jizvy stopou ... nepřeléčíš

už to vím

ani krví tvou se nezhojím

drsnou slupku duše mojí

proťaly tvé oči však co ji zhojí ?

dotek rtů tvých jemný?

rozechvěje nitro velmi

dotek dlaně? Prstů stisk ?

mráz mi běhá v hlavě křik

tělo tvé co nabízíš ?

ruce rozhodí mi z těla kříž

duše závan letmý ?

drtí tu moji velmi

dotyk tvojí duše těla

svítí skrze jizvy čela

strne křečí matnou víry

sbírám střepy po tobě co zbyly

kapkou krve lepím k sobě

obraz tváře nosím v sobě

skládám v kleče obraz zmaru

hlavu kloním táhnu káru

naloženou vším co cítím

po kolenech neznámo kam řídím

kroky srdce hlasu křik

hluboko co do mně vnik

z výšky hloubky duše tmy

to co chce vždy smí

… si sebrat