Podivná vidina

ano vím nebudete mi to věřit... vlastně to nemá ani smysl... ALE... ty meteory temní mysl... a taky dneska začlo sněžit

"Záplavou z nebes hoře měří nevnímá světlo... už se šeří..." --- Byly tam ony - půvabné úsměv jim stále vlnil líce ač povahy tak nevábné získaly si ji... doufajíce ve stálou výhru... Ne kdo z koho A Ona ... čistá ... věřila že po nich nechce příliš mnoho... --- Tančila lehce... jak víla ten pohyb jejích ladných nohou vždy rozjásal i motýla... Ony však zjistily že všechno mohou -setřely z pestrých křídel prach- -vykřikla trochu vyplašeně- (zaslechly jenom táhlé ach když vysvlékly si obličeje a kolena jí vtiskly v hrách) Mlčela ... něžně ... nedotčeně a ony vzteklé... v zahradách živily dál svou touhu jedem vytáhly nože z vlastních šlach --- odřízly VÍRU ode SNAD --- Ale pak soudce odešel a soudkyně si spletla strany pomohla víle znovu vstát a potom, k ránu, za svítání jako by hold jí chtěly vzdát pozvedly se a rozletěly spálené zbytky jejich tkání a do uší jí temně pěly poslední dlouhá přikázání....

---