Sama . . .

Najednou jsem sama,

sama se svou láskou

Není tu onen hřejivý hlas,

co mě okouzluje svou vřelostí

Nenaslouchám těm slovům duševní plnosti

Nejsi tu, já vím a nepláči

Jsem přepadena sladkým smutkem odloučení

V ústech cítím trpkost zbytečné touhy

Jen píseň Tvého minulého žalu poslouchám

a pomyslně hladím Tvou tvář

Líbám neviditelné slzy, po nichž stopy není

Neboť, lásko, nyní jsem Tvá

Jsem andělem Tvého štěstí

a zároveň andělem Tvé zkázy

Ve své samotě přemítám

Miluji a současně vím,

že až přijde čas,

budu to já, kdo zničí Tě

Zraní Tvou něžnou duši

a odejde s pláčem

Ale teď, miláčku, nemyslet na bolest,

když květ lásky nás svou vůní opájí

Třebas den zúčtování přijít nemusí