Poznání

Poznání je trpké, chutná po blínu,

já vidím stopy, které jdou přes hlínu.

Jen Tvoje stopy ve tmě se ztrácejí

a moje dlaně samtotu nechtějí.

Po Tvých stopách chodím v dešti, v oblacích

a naše srdce oddělená vznášejí se v mracích.

Teď zbývá mi pět dní bez Tebe v kalendáři,

a potom splynem v jedno a jiskra zazáří.

Proč dva měsíce svobody, poznání,krásny skončily?
Kdy ve Tvé sláce moje duše a srdce se v Tobě topily.

Teď budeme jeden s druhým odloučení,

být s Tebou, nad to nic krásnějšího není.

Teď  v objetích jiných pohlaví hrdlo proléváš,

zážitky, dojmy a pocity v sobě hrdě sléváš.

Já sedím sve své posteli pod peřinou schoulená

a Tvými doteky, něhou a citem jsem zmámená.