Noční návštěva

Je teplá letní noc, před stany hlídkují malé děti a my se jako každou noc chystáme jít do stanu od kluků. S Kristou jsme vystrčily hlavy ze stanu a řekly jsme si, že nejdřív zajdeme podívat se za jejich stany a zkontrolujeme situaci. Za jejich stanem se zastavíme, jde slyšet začátek velmi zajímavého rozhovoru.

„Myslíš, že přijdou?“ Hlas Kuby zněl dost nervózně.

Jasně, vždyť jsme domluvený.“ Danny zněl zase dost ospale.

„Hej vy dva už spíte?“ Ozve se z vedlejšího stanu Patrik.

„Ne a co vy, přijdete?“

„No právě. Děje se dneska něco, je tam u vás nějakej klid.“

Stan se přitom trochu zatřásl, nejspíš se jeden z kluků převaloval.

„A co Kristýna s Martinou, přijdou? Říkaly něco o skákaní ve spacácích.“

S Kristou jsme se už dusily smíchy. Byly jsme však rozhodnuté to tam ještě chvíli vydržet.

„Jo a navíc Martina má ještě pořád moje plavky. A nemáte něco k jídlu, mám hlad.“

No jo, typický Kuba, pořád by něco jedl. Je taky pravda, že jeho plavky dřímaly v mé ruce, nechtějte vědět jak se tam dostaly. A znovu se ozval Patrik.

„Hej tak ale to už je nuda. Zajděte za nima někdo, beztak na nás kašlou.“

„No tak to si tam jdi sám, mě je dobře tady ve spacáku.“

Ano, Kubův nejlepší kamarád byl spacák. A my už jsme to nevydržely, chtělo to zásah.

„A my mrznem tady za stanem!“Zakřičela jsem a už úplně jsem se poddala záchvatu smíchu.

„Hej! Co tam děláte? A navalte moje plavky!“

Byli trochu naštvaní, ale to je přejde navíc jsme toho moc neslyšely.

„Poďte sem, tady je teplo! A nemáte něco k jídlu?“

Ach jo, to bude zase noc jako obvykle. S jícím Kubou, poskakujícím Patrikem a spícím Dannym.

„Jo, už běžíme!“