Den

noc

Nevalný spánek drtí mou spánkovou kost.

Neustálé probuzení a usínání...

ráno

Stromy se zmítají v kruté hře větru!

Začíná letní bouře!

Projíždím kolem skromných obydlí venkovských starousedlíků!

Když v rychlosti vykouknu z okénka vidím na zemi běžet tkalcovský stav mého pohledu.

Tmavé a světlé linie se láskyplně proplétají!

dopoledne

Stojím na nároží. Sychravě obhlížím náměstí.

Nitkovité prsty mých vlasů se vlní v rytmu deště a pomalu

usedají na zem.

Vidím na zemi ležet červený karafiát. Podávám ho nejblíže stojící dívce.

Objímá mne překvapivým pohledem nečekanosti.

Přistupuji ke knihkupectví.

poledne

Nóbl oběd podoben párku v rohlíku válí se ve vnitřnostech svištícího poledne.

"Dobrý večer!"

Otáčím se nechápavě v době nulového stínu za sebe a hledám večer.

"To byl jen fór!" 

Udiven obcházím již podeváté stejný stánek s podřadným zbožím.

odpoledne

Opírám se o zídku a vyhlížím ji.

Po chvíli se přiřítí policista a rovnou ke mně.

Zběžná kontrola. Ona vidí mne v blízkosti zákona a směje se.

Procházíme pasáží a držíme jeden druhého.

Poetičnost setkání.

Jen sní jsem sám sebou...

večer

Usínám.