Tunel

Jasné výstřely někde nablízku mu nedají se uklidnit. Je kořist. Kořist hnaná městem, které nezná. Kde to vlastně najednou je? Ty domy okolo přece nikdy předtím neviděl. Neví kudy kam. Jsou mu na stopě a je jen otázkou času, kdy mu nadběhnou, kdy ho zaženou do úzkých. Ví, že naděje na přežití jsou téměř nulové. Vždyť kdo by byl schopen se postavit bandě profesionálních zabijáků. Ale co když to nejsou profesionálové?

Ten pocit nejistoty je hrozný. Nic neví, na nic si nemůže vzpomenout. Tuší, že ještě před chvílí ležel na krásné louce a nechával paprsky žhnoucího letního slunce lechtat svou tvář. Ovíval ho příjemný vánek, který s sebou přinášel sytou vůni pylu všech možných květin. Slyšel zpěv ptáků a "řehtání" lučních koníků. Nádhera.

A pak najednou průlet tunelem, záblesky, světlo, tma, světlo, tma. A teď je tady. Stojí přitisknutý k plísní porostlé zdi, ve stínu, který mu propůjčuje určitou ilegalitu. A má strach jako ještě nikdy předtím. Nemůže tu ale být stále, oni si ho najdou. Už jsou zase blízko. Už zas.

Rozhodl se pokračovat. Musí pokračovat, i když má nohy těžké. Vždycky běhal dobře a rychle a najednou mu to nejde. Jako by mu zem ujížděla pod nohama...

Musí někoho najít. Musí najít pomoc - člověka, telefon, metro, autobus...

Ale kudy z téhle neskutečně opuštěné čtvrti? A je tu vůbec něco jiného než tmavé domy s oprýskanou omítkou a vymlácenými okny, ponuré ulice s občasným kuželem lampy vyříznutým do mlhy a hnilobným pachem kanálů? Měl pocit, že ne. Ale zkusit to musí. Nic jiného mu nezbývá.

Proběhl pod lampou a těch pár okamžiků, kdy byl osvětlen, mu připadalo jako celá věčnost. Zapadl do postranní uličky. Zdálo se mu, že zaslechl kroky a zahlédl na protější straně ulice stín. Ne, ne. Už blázní. Jenom klid.

Skrýt se. Jen na chvíli. Stačí i průchod - a ten tu naštěstí byl. Skočil za roh a opatrně začal pozorovat ulici. Nikde nic. Přesto se ale nemohl jen tak uklidnit. Nešlo to. V žilách místo krve adrenalin, spánky mu pulsovaly, žíly naběhlé, strach, strach.

Náhle ucítil chlad na zátylku. Ve zlomku sekundy mu vše došlo. Prohrál.

"Mám tě. Seš MŮŮŮŮJ!!!" zařval stín za ním.

Tep se mu zrychlil na maximum, byl v beznaději. Ozvala se rána, jejíž ozvěna rychle utichla ve tmě.

Smrt může znamenat probuzení...