Setkání

Romantika na pozadí přenádherné chorvatské krajiny

 

Suchá, leč krásná a omamující chorvatská krajina se míhala za oknem, jak život mezi prsty. Osobní automobil uháněl po rozpálené silnici k obzoru. Mladý Govani byl právě hluboce položený do svých myšlenek o životě, lásce a štěstí. Se svými rodiči jel na krásnou dovolenou k moři, už se celkem těšil. Cesta z rodné Itálie byla úmorná, téměř příšerná, i když se několikrát zastavovalo Govani se už těšil na druhý den u vody. Mladý muž právě vzpomínal na všechno, co prožil minulý rok. Na krásné chvíle se svojí dívkou, kterou miluje celým svým srdcem. Ovšem jeho vyvolená mu jeho city neopětuje. Vzpomínal na chvíle se svými spolužáky. Pak jeho mysl zabloudila k otázce, kterou si kladl celé léto, jaké to bude na nové střední škole? Do školy se těšil na všechno to, co bude nové, ale taky na to co už je stejné.

Rodiče právě hovořili o tom, kde se ubytují přes noc, která se chvatně blížila. Po chvíli cesty, kdy už Govani jenom zíral do prázdna, se auto zastavilo. Napravo přes silnici stál velký dům s nádechem žluté barvy, která už téměř vyprchala. Otec se otočil k matce „Tady to vypadá dobře..né?“ matka pokývla hlavou  a s úsměvem se otočila dozadu na Govaniho. Ten se okamžitě vytrhl ze snění a rychlým pohledem zkontroloval situaci. Souhlasně se usmál a otec otevřel dveře. Z postraní přihrádky vytáhl peněženku „Jdu se zeptat jestli má volno,“ zavřel dveře a pomalým krokem se šoural přes silnici, přece jen měl ještě nohy celé dřevěné od řízení.

Za nedlouho už stálo auto zaparkované vedle domu a Govani s otcem vynosili dvě tašky jídla do kuchyně, která se nacházela hned naproti přes chodbu jejich pronajatého pokoje. V patře, do kterého se šlo točitým dřeveným schodištěm, se nacházely ještě čtyři pokoje a dvě koupelny. Frederika, matka Govaniho, uklidila sýry a salámy do lednice a šla si lehnout. Govani ještě poklidil pár věcí a vydal se obhlídnout dům. K silnici byl velký balkon se dvěma stoly. Zrovna zapadalo slunce a Govani se nechal unášet svěžím větrem. Minutu nebo dvě rozjímal, pak se šel podívat jak vypadá pokoj. Byla to malá místnost, uprostřed stála manželská postel a nalevo přistýlka. U stěny se tyčila masitá skříň. Rodiče už odpočívali, Govani přistoupil k tašce a vytáhl ručník a sprchový šampon. „Půjdu se opláchnout,“ upozornil rodiče, i když věděl, že ti už napůl spí. Koupelna byla docela prostorná a sprcha vypadala také dobře. Opláchl se a utřel do sucha. Kolem pasu si omotal ručník, který mu visel mírně pod kolena. Oblečení si hodil přes rameno a chystal se vyjít z koupelny. Ale slyšel nějaké kroky a zvučnou Chorvatčinu, kterou ozvučovala jemná Francouzština, kterou mluvily, jak usoudil Govani, návštěvníci. Chvíli čekal, něž pokojská ukáže hostům jejich komnaty a pak vyšel ven. Francouzi už byli zalezlí, aspoň tak doufal. Nechtěl zase někoho potkat a zdravit ho. Zrovna byl uprostřed chodby, když se z jedné místnosti otevřely dveře. Govanimu přeletěla hlavou mrzutost, ta však za několik málo vteřin rychle vyprchala. Z pokoje vyšla přenádherná dívka. Vlasy měla hnědé, krátce přistřižené, které se jí u krku zakrucovaly. Krásný kulaťoučký obličej a štíhlá postava. Výškou se rovnala Govanimu. Ten však stál jako zkamenělý, jednou rukou si přidržoval ručník a druhou držel oblečení. Připadal si jako nějaký lesní pobuda, který vidí poprvé dívku a bylo mu trapně. Francouzska na tom nebyla o moc lépe. Govaniho svalnatá postava a jeho vyčesané hnědé vlasy, které zdůrazňovaly čelo, jí naprosto uhranuly. Govani se zmohl na lichotivý usměv a dívka se začala červenat. Usmála se a rychlým krokem prošla kolem Govana. Ten chvíli stál a pak vešel do pokoje.

Govani si lehl na postel a tupě sledoval strop. V hlavě si přemítal dnešní události. Ta dívka je nádherná to je jisté. Co má ale dělat on?  Mám jít za ní? Nebo se na to vykašlat? Všechny otázky mu běhaly sem a tam vzpomněl si na svou milovanou doma a opravdu nevěděl co dál. Nakonec se rozhodl, hbitě se zvedl z postele. Ze skříně si vzal červenou košili, která nádherně ladila k jeho žlutým šortkám. Učesal se a trochu navoněl. Stoupl si ke dveřím, zhluboka se nadechl a vykročil. Dívka seděla za stolem a listovala časopisem. Govani dělal, že ho vůbec nezajímá, z lednice vytáhl džus a s plnou sklenkou si sedl naproti dívčině. Ta k němu upřela oči, ale tak, aby ji neviděl. Govani mezi tím sbíral odvahu, odhodlal se. „Hi, my name is Govani,“ oslovil dívku anglicky, však s přízvukem zvučné italštiny. Dívka se usmála, jakoby věděla co teď Govani pociťuje. Pomalu zavřela časopis a svýma modrýma očima upřela na chlapce silný pohled. Ten měl co dělat, aby se udržel  a hned jí nepolíbil. Oba se sledovali neutuchajícím, lásky plným pohledem. Někdo by si řekl, že se znají celý život. „Já jsem Marlen,“ odpověděla mu kolísající italštinou. Govani nevěřícně dál sledoval dívku. „Mí rodiče jsou Italové.“ Přihodila ke slovům chápavý úsměv. Govani se konečně vzpamatoval „Tak to bude všechno jednoduší,“ a usmál se. Oba si začali hned povídat o svých životech, přátelích, vzpomínkách a zážitcích. Marlen povídala o svém dětství, které prožila v malebné vesničce poblíž Paříže. Vyprávěla o své první lásce. Zamilovala se do chlapce, který byl jenom o dva roky starší. Háček byl v tom, že Marlen na něj mluvila italsky, ale on jí samozřejmě nerozuměl, tak z toho nebylo nic. Marlen vyložila Govanimu celý svůj život, povídali si celé hodiny a ani si nevšimli, že se už drží za ruce. Usmívali, radovali se ze svého setkání. Oba cítili jak je láska spoutává. Také Govani vylíčil svých sedmnáct let života do naprostého detailu, jediné co vynechal, byla jeho láska k Emmě. Už bylo pozdě, tma zahalila celé městečko, tu a tam svítily pokoje v hotelích či bytech. Govani se právě loučil s Marlen. „Tak dobrou,“ řekl ostýchavě. Marlen už předem věděla, co se chystá udělat. Naklonila se k němu a medovými rty ho dlouze políbila. Na chvíli přestala a dívala se mu do očí. „Miluju tě.“ Řekl s rozechvěným hlasem a polibek jí vrátil. Ještě chvíli se líbali, než se Marlen odtáhla a pohladila Govaniho po tváři. Četl jí v očích cosi neznámého. Připadalo mu to jako by jí neměl už nikdy vidět. Marlen rychle vklouzla do dveří svého pokoje.

 

Ještě dlouho do noci ležel Govani na posteli a přemítal rozhovory s Marlen. Zbožňoval jí a ona jeho. Aspoň v to doufal. Ráno když se probudil, červené slunce už stihlo zalít celou místnost. Rychle vyskočil z postele, byl celý natěšený až uvidí Marlen. Vyběhl na chodbu a jemným zaťukáním jí chtěl vzbudit. Dlouho se nikdo neozýval. Vstoupil dovnitř, ale postel byla prázdná. Proběhl další pokoje, ale nic. V hlavě měl mnohonásobný zmatek. Co to všechno má znamenat? Sedl si na balkon a popíjel džus.  Že by to byl všechno „Jenom sen?“

---