Nesplněné přání k Vánocům
Nesplněné přání k Vánocům
Opuštěný most….
Den před Vánocemi…
Dívka ve splývavých šatech a bosá…
Je bílá vždy dobro a černá vždy zlo?
Je bílá vždy dobro a černá vždy zlo.
Od pradávna se považuje bílá za znak dobra a černá jako znak zla. Ale proč. Přemýšlel nad tím někdo někdy.
Brána nebo...?
Padla tma, vyšel měsíc, zdálky se ozvalo zavytí vlků…
Jediný další život poblíž, byla skupina odvážlivců na nedaleké zřícenině hradu. Dohnala je sem touha po dobrodružství a hlavně touha po objeví záhady…
Záhady, jenž způsobila zmizení tuctu lidí zmíle vzdálené vesnice…
Tiché kroky, šepot a mihotavé stíny, to vše by jste viděli a slyšeli, kdyby jste šli okolo…
Normální holka nebo upíří královna?
Kapitola 5
Zmizení a nalezení
Ani jsem potom nemusela jet za Kubou, i když tam stejně budu muset brzy zajet. Takhle jsem mohla být venku sFaridem. Už jsem se vůbec ničeho nebála. Všechno uvnitř mě bylo najednou uvolněnější a klidnější.
Sen
Zdál se mi sen…
Sen o pravdě
a přitom o lži.
Sen o nesplněných přáních
Poprvé...
Když dítě udělá svůj první krok, už nikdy v životě neudělá stejný, své kroky jen zlepšuje. Když dítě řekne své první slovo, už nikdy ho neřekne stejně, bude ho říkat stále lépe.
A i proto by měli být všechny poprvé výjmečné a neopakovatelné.
Pršelo, jen se lilo - sedmá část
Jako zrychlený film mi za zavřenýma očima naskakovaly obrázky. Mě sErikem na cestě, před Lilií Naděje, na mýtině a poté pohled zevnitř této klece na jeho odcházející postavu. Vten moment jsem otevřela oči, odtrhla jsem ho od sebe. Už to vím.
Pršelo, jen se lilo - šestá část
Jack sebou trhl. Rychle jsem se postavila a nervózně jsem tam stála. Jack si sedl a upřeně na mě hleděl, svými nádhernými, zelenými oči. Nač slova, pohled vždy stačí.
Princ dvojí krve
Kdo by si dal přezdívku Princ dvojí krve. Řekněte, vždyť už jen od toho názvu to zní záhadně. Ano, byl by toho schopný pravděpodobně jen ten nejzáhadnější člověk a to Severus Snape. A proč zrovna princ dvojí krve.
Bradavice
Chodby osvětlené jen plápolajícími pochodněmi,
Velká síň plná jídla opředená různými vůněmi.
Učebny plné knih a zažloutlých pergamenů,
obrovské společenské místnosti plné štěbetajících studentů.
Můj kouzelný životopis
Jméno: Olivia de La Fontaine
Datum narození: 1. 5. 1977
Místo narození: Francie-Paříž
Rodiče: Jean de La Fontaine a Dominique de Pisançon
Pršelo, jen se lilo - pátá část
„Suze… promiň mi to. Myslel jsem si, že se změnil. “
Mluvil potichu, jakoby nechtěl přiznat, že asi prohrál. Ale co prohrál.
Pršelo, jen se lilo - čtvrtá část
Byl nádherný, teplý, slunečný den. Ve vzduchu bylo cítit čerstvé ovoce a rozkvetlé květy. Na chvíli jsem hodila za hlavu všechny starosti. Sedla jsem si na lavičku, která stála kousek od stromu a nechala jsem svoje myšlenky volně plynout hlavou.
Pršelo, jen se lilo - třetí část
Jack. Jaký Jack. Ničemu nerozumím…
Margaret mě zavedla zpátky do ložnice její sestry a řekla, ať si vklidu lehnu a pořádně se vyspím. Já jsem na spánek neměla ani pomyšlení.
Pršelo, jen se lilo - druhá číst
Rychle jsem se otočila a rychlím krokem jsem vyrazila pryč. Začínalo se mi totiž vážně chtít spát. Když jsme dorazili na místo, kde stála elfka shádankou. Chtěla jsem ji poděkovat že nás pustila, ale když jsem se na ní otočila jen mávla rukou a já doopravdy usnula.
Byla jednou jedna pohádka
Vypravěč: Žily, byly, daleko, předaleko jednou dvě princezny. Jmenovaly se Laura a Natálie. Ale nebyli to obyčejné princezny, byly prokleté. A to jen kvůli tomu, že se narodily jako dvojčata.
Pršelo, jen se lilo (prozatimní název, nevím jak bych "povídku" měla pojmenovat)
Vtomhle počasí bude vstupovat do lesa Smrti nebezpečné. Jeho okraj se knám čím dál více přibližoval. Černé větve stromů se prohýbali pod náporem větru. Nikde nebyl ani jeden zelený lísteček nebo kousek trávy.
Pohádka...
Žil byl jednou jeden král. V dalekém království žil se svou jedinou dcerou, která se jmenovala Julie. Matka ji umřela když ji byli 3 roky, ale od té doby uplynula už řada let. Julii už bylo 17.
O létě
Na kůži cítíš žára kolem poletuje motýlků pár. Po osvěžení touží tvoje tělo,tak by se ti do vody skočit chtělo.
Slunce svítí o sto šest,a je ti zapomenut každý trest. Ptáčci zpívají píseň svou,zní dnem i černou tmou.
Nevěřím
Nevěřím v konce šťastné,nevěřím v životy krásné.
Nevěřím na lásku upřímnou,nevěřím na léta, co uplynou.
Zlo nikdy neumírá
Zlo nikdy neumírá
Byl podzimní večer, vítr jemně foukal a Kryštof lehce podřimoval ve své malé chaloupce. Už je to pár let, co zlo vyhnali ze své země a od té doby se snažil užívat si jen toho nádherného klidu a ticha. Sfajfkou vpuse a knihou vruce se celé hodiny pohupoval ve svém křesle. Občasvyšel ven před dům, opláchl se vjezeře a procházel se po mechovité cestičce.
Ti vedle- 1. kapitola
I. KapitolaTy vedle by jste měli lépe poznat, aby jste pochopili jejich některé činy. Takže bych začala popisem od narození. Každý Ten vedle se narodí společně spředem vyvoleným lidským dítětem.
Alkohol
Můj život se naruby převrátil,
ten den, kdy jsem se poprvé vyvrátil.
Když zůstal jsem úplně sám,
řekl jsem si: „Jen tebe, Alkohole mám. “
Vzpomínky
Ticho, proč je jen tak skličující.
Proč mě tak mučí.
Proč je tak frustrující
a proč mě tak ruší. Jen pro to ticho bije mé srdce.
Ti vedle- Úvod
… ten smutný, šedý obrys, který vidíme každodenně všude kolem sebe. Ale co nebo kdo je doopravdy stín. Není hmatatelný, nevydává žádné zvuky, nějak nevoní a hýbe se jen když chceme my. Co když mají stíny vlastní život.
Procházka deštěm
Jedno podzimní, deštivé odpoledne jsem si hověla ve svémpokojíčku. Náš dům nebyl ani tak dům, jako spíš palác. Obrovská tří patrová budova zdobená různými věžičkami, se stovkami oken.
Zrovna jsem si začala číst jednu dosti napínavou knížku, když se zvenku ozval křik.
Já...
Připadám si jako studna, ze které se všichni bojí napít. a ti, co se odváží, se otráví. protijed neexistuje.
Píseň fénixe
Na následující povídku si vzpomeňte vždy, když kolem vás zavane ten hravý, studený vánek nebo se vám bude zdát, že slyšíte smutnou píseň hrát mezi střechami domů.
Ano, je to přesně ten vánek, který to všechno začal. Jeden den se vydal do daleké Číny, při svitu měsíce si tam našel hromádku popela a chtěl se s ní hrát. Ona hromádka ležela uprostřed velkého chrámu na posvátné stříbrné míse.
Normální holka nebo upíří královna?
Kapitola 4
Věřit nebo ne
Zase ta noční můra. A ještě horší než včera. Všude byla krev… Je to hrůza. Jsem slabá a on byl moc silný nemohla jsem se ubránit.
Noční návštěva
Je teplá letní noc, před stany hlídkují malé děti a my se jako každou noc chystáme jít do stanu od kluků. SKristou jsme vystrčily hlavy ze stanu a řekly jsme si, že nejdřív zajdeme podívat se za jejich stany a zkontrolujeme situaci. Za jejich stanem se zastavíme, jde slyšet začátek velmi zajímavého rozhovoru.
„Myslíš, že přijdou.
Lavička v parku
Po celodenní práci vzámku, kde bylo studeno a vlhko, se Charlie konečně dostal ven. Už se sice stmívalo, ale to mu vůbec nevadilo, měl tmu rád. Vydal se do nedalekého parku, kde měl své oblíbené místo. Lavička.
Palouk
Když Sebastien šel do lesa na své magické místo, které by ale našel i úplný pitomec, vzal si sebou i svého hada Romiho. Byl to nádherný hroznýš a také jeho nejlepší přítel. Vydal se s ním na jejich každodenní cestu do blízkého lesa. Stačilo přejítulici, cestu a jít kousek po louce.
Všehotvor
Kdysi dávno žil jeden kluk. Jmenoval se Animel a už od malička byl zcela jiný než ostatní. Díky záhadnému procesu se spousty různých genů se z něj stal jakýsi všetvor. Většinou převládali lidské vlastnosti a chování, avšak když si nedal pozor, byl rozrušený nebo to i sám zkoušel, měnilo se jeho tělo jak jen chtělo.
Báseň
Noc
Nejkrásnější část dne je noc,
kdy nad námi nemá nikdo moc.
Sníme si jen svoje sny,
Báseň
Duha
I když bouře zuří
a kapky vzduch víří,
může nastat chvíle krásná,
Normální holka nebo upíří královna?
Kapitola 3
Trochastrachu
Když jsem přišla domů, nic jsem neříkala, jen jsem se navečeřela, vykoupala a šla do pokoje. Ani jsem nezapnula počítač, protože jsem stejně netoužila potkat tam Farida, a tak jsem si jen sedla na postel a přemýšlela o tom, co jsem viděla. Když už byl čas jít spát ani jsem se nenamáhala usnout věděla jsem, že bych neusnula. Zůstala jsem sedět potmě na posteli a čekala jsem až ke mně pořádný spánek dojde sám.
Normální holka nebo upíří královna?
Kapitola 2
Štěstí a tajemství
Ve škole jsem byla celý den nedočkavá. Ale začínala jsem být i dost nervózní a čím víc se konec školy blížil, tím víc mě to bralo. A když skončila málem jsem cestou domů nervozitou omdlela. Ale to se stává pře prvním rande každému, ne.
Slunce
Paprsky vychází zpoza hor a Slunce začíná svou každodenní pouť po obloze. Ale dříve než začne, setká se tváří v tvář s Měsícem. ,,Vítej zpět sestro. " Zazvonil lehoučký hlásek Měsíce.
Skříň
Dnes je krásný den, slunce svítí, v dáli zpívají ptáčci a odvedle jde slyšet sousedova sekačka. Den jako stvořený na schovku. Společně s mými třemi sourozenci jsme si střihli, kdo bude pikat, vyšlo to na Láďu. Je z nás nejmladší, a tak se při počítání ještě trochu sekal.
Začátek konce
Začal padat sníh… není náhodou duben. Proč vdubnu padá sníh. To je otázka, na kterou není odpověď. Sněžilo, jako by byl prosinec.
Začalo chumelit
Ráno jsme se vzbudili až kolem poledne. Byl krásný slunečný den a všude bylo bílo. Na náš výlet jsme chtěli vyrazit brzo po poledni a tak jsme si hne dali pořádný oběd. Po lahodném obědě jsme se velmi teple oblékli.
Zahrada těl
Byla to daleká cesta, asi 50 mil daleko na jih. Podle mapy dojdeme do města Ksutar a za městem asi 2 míle dojdeme kbráně do zahrady těl. Nevím, nač je tam ta brána, ale knějakému účelu určitě a já chci zjistit kjakému.
Po cestě jsme toho moc nenamluvili.
Normální holka nebo upíří královna?
1 Kapitola
Narozeniny
Bylo 14. pro ostatní normální den, ale pro mě to byl den oslavy mích dvanáctých narozenin. Jako obvykle jsem se těšila, ale to jsem ještě netušila co mi dvanáctiny připraví.
Když jsem se ráno probudila bylo konečně čtrnáctého, konečně mé narozeniny.
Báseň
Bolest
Kladu jednu nohu před druhou,
ani jedna neví kam půjdou.
Tápu ve tmě kolem sebe
Hrdina
Alchymista
Píše se rok 1277.
Náš příběh začíná vsirotčinci Svatého Ondřeje vPaříži. Chlapec o kterém si budeme povídat se jmenuje Jesse. Na tu dobu to bylo dosti zajímavé jméno, ale jemu to nevadilo.
Zimní krajina
Zimní krajina
Když jsem večer vyšla ven a došla jsem do parku byla už pořádná zima, měsíc byl právě vúplňku a krásně všechno osvětloval jemným bílým světlem. Před pár dny právě nasněžil čerstvý sníh a všude to krásně jiskřilo. Vměsíčním světle se třpytily zamrzlé kapičky ledu a všude bylo krásně bílo, až ztoho oči přecházeli. Jelikož včera bylo tepleji, sníh roztával a přes noc zase zmrzl, byl všude led a rampouchy se leskly.
Báseň
Můj život
Má smysl můj život.
Letím jak letadlo, kde není pilot.
Pořád dolů a dolů,
Normální holka nebo upíří královna?
Úvod:
Budu mluvit za sebe. Mimochodem jmenuji se Natálie. Ale nejsem normální, tohle si jen myslí ostatní. Tedy normální jsem byla, ale jenom do 12 a půl let.
Píp...
Měly to být úžasné patnácté narozeniny. Strašně jsem si přála fotorámeček. Taková chytrá věcička, do které si dáte svoje oblíbené fotky zpočítače a ona vám je jakoby promítá a vypadá to jako rámeček sfotkou, jen je digitální. A navíc umí ty fotky samo měnit, třeba co hodinu tam můžete mít jinou fotku.
Jarní poupátka
Zpoza hor vysvitly první jarní paprsky slunce. Pomalu dopadaly na listy stromů a poupátka jarních květů. Odevšad byl vidět třpyt rosy, zachycující světlo a tvořící miliony malinkých duh. Kživotu se probouzela nejen zvířátka, ale i lidé zvesnice.
Motýlci a moře
Sluneční paprsky se vynořily zpoza okraje moře a ozářily obličej spící dívky. Dívky, jenž byla sama na velkém ostrově. Dny zde byly teplé a vlhké, kolem rostlo plno obrovských stromů a prakticky celý ostrov byl bujně zarostlý. Obvod tvořily písečné pláže a jen na jednom místě se do moře svazoval vysoký útes, vlny zde divoce narážely do skalní stěny.
Ztracená láska
Začneme jak se to u každé té „pohádky“ sluší a patří.
Bylo nebylo, žil jeden chlapec a jedna dívka. Nikdy se navzájem neznali, i když od sebe bydleli jen dva bloky. To jak vyrůstali by bylo nadlouho a vlastně je to jiný příběh.
Báseň
Lukáš
Nemůžu tě milovat,
asi miluješ jinou.
Nemůžeme být kamarádi
Kulturní památka
Kulturní památka
Byla sobota ráno. Krásný letní den jako stvořený na nějaký ten výlet po „krásách“ naší země. Jinak řečeno zase vopruz. Na všech hradech a zříceninách už jsem byla aspoň 50krát.