyperaktivními dětmi, cikáni po práci v samoobsluze, opilci vyspávat opice a taky Dáreček. Dáreček na první pohled nejevil známky typického melancholika, nicméně v jeho způsobu jednání převládala pasivita.

Gregerie 48

1 Sníh je nápaditý a rozpustilý.
2 Pornofilmy se prostě musí opičit.
3 Mrakodrap je velmi opatrovaný dům.
4 Tramvaj je velkokapacitní rakev.

Sólo hnědé čáry.

Bílé plátno, to je obraz v bezvědomí.
Civí ze stojanu a zeje prázdnotou. Zeje. Provokuje.

Bonneliho opice aneb 100 000 000 párů kolečkových bruslí

V jedné nejmenované, zapadlé horské vesnici, kulturou téměř ignorované, vycházel bulvárně vědecký občasník, trefně pojmenovaný - KLEP. Tento plátek vydával místní učitel ve výslužbě Alfons Partágel vždy, když byl zachvácen nutkavou potřebou se literárně realizovat, nebo učinil-li, byv badatelem amatérem, nějaký nový, celosvětově významný objev. Partágel vydával a distribuoval KLEP vlastním nákladem v počtu 56 kusů a vyráběl jej doma ve sklepě, na starém cyklostylovacím stroji, který koupil od lichváře v posledních dnech války za karton amerických konzerv a díky jehož vlastnictví pobíral od státu slušnou apanáž, za aktivní účast v odboji. V této ilegální publikaci, kterou starý mládenec Partágel mohl vydávat díky svojí rentě, bylo-lze dočíst se perliček vskutku kuriózních neboť plátek nepodléhal cenzuře, ani autocenzuře.

Pravda a Lež

Šel krajem mudrc se svým žákem. Došli k studni, u které stály dvě ženy, které si byly jako vejce vejci podobné. "Hle" - pravil mudrc. "Zde jsou Pravda a Lež.

Strom

V opuštěné, zarostlé zahradě, za hustým křovím, až těsně u zdi stál strom. A ten strom byl děsně namyšlenej, protože. No. protože byl divnej.

Querbak

Querbak NAVŠTIVTE QUERBAK - HOŘÍCÍ MĚSTO. Největší atrakce zábavního průmyslu. - hlásají poutače u vchodu. Dokonalá iluze.

Přístav prázdných lodí

Vždycky jsem toužil stát se hrobníkem.
Stlát mrtvým hlínu a chlastat z povolání. A za povinnost mít povzbuzovat vdovce a zálibu mít v konejšení vdov.
A pomoci jim vypít jejich pohár hořkosti až do dna, po malých kalíškách Hořké.

Jak se stát hrochem.

Jednoho dne se IF (budeme mu tak říkat) probudil, ne zcela ve své kůži. Kouká… a skutečně. Kůže není jeho. Poznal to snadno, protože nikdy předtím žádnou kůži neměl.

Spisoár

Šanon suchých spisů navál
vítr k prahu u dveří
Pagát, Škýz, Mont a Kaval
ohřívají večeři

Nad nádobím

Trocha teplé vody s kapkou saponátu
máchneš dlaní - příboj. Miska od salátu
zvrácená dnem vzhůru - želva s listem v tlamě
pluje k řadě sklenic, jež jsou přenáramně

Holá myšlenka

"Za dalšími dveřmi žila číslice tři. " ( *)
( *) No, žila. Byla tam vlastně napsaná na zdi. Měla to těžký.

Mám rád ticho

Už není nikoho, kdo by zpíval žalmy.
Každý se už smrti ostýchá.
Už není nikoho a tak teda vpal mi
aspoň jednu kulku do břicha.

Inventura

Jednou ke mě přišla, ani neklepala,
rovnou po mě hrábla kosou rezavou.
Tak jsem teda umřel na otravu krve.
Už mě hřeje metr hlíny nad hlavou.

Sen

Chtěl jsem ještě dospat několik slov verše
prapodivné básně s podtitulem sen.
Chtěl jsem ještě dopsat několik slov verše
do zelené tůně bílým leknínem.

Do společnosti

O víkendu, chtěl jsem Zdendu
zavést mezi lidi. Jenže on se stydí.
Plachý je, že nemám slov.
Tak jsem ho vzal na hřbitov.

Možná

Na hradě se ještě svítí
Václav ještě nešel spát
možná zjistil kam se řítí
děsně rychle tento stát.

Úplně poslední zklamání

Čvaach . Čvaach . Čvaach . Čvaaaaaaaach .

U Váhu

Až se stanu malou tečkou na nebi,
chtěl bych svítit, pokud možno, žlutě.
Zatím si dám řízek mezi dva chleby
a zachovám se k němu trochu krutě.

Nátura

Vojín služby základní
tančí v bance s pokladní.
Před bankovní přepážkou
dělá šmouhy podrážkou.

Sekáč

Navštívil jsem sekáče
Armani a Versace.
Nad cenami svršků
protáhnul jsem držku.

Srandista

Od palandy k palandě
visí voják na kšandě.
Nikdo už mu neuvěří
že to myslel ve srandě.