Mozaikové

Měla jsem srdce dala je tomu co první pusu dal mi krok od ráje byl fajn však lhal mi pak zbytek srdce dala jsem cosi mě táhlo za hlasem a já jsem se mu nebránila naplnil vše o čem jsem snila však co s ženatým mamlasem ze srdce zbyl prazvláštní tvar i ten jsem (už ne z lásky) dala nocí pár zle jsem usínala srdce ve tvaru ohryzku jsem zahrabala do písku jak prostoduchá pštrosí matka hýčkala tři svá jezulátka tajila básně v notýsku po čase však i ohryzek dala jsem tomu co mě sbalil - tišící lék zpět krev mi nalil to málo co mi zbylo pak (snad jen pár semen) snědl pták však v semeni se nové rodí kde hlína která dobře plodí a srdce bylo dítětem šlo světem dál a samo znova chrlilo proud - dál samá slova leč vyrostlo a sílelo zhojilo co dřív bolelo tak jsem je dala naposledy - žár srdeční však hubí ledy dnes pod žebry mám mozaiku jak obraz co mě nespojí - každý ten kousek miluji každý ten kousek miluji...

---