Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZřícenina
20. 08. 2009
0
6
996
Autor
Khetti
V tichu komnaty chladné zříceniny,
tisíce smutků sužuje její duši.
Podlahu smáčí slzy milenčiny,
srdce posmutněle buší.
Před zrcadlem z nefritu stojí
a vyčesává pletence vlasů.
Marně doufá, že se její rány zhojí,
marně čeká na vytouženou spásu.
V myšlenkách zalétá do vzpomínek štěstí,
hedvábný šat leskne se slzami z rána.
Krajem plují kouzelné zvěsti,
že není ďábel - jen bílá vrána.
6 názorů
Před zrcadlem z nefritu stojí
a vyčesává pletence vlasů.
tohle místo se mi líbí nejvíc - jen bych ty pletence "rozčesávala" :o)
Četla jsem omylem "srdce posmutněle bučí".
Snad chápu, oč Ti jde, ale bohužel je to formálně nedotažené, a ta přepjatost citová, tak typická pro psaní nezkušené, tomu zkrátka podrážejí nohy.
Možná by stálo za to jít nejprve po sdělení, nesnažit se do předem vybraného tvaru zohýbat slova, pokud to nejde samo.
Rytmus a rým to celkem má, to ano, ale ty rýmy jsou příliš předvídatelné a vynucené.
"Krajem plují kouzelné zvěsti"...odkdy zvěsti plují?