Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLoučení
21. 08. 2009
2
6
822
Autor
Kaja.darlie
Dal jsi mi pusu
a netušíl jsi, že je to naposledy
/Pamatujeme si začátky
a zapomínáme na konce/
Já řekla: "Tak zítra"
a usmála se tak nějak hořce
/Naděje ta přece nikdy neumírá
i když leží v blátě/
Pak ještě ta otřepaná fráze:
"Bude se mi stýskat"
/I milosrdná lež bolí,
když v ní není pravda/
A samozřejmně zamávání
jakým se loučí děti
/Holubice, kterým polámali křídla,
přece nemohou létat/
Nakonec jsi se otočil
a šel jsi domů spát
/Sny, které se vyplní,
nejsou ty, které se nám zdály/
a netušíl jsi, že je to naposledy
/Pamatujeme si začátky
a zapomínáme na konce/
Já řekla: "Tak zítra"
a usmála se tak nějak hořce
/Naděje ta přece nikdy neumírá
i když leží v blátě/
Pak ještě ta otřepaná fráze:
"Bude se mi stýskat"
/I milosrdná lež bolí,
když v ní není pravda/
A samozřejmně zamávání
jakým se loučí děti
/Holubice, kterým polámali křídla,
přece nemohou létat/
Nakonec jsi se otočil
a šel jsi domů spát
/Sny, které se vyplní,
nejsou ty, které se nám zdály/
6 názorů
To poslední je hezký:
sny, které se vyplní, nejsou ty, které se nám zdály.
To si budu pamatovat, to je úplný oxymóron *
jejdavilda
31. 08. 2009Kaja.darlie
31. 08. 2009jejdavilda
31. 08. 2009
asi vím, jakej pocit chceš sdělit
jakože - - - co je vlatně kýč, on kýč je vlastně taky jenom skutečnost a dá se skvěle využít, obrátit ho právě v něco pravdivého
jenže tohle přijde mi to jako jeden kýč za druhým, bez pauzy na skutečnou hodnotu slov