K čertu...

K čertu

Jak podzimní list,

zahalena do hnědi mlh,

čekám na poklop zim

co nezapláčí nad mou ošklivostí.

Hezky orámovat čas,

jak Picassovo dílo

připadá mi den  ode dne.

Co říct?

Točím se na akrylátovém podlaží

s vyšší odolností proti skluzu.

Zaplavena písmeny slov,

stonásobně opakovaných.

Pozoruji rozsvícené dopravní prostředky

z oken zaprášených mým dechem.

V chladnoucím bytě čpí strach

z lesku noční oblohy.

Zas jedna z mnoha,

tak tiše prolétla vzduchem

a rezonuje.

Táhnu k čertu

s lízátkem pod jazykem,

jak tam a tehdy.

Nemám co říct...