Zničená

srdce řká pozor

mrazení v zádech

z nelibosti to není

je to hrůzně krásné

to se tady cení

krasné t*

Zájímavě krásné a samosřejmě smutné.....

Chvějeji? Oprav si to.) Oslovila velmi*

poodhrnutá škraboška na tváři, co je skutečně za ní...?*

na mě nějak moc středověký, násilný. zbytečně naléhavý na téma, který už dneska nikoho nepálí, máme dneska jiný problémy

mě se moje forma v celku líbí...a když už nic, každej si z toho vezme svý..

dávám t a apeluji na formu, která je /dle mě/ špatná

silné.. ale z pohledu čtenáře /ať už víceméně citlivějšího/ je - řekl bych - volba formy nevhodně vystavená. Tedy onen obraz osamocení a společenský rozpor /systém položený na základech dogmatického náboženství a krystalické čistoty x otevřenému světu probuzené lidské uchylnosti (přirozenosti) s možností ji mírně otevřít - to tedy cítím v textu/ náráží na myšlenku, kterou se snaží přednést. Jsem názoru, že lidé žijí "tak jak mají" a zároveň si poněkud skrytě uvědomují svoji dvojakost. V tomto dílku by rádi našli kus sebe, ale přítomnost zbytečně opakujících se "přehnaně silných slov" je odrazuje a podvědomě jim nedovoluje touto formou jej přijmout. S pozdravem...

Je to hrozný, myslím jestli to tak doopravdy je. Jinak jsem si za začátku říkala, že to bude asi nic moc, ale opak je pravdou. Je to něco a moc..Tip

hmm..*zajímací..