Osmnáctiletá

Je ospalé tramvajové ráno

městečko Praha vstalo a začíná se utírat

slunečními paprsky

nad tebou stojí ruský důstojník

a dítě v tobě doufá, že je to nádražák

pak je ti docela smutno

ale vystoupí na nádraží.

Píšu ti na růžové plátky

zvláštní tužkou, která je nezničí

je to hezké, místo kalendáře zase růže

růžová barva je staromódní

ale ta košile je prý hezká

růžové plátky a přesto bílé

aby vyniklo na nich to oznámení.

Jak to, že´s je ještě nedostala?
Doručí ti je pošťák v livreji

co připomíná toho nádražáka

nesmíš se bát, že zvadnou

jinak by ti nikdy nepřišly.

A vlak se rozjíždí

to město zase chvíli

neuvídí, neuvidíš, ty a já.

Představíš si východ slunce nad Kanálem

a v té chvíli zatoužíš psát impresionistické básně.