Legenda časů dávno minulých, díl II.

"Hoj, Ty poutníče, jež procházíš kraji těmito! Zastav kroky své a vyslechni,

co událo se v těchto místech před již dobou nějakou.

Chrabrá dobrodruhů skupinka procházela tudy, by prokletí jednoho z nich

zlomila. Však nemilosrdné rány osudu nachystaly jim překvapení mnohá.

Ti druzi zdaleka byli - ze země za mořem přišli, aby hledali lék na prokletí

z nich jednoho, bývalého mistra cechu magického Ferriho. Tento udatný muž

prokletím tím ztratil všechnu svou psychickou sílu a moc a s přáteli svými

tedy vydal se ji znovu hledati.

Jednoho prapodivného dne, kdy Slunce ukázati se odmítalo a obloha bouřkou

hrozila, usídlili se naši hrdinové v hostinci. Tam za nimi přišel muž, co od

nich chtěl pomoci. Křečovitě v ruce své svitek třímal a o pomoc požádal je.

Prý ať dovedou ho do Země černého krále a bohatě odměněni budou. I

souhlasili, však muž onen již neměl dlouhého života před sebou. Ráno nalezli

ho mrtvého před hostincem, jak svitek v ruce svíral. I rozhodla se družina,

že splní poslední přání mrtvého a svitek doručí - cestou způsob snad, jak

Ferriho prokletí zlomiti, najdou...

Cestou do Černého krále Země však naši udatní ztratili se. Jako vodítko

sloužila jim pouze mapka to nepodrobná krajů vezdejších a jakási kronika od

Lama Tu, zdejšího kronikáře. V ní dočetli se, že právě roku 931 jaro píše se

a že v zemi zdejší válka ještě roku minulého probíhala. Také vyčetli z ní,

že jedinou cestou do Země Černého krále jedna rokle jest, kterou najít

musejí. I jali se chrabří rekové zkusiti štěstí své, které tolikrát již jim

krky zachránilo, a vydali se do lesů...

Ani míli cesty v nohou neměli a již problém nalezl si je - vesničan ležel

opodál v krvi, nedýchal. Selka ho oplakávala a poslala nás dolů, kamsi do

vesnice. Jeden z reků, Redhel-Tak říkali mu, ihned poklekl k němu a kouzla

svá léčivá seslal - jeho energie však vniveč přišla a vesničan ležel bez

hnutí stále. Nu, nebylo zbytí - otočila skupina naše kroky své a do vesnice

vydala se, aby tam pomoc hledala. Jen Kir, alchymista, zůstal u zraněného a

hlídal batožinu, kterou zde jeho druhové ve zbrani odložili a by rychleji se

přesouvati mohli.

Zbylí obešli jezírko i dub košatý a když z kopce dolů do údolí scházeli,

všimli si tvrze, okolo které pobíhal podivín jakýsi. Zaklínadla a formulky

magické na jakýs klacek zkoušel, prý aby silou mysli zapálil ho. Když

požádali ho hrdinové o pomoc, odmítl pomoci - prý snad až plamenem jasným

větev hořet bude. Stalker, jeden z nich, mocný bojovník z jehož sekyry

strach mezi nepřáteli se šířil, oheň za petroleje pomoci zapálil.

I nebylo mágu tomu podivnému jiného zbytí, něž že by řekl jim co chtěli po

něm - poslal je kams dolů, že prý tam léčitel, kterého hledají. Rozloučili

se s člověkem tím podivným a vyrazili níže ve směru, který popsal jim. Jen

Boron, dobrotivý bůh jejich, ví, a ten nikomu nepoví, koho napadlo se ještě

k podivínu vrátit a jeho domek prohledat. Když lstí se do něj dostali,

jakési stvůry, jimž kusy masa z těla padaly a sliny od huby tekly jim,

zaútočily na ně svými pařáty. To nemrtvé zombie jaly se ohrozit již tak

dosti nebezpečný život dobrodruhů!

Když je pobili, tak i onen podivín ležel v krvi a cosi táhlo je prohledati

jeho tvrz. V ní až v rohu z nejposlednějších nalezli temnou postavu, jež ve

stínu stála, nemluvila a gestikulovala. Za pomoci bystrosti své největší z

posunků mužových hrdinové usoudili, že jakýs prsten hledá, jenž drží ho tu v

posmrtném životě. I zjevil se před nimi další úkol...

Důležitější v tu chvíli však život vesničana nahoře v lese byl, a tak vydali

se znovu do údolí léčitele hledati. Prošli kolem kříže jakéhosi, který na

počest jakéhosi sira Ry Grana vztyčen byl. Zleva obešli ho a cestou dále

dolů šli, až u lávky narazili na léčitele toho. Ten, kdo Petr se jmenoval,

řekl jim, že bylinky k výrobě lektvaru nutné prodá jim, když si přísadu

druhou seženou - tou přísadou kouzelná voda býti měla, o jejímž prameni

pouze mocný lesa pán věděl. I zakoupili bylinky, doprovodili ho až k

jezírku, kde na ně čekati měl, a vydali se lasa pána hledat.

Našli ho zrovna ve chvíli, kdy v koruně stromu seděl a lukem na ně mířil.

Když slíbili, že v lese tišeji se budou chovat, slezl a už už jim říci

chtěl, co vědět chtěli. V tom však uviděli, jak Petr blíží se k nim a vypadá

podobně jak stvůry v tvrzi. I museli statní rekové překonat svůj odpor a

zabít ho. Pak konečně onen lesa pán, jehož jméno ztratilo se v nánosu věků,

ukázal jim cestu. Když vydali se hrdinové po ní, stala se jedna velmi

nepříjemná věc. Začala padat tma...

Když opět kolem hrobu sira Ry Grana směrem ke studánce šli, ohromnou lapků

přesilou napadeni byli. Blesky mistra Ferriho vzduchem svištěly, léčivé

dotyky z Redhelových rukou sršely a mnohé přemnohé rány Stalkerova sekyra

rozdala. Bandité na útěk se obrátili a hrdinové, sic se ztrátami značnými na

silách svých, v cestě pokračovali. Když vodu ze studánky nabrali, tma již

byla vskutku neproniknutelnou a cesta zpět k vesničanovi zdála se býti

strastiplná. Rekové ti však již i jiné nástrahy překonali a dorazili k němu.

Kir lektvar namíchal a nalil ho mrtvému do hrdla. Ten náhle procitl a

rozpovídal se...

V jeho vyprávění průběhu jeden z lapků přišel, by cos vyjednal s námi. Prý

že nás zavede do banditů tábora, by pomstil se za to, že svrhli ho z čela

tlupy. Zároveň něco o zlatém prstenu jejich nového vůdce povídal - udatní

ihned svých zbraní chopili se a ztečí tábor vzíti vyrazili.

Boj lítý v táoře nastal, pouze za svitu pochodní, ale bandité na hlavu

poraženi byli a Redhel prsten na krku jednoho z nich zavěšený nalezl. I vzal

si ho a vrátil se s družinou zpět k oživlému vesničanu. Ten poznal prsten,

jež se ve vesnici z generace na generaci dějí a řekl jim, ať ho jak se jim

zlíbí využijí. I nemeškali a vyrazili za duchem tvrze, jenž prsten přijal,

poděkoval jménem sira Ry Grana za vysvobození, a zmizel...

V kraji tom již žádné další práce nebylo vidno a tak všem přišlo vhod, že

potkali člověka, jenž k oné rokli zavésti je dokázal. Následovali ho tedy a

po několika mílích chůze hlubokými lesy zjistili, že ztraceni jsou. Využili

tedy svých zkušeností, cestu jinou nalezli a došli k tábořišti uprostřed

rokle oné. To však bylo již pozdě po půlnoci a oni již nikam dále nechtěli -

rozdělali tedy oheň a za historek vyprávění přečkali noc...

Však ráno opět vše nanovo začalo. Mistr Ferri na své pravidelné ranní

obchůzce zjistil, že údolí toto z důvodu neznámého nemožno opustiti jest, a

navíc že o kus dál tři hroby jsou. Jeden nese jeho jméno a je tam díra

vykopána, jako by naň čekala...

Když sbalili své věci a za nosem vyrazili a pokusili dostat se odsud,

spatřili temnou postavu. Ta na otázku o jejím původu řekla hádanku, která k

objevení jeho pravdy vésti měla. Dále řekl nám, že toto místo je prokleto a

s ním svázáno. Pak zmizel a na zemi svitek nechal. Pak ještě mnoho bojů se

událo, mnoho podivných věcí stalo se. U těch však nebyl jsem, nemohu tedy

mnoho vyprávěti.

Pak podivné věci začaly se dít - nalezli svitek, kde stálo že až miléniové

ohně zaplanou, ať hodí minulost i budoucnost do propasti, vyzvou bohy a bude

jim povoleno slyšení. Pak přiběhl jakýsi strážný a křičel na hrdiny, že

válka bude, ať se ztratí. Na otázku, jaký rok jest, odpověděl 829 a zmizel.

Na jeho místě dýka zůstala. Pak, když dál došli, viděli sira Akira, mistra

cechu z nějž Redhel-Tak pocházel, padnout v boji s jakousi neviděnou

stvůrou. Jeho tělo však ihned zmizelo a na jeho místě amulet se objevil.

I usoudili rekové, že dýka symbolem minulosti jest a amulet zas budoucnost a

ve chvíli, kdy pochodně na stěně rokle vzplanuly, Ferii vystoupil mezi ně a

svrhnul z propasti jak dýku, tak amulet. Pak mocným hole své máváním a

vzýváním síly bohy zavolal. Když vrátili se hrdinové zpět k místu táboření,

již hranice byla tam, před ní dvé golemů a jakýs svitek, který náhle

zaplanul na hranici. Redhel se Stalkerem zaútočili na golemy ty a Ferri

utrhl svitek dříve, než shořet stihl.

Golemové však nad síly družiny byli a všichni až na Ferriho v boji padli.

Již zdálo se vše ztraceno, když však všichi najednou procitli a spatřili

krále zdejší země, jak s Ferrim třese si rukou. Ihned pochopili, že svitek

co před chvílí v plamenech byl, Ferri kletbu zlomil a vše již je opět v

pořádku. Král všechny vyznamenal za vykonaný skutek a jeden z nich,

Redhel-Tak, byl svým mistrem do šlechtické stavů Lakriských rytířů povýšen.

Pak ještě dlouho jedlo se, pilo a s ženami se veselilo na dvoře královském -

povinnost ale zavelela a hrdinové museli zemi tuto opustiti, by konali dobro

zas někde jinde...

A Ty, poutníče, jenž právě dočetls zkazky z dob minulých, poklekni na tomto

místě a pokloň se památce všech, jež padli či ještě padnou v boji za dobro.

A zajímá Tě vůbec, kdo jsem, že jsem všechno to hrdinství jak kdybych byl u

toho odvyprávěl?

Já jsem ten, jenž do šlechtického stavu toho jara povýšen byl. Já jsem

Redhel-Tak, sir z Lakrisu"

Tak stojí vepsáno knize, jenž do památníku na počest hrdinů Ferriho, Kira,

Redhela a Stalkera postaven byl v údolí, by zvěstoval kolemjdoucím hrdinství

čtyř těch...